Sobotní večer v MeetFactory pro mě začíná vokálním projektem Attily Csihara z MAYHEM – VOID OV VOICES. Kazatelna je připravena, nechybí standardní ornamenty a rekvizity, mistr obsluhující efekty a vyluzující nezemské skřeky. Rituál graduje, ocenil bych, kdyby i hlasitostně trochu víc ničil zhruba poloplný sál, nicméně alikvótní vokály si Attila dával s přehledem a byl to (ne)pěkný zážitek. Na rozdíl od XIII. STOLETÍ velmi příjemné oživení line-upu.
Po Attilovi stage zabrali italští HIEROPHANT, kteří před nějakými 15 lety začínali jako solidní black/sludge sebranka, posledním albem „Death Siege“ se ale ponořili do black/deathových, skoro až war metalových vod. Dřív možná působili trochu víc svojsky, teď jsou lehce zaměnitelní, ale z desky stále zabíjí solidně. I naživo to byla pěkná rychta, ač primitivnost riffů byla skutečně znát, tak zvuk měli parádní a bavili. Nic světoborného se na pódiu zatím nedělo, ale spokojenost.
Světobornost přišla až s následující bandou, řeckými THY DARKENED SHADE. Měl jsem s nimi tu čest již před lety v Plzni, tehdy to ale naprosto zazdil příšerný zvuk, to, co ovšem předvedli tentokrát v Praze, byla absolutní dokonalost. Asi bych u této bandy čekal více sladěný outfit, působili tak nějak „normálně“, nicméně hudebně nešlo vytknout vůbec nic. Zvuk byl ze všech kapel, které jsem na Prague Death Mass zhlédl, bezpochyby nejdokonalejší, a díky tomu mohly vyniknout veškeré technické finesy, jichž je v hudbě THY DARKENED SHADE nespočet. Black metalová virtuozita, která je zřejmá z desek, byla naživo prezentována s absolutní jistotou, zejména kytarista na levé straně z pohledu diváka exceloval. Setlist Řekové rozložili mezi všechny tři studiové desky, zazněly například „Revival Through Arcane Skins“, „Veneration for the Fireborn King“ nebo „Acausal Current of Thanatos“, nicméně ať se hrálo cokoli, zůstával člověk jen s otevřenou držkou zírat. Genialita a za mě vůbec nejlepší vystoupení na festivalu.
A to jsou těsně v závěsu následující BÖLZER, kteří ve dvou lidech pokaždé udělají takovou rychtu, že člověk odchází úplně zničený. Pravěké drtící bicí a k tomu naprosto svojské Okoiovy riffy na vícestrunnou kytaru v kombinaci s rykem i vlčím čistým vokálem, to je kombinace, která ze švýcarské dvojice tvoří nezaměnitelnou veličinu žánru. První skladbu jsem nepoznal, možná šlo o novinku, přeci jen tomu jsou už čtyři roky od vydání posledního EP „Lese Majesty“. Dál se hrály osvědčené fláky - „The Archer“, „Spiritual Athleticism“, „C.M.E.“ nebo „Into the Temple of Spears“ nemohly chybět. Že už moc nepařím, tak tady jsem se mohl hlavou umlátit. BÖLZER ponevímkolikáté a opět naprosto skvěle!
A po takových dvou šlehách nastal čas na MARE, kteří jsou v současnosti jedním z nejvyhledávanějších black metalových jmen. Přiznám se, že tu úplně nekritickou adoraci úplně nesdílím. Nechápejte mě špatně, je to skvělá kapela, založená zejména na skutečně dechberoucí atmosféře, nicméně ten úplný fanatismus jsem možná chápal v dobách, kdy MARE vystupovali skutečně sporadicky. Teď už je jich všude docela plno, takže tahle aura tajemna trochu vyprchala, a nemůžu si pomoct, hudebně to prostě až taková genialita za mě není. A potvrdilo se mi to i na Prague Death Mass. Možná kdyby nenásledovali po THY DARKENED SHADE s BÖLZER, mluvím trochu jinak, ale z MARE jsem rozhodně necítil tolik energie a prostě mě tolik nevzali. Opět – formálně nebylo nic špatně, navíc Eskil je skutečně precizní vokalista, o tom žádná. Ale co se týče kompozic samotných, chvílemi to prostě byl takovej darkthrone-like, že jsem z toho až byl překvapený, prostě tam nenacházím tu úplnou podstatu, proč by neexistovaly lepší kapely (berte mě s rezervou). Jasně, atmosféru to mělo, MARE hráli za naprosté tmy jen při svíčkách, romantika, ale... když to srovnám s miláčky REBIRTH OF NEFAST, tak ti mě na Islandu rozebrali asi 1000x víc.
Vzhledem k přípravám na následující vystoupení s THE HOUSE jsem slyšel řecké DEAD CONGREGATION jen z povzdálí, což mě mrzí, protože to je jedna z mých nejoblíbenějších deathových formací. Přesně tenhle přístup k žánru mám rád, potemnělý, chvílemi nasypaný, chvílemi dusí svojí těžkotonážností. Snad někdy příště. S THE HOUSE jsme v podstavě v sestavě CULT OF FIRE zahráli pět hororových soundtracků převedených do heavy až black metalu, a na velmi pozdní hodinu nás překvapilo, kolik maniaků v MeetFactory po náročném víkendu ještě zůstalo. Chci moc poděkovat za podporu, užili jsme si to na maximum, včetně následné afterparty v Hells Bells a bůhví kde ještě.
Nějaké obecné poznatky k festivalu jsem sepsal už na začátku pátečního reportu, nebudu to tedy natahovat a jen poděkuji za návrat akce, která nemá v Česku obdoby. A díky i tomu obrovskému množství známých, s nimiž jsem se mohl potkat a prohodit pár slov. Doufám, že příště (pokud nějaké příště bude) do toho nebudu muset řešit plno pracovních sraček a užiju si festival naplno.
