Pátek 7. 7. 2023
Třetí den bývá kritický, aspoň takhle to mám vždy a všude. A nejinak tomu bylo i tento pátek. Po probuzení jsme s Pajoshem sešli dolů do restaurace na kafe, oběd a pivo. Během toho jsme vyhodnotili, že v dnešním programu není zas tolik kapel, které je potřeba nutně vidět. Za mě to byly tři (z nichž belgický power violence TRAVØLTA jsme už stejně nestíhali) a zbytek by bylo překvapení. Takže jsme se šli s nacpanými břichy zase natáhnout a tato poobědová siesta se protáhla do šesté hodiny večerní.
Šestnáctou kapelou třetího dne festivalu byla v 19:10 domácí ikona INGROWING. Ta se relativně nedávno vrátila na scénu v původní sestavě a speciálně pro Obscene trio Vlakin, Pouzar, Zbyňa doplnil na druhou kytaru Eddie. Ale prý pouze jen na tohle vystoupení a rozhodně nemá v plánu se do kapely vracet. Tak uvidíme, byla by to rozhodně škoda, protože tento jihočeský death/grindový motor by s prstem v nose rozsekal i Bédu Trávníčka!
Následujícímu triu kapel, se skoro hodinovými hracími časy, jsem dal vždy jen chvilku. US death metal od INTERNAL BLEEDING mě moc nechytil. Zato starý thrash italské legendy BULLDOZER v čele s kazatelem nebyl špatný. A PYREXIA sice rozpoutala slušné deathmetalové peklo i se „zdí smrti“, ale můj vrchol festu byl až po nich.
Ano, byli to japonští FUCK ON THE BEACH. Ještě před jejich výstupem jsem si zašel do Falafel stánku od Valachů pro skvělou bagetu s hummusem. A jak jsem byl natěšený, tak jsem se hecnul a krom slabě pálivé omáčky si nechal přihodit i pár kapek té hodně pálivé (tak tři kapky a navíc to byl naředěný koncentrát!). S prvním hrábnutím do strun jsem se hladově a s chutí zakousl poprvé. S přežvykujícím úsměvem jsem sledoval úžasně energickou show a zakousl se podruhé. Tohle trio z Tokia bylo rozběsněné jak pověstný trutnovský drak. A jako ten drak jsem se začínal cítit i já, protože mi celými ústy pomalu projížděl oheň. Ale nic agresivního, takže jsem zhltal bagetu a užil si na maximum tento uvřískaný power violence, který po celou dobu doprovázelo lahodné „peklo v hubě“. A tento zážitek třetího dne mi přinesl i zjištění, že ideálně funguje kombinace pálivého jídla s poslechem hlučných japonských kapel! Tohle si já rozhodně pamatovat budu.
Sobota 8. 7. 2023
V sobotu jsme se probudili plni sil na závěrečný maraton kapel, ale i tak jsme prvních pět vynechali a přišli do areálu až po poledni. Pětice AVERNAL z Buenos Aires už 30 let dokazuje, že se svižnému death metalu v Argentině daří a dokázali to každému, kdo se na ně přišel podívat. Stejně tak se daří na Britských ostrovech žánru power violence, takže nebylo divu, že se na ENDLESS SWARM z Edinburghu strhla pod pódiem slušná mela. To střídání pomalejších a rychlých pasáží, stejně jako přidušeného řevu s murmurem, mi dost evokovalo našince SHEEVA YOGA. Milým překvapením byli portugalští SYSTEMIK VIØLENCE, kteří měli nalíčené obličeje jak čerstvě vyfáraní havíři, bubeník a zpěvák navíc část setu v kuklách. Podle image by asi nikdo nehádal, že předvedou set plný zběsilého hardcore/punku.
