Večer před důležitým státním svátkem lze tropit různé lumpárny. Já si vybral jednu takovou už docela dávno. Zavítat do Kladna nebyl sice nikdy úplně můj sen, ale podívat se do klubu Auto Da Fé jsem chtěl už pěkných pár let. Klaplo to až teď. A mohla za to silná sestava kapel.
Už před začátkem první party bylo před a v klubu dost plno. Vstup se pro mě stal trochu bludištěm. Všude dost lidí, následně jejich obcházení, dávání přednosti… Veden však svojí neomylnou orientací v prostoru lezu místo do sklepních prostorů klubu na dámské záchody, následně do nějakého kumbálku, ale na potřetí už mířím správným směrem!
Přes prostor nalejvárny se dostáváme do místa, kde se bude hrát a máme z klubíku skvělý pocit. Ideální prostor pro UG akci tohohle typu. Velikost tak akorát, že kdyby přišlo málo lidí, nepůsobilo by to trapně, a když je plno, jako tomu bylo teď, tak je zase skvělá atmosféra. Ta už panovala při první kapele – JONESTOWN. Místní fešáci, kteří upekli tuhle akcičku, už měli narváno k nehnutí. Jejich necelá půlhodinka hardcore/crustu/punku lehce trpěla ne úplně ideálním zvukem, ale když má člověk jejich jediný dvanáctipalec najetý, ví, čeho se má zachytit. Rytmická sekce, která tento večer slavila své narozeniny, to mydlila ultrarychlým kvapíkem dopředu, zatímco kytarista sem tam vykouzlil i melodii. JONESTOWN zkrátka na domácím hřišti zahráli tak, jak se čekalo. Žádné překvápko, ale poctivá práce, která těch 30 minut dokáže příjemně zabavit.
Následující EXORCIZPHOBIA měla najednou zvuk jak z partesu. Doslova seštelovaný stroj. Není to ani dva víkendy, co jsme kluky chválili za koncert v Písku, a ač se mi to zdá až neuvěřitelné, tady v kladenském podhoubí mě bavili snad zase o kus víc. Tyhle sympaťáci svojí laťku neustále posouvají výš. Skvěle promazaná mašina zahrála opět všechny hitovky mj. „Digitotality“ nebo „Profit At All Cost“, ale i nové věci, které zněly nadějně. Mám pro kluky slabost a fakt jsem pyšný, že tady máme takovou šikovnou partu.
ADACTU jsem neviděl sakra dlouho. Ale když jsem jí viděl naposled, měla jiného zpěváka a basáka, o kytaru méně a hrála jiný styl. Ne že by teď hrála něco diametrálně jiného, než co si pamatuju z desky „Tma“, ale jestli jsem měl kapelu zaškatulkovanou jako crust s lehkým odérem death metalu, teď tomu bylo přesně naopak. ADACTA valí takový ten špinavý death metal, kde cítíte hardcoreové kořeny, ale přitom to kapela mydlí, zmínka o Švédsku musí padnout, jako lecjaká deathmetalová kapela. ADACTA dokázala roztočit mosh pit před mini pódiem a bylo vidět, že se lidi baví. Já už jsem se tolik nebavil. Možná je to tím, že mi kapela poslední roky zmizela z radaru a nečekal jsem tolik death metalu, skladby mi nepřišly po kompoziční stránce nějak zajímavé, ani chytlavé… nevím, ale ADACTA mi nějak nesedla.
Za to MALIGNANAT TUMOUR mě bavili vrchovatě a nebyl jsem v tom sám. Jestliže už od první skupiny se lidi nestyděli hýbat prdelema, tak u Bilosovců trsal snad celý prostor. Kluci sázeli hitovky jak kráva, kdy bylo povinností zahrozit si na dodnes skvěle fungující song „Infernor“ nebo na „We Are The Metal“, kdy se odehrál zřejmě největší bordel. Tohle by ale šlo říct v podstatě na každou skladbu. Ostravští měli sil na rozdávání, přestože to v podstatě celý set valili v tom jejich crust´n´rollovém stylu, kdy bubeník neustále sypal brambory do sklepa, aniž by vypadal, že se u toho nadře. Nakonec proběhlo něco jako přídavek, kdy jsem, jelikož jsem tuhle ostravskou šlechtu strašně dlouho neviděl, nečekal letitou sranda věc „Saddam Hussein Is Rock´n´Roll“. Pochopitelně nemohly chybět ani hlášky pana Šimka, který byl ve formě, což „odnesl“ třeba americký zpěvák JONESTOWN, který se za dvacet let pobytu v naší kotlině prý nenaučil pořádně česky…
No... povím vám, bylo to dobré, moc dobré a jsem rád, že jsem tyhle borce zase po čase viděl a nejradši bych si je dal hned znova.
