
Tahle litevská parta patří spolu s Lotyši Neglected Fields a Skyforger do silné pobaltské trojky, aktivní i v Čechách. Dobře si pamatuji vystoupení Obtest na Open Hell Festu v roce 2002, kdy jako téměř neznámá kapela většinu zaujali, možná i díky image, ale určitě i díky netuctové muzice. Tehdejší aktuální nosič Auka Seniems Dievams trpěl ne zrovna výstavním zvukem, ale už tehdy to byla zajímavá muzika na pomezí black / thrash / heavy metalu.
Nové album, jehož název v překladu znamená Z generace na generaci, pokračuje v duchu nastoleném na předchozí nahrávce, ale proti Auka Seniems Dievams má lepší zvuk a je více hitovější. Hned první skladba je plná kytarových vyhrávek, dusotu bicích a zpěvu v litevštině. Zpěv v rodném jazyku mě vždycky potěší, u Obtest je poznávacím znamením a kapelu díky tomu není možné zaměnit s žádnou jinou. Litevština zní v mých uších jako srandovní hatmatilka, ale kouzlo to má a do muziky padne skvěle. Líbí se mi i projev zpěváka, který se s tím moc nesere a zpívá tak, jak mu zobák narostl ? není to čistý zpěv, ale ani žádnej kanální murmur, prostě takovej civilní zastřenej nebo ochraptěnej hlas. Zpěv je navíc velice dobře srozumitelný - pro Litevce, pro Čechy spíš platí, že tomu není rozumět vůbec:-). Skladby mají silně chytlavé melodie, ale ne nějak prvoplánované, podbízivé, ale sympaticky se postupně zarývající pod kůži. O materiálu se klidně může prohlásit, že je to melodická muzika, zrovna tak že je to nářez ? a obě tvrzení budou pravdivá. Většinou je tempo pěkně svižné, ale pánové se nebojí ani pomalých pasáží a nahrávka díky tomu nezačíná ke konci nudit a trpět častou nemocí ? opakováním již jednou zahraného. Občas se mi zdá, že stopu v melodiích zanechal i středověký folklór a v představách vidím dávné vlasaté a vousaté válečníky kolem velkého stolu plného jídla a medoviny. Nejsilnější momenty ? songy č. 1, 3 a hlavně 4 s úžasně zpěvným refrénem a výstavním sólem. Ale abych jen nechválil ? nejméně se povedla poslední skladba s několika nečekanými ?seky? končící utopeným sborovým zpěvem. Hřmění hromu a dusot koňských kopyt už jsem nejednou slyšel a na konci skladby Griausmavaldys to nemuseli tak náhle useknout.
Zvuk jsem lehce naťuk ? je tentokrát lepší než minule, ale při srovnání s českými kvalitnějšími pracemi prohrává. Je takový zastřený, na druhou stranu jsou všechny nástroje pěkně slyšet v každém okamžiku; nazvučení bicích se mi pozdává nejvíce. CD dorazilo jen v papírovém promo přebalu, takže bookletem sloužit nemůžu. Titulní cover obstarává nějaká večerní fotka (nic moc), zadek fotka vzdálených postav na svahu při západu slunce (hezký) a playlist jak v litevštině, tak v angličtině. A logo ? no to je hodně nepovedený - ale furt lepší než logo labelu Ledo Takas:-(.
Stylově stále platí to, co o předchozí desce ? míchanina třech metalů, spíše stará škola. Žádné klávesy ani jiné nástroje, jen klasika kytara, basa, bicí - ale i tak lze nahrát pocitové album. A ač se black většinou tváří zle, Obtest zplodili nahrávku optimistickou a pozitivní. Tohle album rozhodně zvedne náladu!
Čas: 43:29
Seznam skladeb:
- Paskutine Akimirka
- Devyniaragis
- Iš Kartos I Karta
- Pergale
- Griausmavaldys
- Audronaša
- Burtai
- Pirmin!
- Suminti Juodi Takai