Krutý gore bordel HAGGUS z USA jsem radši přečkal ve stínu lesoparku s distry a vrátil se až na další hodně očekávanou kapelu. Tou byli už staří známí SPEED! NOISE! HELL! z japonského Kochi. A jejich extrémní a hlučný hardcore rozhodně nezklamal. Zpěvák se hned v úvodu vrhl z pódia a několik skladeb odeřval pod ním nebo na rukou fanoušků. Hodně intenzivní záležitost po všech stránkách (doporučuju najít si nějaké video na internetu)!
Po tomhle rychlém a hlučném peklu jsem místo brazilského death metalu od INCARCERATION zvolil pauzu na jídlo. Mimochodem, ceny se letos celkem rapidně vyšplhaly nahoru, ale to i v běžném životě. Možná tohle, nebo právě celková ekonomická situace, mělo za následek, že návštěvníci (kterých bych letos odhadoval o pár stovek míň než loni) moc neutráceli ani v distrech. U nich jsem strávil většinu setu EXCREMENTORY GRINDFUCKERS, kteří míchali jakýsi funny gore death/grind s německými lidovkami.
Opět plný sil se vracím na další sázku na jistotu, kterou je švédská pětice M:40. Energický crust s dvěma vokalisty (s hlasovou podporou kytaristy) byl naprostá pecka. Tahle kapela mě prostě baví. Oproti tomu mě moc nebavili MASTIC SCUM z Rakouska. Dřív to byl zajímavý mix death/grindu a hardcore, teď už to je až moc profesorsky zahraný technický death metal, ale zato s přehledem. To Belgičany HIATUS, kteří to drhnou taky pár desítek let, jsem si navýsost užil. Jejich našlapaný punk/crust byl prostě nekompromisní mazec.
Když se řekne Francie a grindcore, asi jako první mě napadnou BLOCKHEADS. Další stálice na scéně, která své řemeslo ovládá dokonale. Jejich náklep bez zbytečného zdržování byl fakt super, ale tři čtvrtě hodiny je na mě u tohoto žánru až moc! Tady razím tezi „za dvacet minut rozsekat a jít pryč“. Další kapelou, na kterou jsem se těšil, byla legenda RAW POWER, která si Na Bojišti zahrála už v roce 2014 během středeční „Italian Hardcore Night“ (tehdy jen tři kapely!). Svižný punk okořeněný hardcore prvky tak byl vítaným chodem festivalového menu.
Následující ROTTEN SOUND jsou poslední dobou pěkně na vrcholu. Ale to pro spoustu grinderů byli už dávno. Často vzpomínám, jak hráli na druhém ročníku OEF (2000) a do svítání jsme u piva a v dešti kecali v tehdy ještě provizorní backstagi a navzájem se učili česky a finsky. Od té doby kapela fakt vyrostla a to je jen dobře. Tou opravdu velkou kapelou by se mohli zdát i „headlineři“ dnešního večera (ale těch tu bylo několik). Ano, řeč je o floridských MASSACRE. Ti ovšem od prvních tónů skladby „Dawn Of Eternity“ z kultovního debutu působili uvolněně a hlavně frontman Kam Lee dával jasně najevo, že se skvěle baví. A skvěle se dozajista bavilo zaplněné hlediště amfiteátru v Trutnově. Pro mě ideální tečka za letošním ročníkem.
Už během MASSACRE jsem vyrazil na hotel, kdy cestou proběhla nezbytná závěrečná historka číslo 4. To si mě vyhlédla policejní hlídka jedoucí okolo jako ideálního kandidáta, protože dostala hlášku, že se v okolí festivalu distribuují drogy. Je fakt super o půlnoci za svitu tří baterek vytahovat všechny věci a dávat je k důkladnému prohlédnutí, obzvlášť, když kraťasy i batoh poskytují dostatek kapes pro spoustu různých a hlavně nezbytných věcí. Ale co, je to jejich práce a tahle dvacetiminutovka byla posledním zpestřením letošního ročníku Obscene Extreme Festivalu, který se jako vždy povedl na výbornou. Tak zase za rok. Do kalendářů si poznačte termín 3.–7. července 2024!
Fotky: Pajosh
