Druhá letošní nahrávka od Ledo Takas z Litvy (vyšla ale už na jaře) nenabízí tak originální produkci jako před pár dny recenzovaní Obtest. Zato ale mají Dissimulation hezčí logo, haha. Pánové valí klasický staroškolský metal namíchaný z black a thrash metalových ingrediencí, které už použila pěkná řádka kapel před drahnými lety. Litevci vycházejí z pra-metalu, který v 80.-tých letech produkovali Venom, Kreator a další průkopníci. Od anglosaských band se tahle pobaltská liší hlavně vokálem v litevštině.
Album nabízí na obvyklé délce čtyřiceti minut šest skladeb. Začátek vypadá víc než dobře, po intru (je součástí první skladby) lehce připomínajícím Carminu Buranu následuje rychlý agresivní nářez, který na chvíli zvolňuje a v pomalejší pasáži je zpěv hodně ujetej ? takovej uječenej nebo ubrečenej. Trvá to jen chvilku, ale docela to potěší. Co potěší méně, je konec skladby, zbytečná ponurá klávesovina trvající skoro minutu, navíc s mnohem slabším zvukem než měla vlastní skvělá píseň. I dvojka, po pomalejším rozjezdu, nabízí šlapavou porci black thrash metalu, spíše ve středních tempech, ale se spoustou změn a pěknou kytarovou prací, která ale chvílemi zcela jasně přihřívá polívčičku, jaká se původně vařila před patnácti či více lety. Navíc na konci zase hučí ty protivný klávesy, fakt nevím, co k tomu kapelu vedlo. Ale po slabší chvilce následuje asi nejchytlavější kousek ? nejblackovější song s melodií, která se okamžitě zarývá do paměti. Jenže to začne trochu kazit Venomovská zpomalovačka ? škoda, protože pomalá pasáž už tak invenční jako ta šlapavá není. A že se zase končí klávesama, to už asi každej pochopil, jen já ne. Pěkně odsejpá i čtyřka, evokující zlatý časy německýho thrashe, samozřejmě až na zpěv. Pěkný název má pátá věc, v mém překladu to znamená Kolem whisky nekuř. Hudebně je to zase mix thrashe a blacku, hodně zvratů, dobrá práce. To ale neplatí o poslední desetiminutové nudě s velkým N. Úvod sice nenaznačuje, jaké trápení přijde, docela svižná nakopnutá jízda. Po nějakých dvou minutách ale z ničeho nic nastává obrat o 180 stupňů a následuje monotónních osm minut, rozdělených do dvou sice rozdílných, ale úplně otravných částí, které nevylepší ani zpěv ptáků nebo co to je.
Muzikantsky slušná práce (aby taky ne, kapela vznikla před 12 lety), zvuk taky není špatný, zato titulní cover je mizérie. Booklet opět není, takže ke grafice žádný názor nebude. Promo lejstro ale referuje o 12 stránkách s překlady textů do angličtiny.
Nakonec mám z dílka tří borců z malého provinčního města Anykščiai tak trochu zamotanou hlavu. Něco se mi líbí hodně, něco míň, poslední skladba je pro mě zbytečná, takže proti kolegáčkům Obtest jdu s bodama dolů. Kdyby ale měla deska půl hodiny, odpadly by ty otravný klávesy na koncích skladeb a z poslední utahaniny zazněly jen úvodní dvě minuty, bylo by to, co se bodů týká, o něčem jiném. Jenže to je to ?kdyby? ...
Čas: 41:08
Seznam skladeb:
- Aš Jusu Prakeikimas
- Sutekim Jiems Kančia
- Ju Septynetas
- Omega Et Alpha
- Kol Viskas Niekur
- Karo Ugnys / I Dausas
