Ostatně, vidět takto výživnou sestavu vícekrát než jednou nemůže uškodit. Cesta zábavná, zaměstnanci Českých drah arogantní jako vždy, Gambrinus rovněž lahodný jako vždy, zábavných postav na nádražích taktéž dost? Klasika. Dorážíme celkem brzy a ještě ani nestačíme sundat zavazadla ze zad a už nás jeden z pořadatelů žene na pivko. Správně, je to Pigeon. Nakonec se z toho vyvíjí celkem solidní before party a do Ponorky přicházíme ve vynikající náladě natěšení na trochu toho metálu.
Lid se začíná postupně scházet, ale žádná sláva. Něco kolem 70 kusů, z toho 50 platících? Jako první nastupuje domovské těleso s romantickým názvem Urin. Známé Kralupské postavičky, jejichž část jsem viděl na několika akcích právě v Ponorce, popř. na vystoupení studia Hell na Obscene extreme v Trutnově, ale s jejich hudební produkcí jsem zatím neměl tu čest. Hezky se to poslouchalo a jako rozjezd to fungovalo slušně. Tento večer hudebně nejextrémnější těleso. Uf, jak škatulkovat. Grind, H/C, trocha crustu? Dva uřvané vokály střídající několik poloh od jekotu až po bublání, nenáročné ale šlapající songy. Snad jen tu basu by to chtělo přidat. Až se chlapi ještě víc sehrají, můžou ještě překvapit. Bylo poznat, že jsou v klubu doma, protože přijetí měli skvělé.
Další se na pódiu zjevují poněkud překvapivě Dissolving of Prodigy. Viděl jsem je na letošním Fit of rage v Berouně a tam se jim jejich set vydařil. Nejinak tomu bylo i v Kralupech. Snad jen ten zvuk mohl být trochu lepší. Ale postupně. D.O.P. hrají doom metal. To je věc, která je asi všeobecně známá. Patří ke služebně nejstarším zástupcům tohoto stylu v našich krajích a na jejich projevu je vyhranost a ty spousty odehraných koncertů znát, byť sestava prošla mnoha změnami. Zatím posledním zásekem v diskografii je album Loučení se světem pozemským, které mezi nás vyvrhla firma Crystal prod. v roce 2002 a tak skladby z něj nemohly chybět (hned první song z CD Stará země nebo Dívčí válka), dostalo se ale i na novinky. Což je samozřejmě dobře, že už mají něco v zásobě, protože od poslední desky už uteklo spoustu vody. Ale na rovinu, mě největší radost udělala skladby nejstarší. Jasně, pecka z Echoes of my sadness. Nádhera! Ještě teď si vzpomínám, jak jsem ji poslouchal někdy v roce 93 coby novinku na kazetě. Ostatně, tuším, že další zásadní demáč, tentokráte od Love History s názvem The astral silence of blooming virgin beauty vyšel ve stejném roce. A co mají tyto dvě kapelky společného? Pána s kytarou, který se jmenuje Richard Chrobok. No, tato letitá pecka na kráse za tu dobu neztratila nic a živě zní pořád skvěle. Jeden z vrcholů večera. O vokály se postarali Reňa a Valda a oba si při tom ještě stačili všímat svých nástrojů. Uteklo to jako voda a jede se dál. Jejich současná tvorba již není tak ?utahaná?, jako tomu bylo dříve a třebaže jejich starší věci jsou mi bližší (Lamentations? rules!) těším se, až nové kousky vyjdou na stříbrném kotoučku. A ty české texty nemají chybu.
O Live Evil jsem téměř ni nevěděl a jediné, co jsem ve spojitosti s nimi zaznamenal, byl klip Lucid v Noci s andělem. Mimochodem, vůbec mě nebavil a tak jsem od jejich vystoupení nic nečekal. Chyba. Ještě že jsem nedal na tento dojem a vyčkal na první hrábnutí do strun. Ostatně, Petr Staněk je dostatečnou zárukou kvality. Cit pro zapamatovatelné melodie a hitové kousky rozhodně neztratil, stejně jako jeho typický vokál. Kdo by očekával hudebně něco podobného jako v jeho předchozím působišti, šeredně by se mýlil. Sama kapela svů styl nazývá ?electropop´nroll?, což je škatulka zapeklitá, nicméně poměrně výstižná. Žádné progresívní vychytávky a lámání prstů při stupnicích, ale jednoduché (není myšleno hanlivě), odsypávající pecky s velkým množstvím kláves, z nichž každá má hitový potenciál. Takže kdo si libuje ve věcech jako jsou například Pain a jim podobní, mohl být spokojen. Jsem opravdu zvědav na desku! I Lucid, která mi coby klip prošuměla v hlavě, se mi živě fuckt líbila. Rozhodně příjemné překvapení. Myslím, že Live Evil nebudou mít problém sehnat vydavatelství pro svůj debut.
Nicméně čas je neúprosný a na plac jde Euthanasia se svým svižnějším doom metalem. Pátrám v paměti, ale pokud se nemýlím, jednalo se v tomto případě o zcela první koncertní kontakt s touto letitou kapelou, jenž má v čele vytrvalce Sikiho. Jejich poslední titul Requiem: Songs for? nemá chybu a živě rovněž nenalézám vady. Naopak, živě vyznívá studiový materiál ještě lépe. Zvuk měli ze všech kapel nejlepší a řekl bych, že i ohlas. Někteří jedinci (nebudu jmenovat, byl to Pigeon?) neváhali strhnout ze sebe triko a neustálým točením nad hlavou udělat z tohoto kusu oblečení nebezpečnou zbraň a zpříjemňovali tak kolem stojícím vystoupení :o) Opomenuta nebyla ani ?platňa? předchozí, ještě více hitová a tak kdo mohl, prozpěvoval si pecky jako Ceremony of innocents, nebo Law for burnt to death (při české části textu jsem měl husí kůži?) Ale abych nebyl nespravedlivý, i na novince jsou hitíky. Třeba takové Memento? Radost poslouchat, zejména ony pasáže plné hrdinných popěvků (Payo je nazývá husitskými :o), tolik typických právě pro Euthanasii. Myslím, že největší zbraní současné Euthanasie jsou kytary a vokály. Kytary mají jednak skvělé nápady a navíc se bezchybně doplňují. Duo Petrů se rozhodně osvědčilo. Pan pořadatel, maje stále na zřeteli to, abych se nenudil, vhazuje někdy v polovině setu na pódium moji sponku do vlasů. Měl jsem ji stále na očích. Tedy až do odehrání poslední noty. Pak prostě zmizela, čubka :o)
Po odehrání poslední skladby se ještě dlouze povídalo a popíjelo v klubíku a poté ještě u Pigeona doma. Tímto jemu a Radce děkuji za nocleh a vzornou péči. Mají můj obdiv! Když jsem se ráno probudil na posteli v patře a viděl pod sebou to nepřeberné množství lidí polehávajících všude kde se dá? Po krátkém (až moc?.) spánku následuje snídaně (to víno bodlo :o), klábosení, skupinové foto, loučení, pohádka S čerty nejsou žerty (kult!!!! Hlášky typu: ?Spadlo ti to, Máchale, asi vítr?? :o))), oběd, pivko a nekonečné utrpení v podobě cesty vlakem domů. Ale výlet stál za to. Smekám před Allem a Pigeonem. Za to, že neustále mají sílu na tento boj s větrnými mlýny a koncerty stále pořádají. Už teď se můžeme těšit na další. V listopadu Ponorka uvítá Schodiště a Anhead, vprosinci pak Made by the fire, NPLMD a hlavně geniální astrální hydru Insania! No, já tam chybět nebudu. Stejně jako v plzeňské Lampě na pokračování Requiem tour.
