Sic tak trochu vleču kříž na dávno skončený funus, protože právě řešené album nedávno oslavilo již své první narozeniny, ale mám pocit, že by bylo hrubou chybou projít kolem něho jen tak bez povšimnutí. Na druhou stranu, co si budeme povídat, nebýt vystoupení URNE na Brutalu, nejspíš by se tak stalo a plul bych si ve spokojené nevědomosti klidně dál. Zaplať rohatej, pořadatelé se popiskem trefili nabídkou přímo do mojí poptávky a vydařený set probudil zapálenou zvědavost po dosavadní tvorbě.
Samotný úvod titulní „Serpent & Spirit“ je vskutku impozantní. Vynořující se líbivá melodie funguje jako dokonalá vábnička, srocuje dav a v momentě uspokojivé hustoty do něho vrhá granát. To, že má otvírák téměř devět minut, si uvědomím vlastně jen s pohledem na display. Pořád se něco děje. Kolos pozvolna zrychluje, nabírá na síle, ale i znenadání brzdí, zpomaluje a brnká na citlivou strunu.
Po milionté zopakovaným riffem (který i po milionté funguje) startuje dvojka s přitažlivým názvem „The Palace Of Devils & Wolves“. Křikloun Joe Nally jede na krev a intenzitou, kterou rve slova z chřtánu a trhá plíce, nechává vzpomenout na Garyho Meskila (PRO-PAIN).
Mohlo by se zdát, že je po úvodní čtvrthodince vymalováno a pokračování alba (třebaže s nezanedbatelně nastavenou laťkou kvality) se obejde bez výrazných překvapení. Jak se to vezme. Překvapilo mne zařazení víc jak osmiminutové instrumentálky pod číslo tři? Dá se říct, že určitě překvapilo. Trochu METALLICA, sem tam náznak IRON MAIDEN, chvílemi MASTODON, ale hlavně nečekaně dobře bavící kousek, kde se s nápady neskrblí a i přes délku a časté zvraty leze lehce do uší. Velká poklona patří kytaristovi, jež svým umem bezzpěvný kolos táhne.
Co jinde je jenom naznačeno, projeví se definitivně ve čtvrté „Moon & Sky“. Ve vykřičené sloce ještě docela ne, ale s melodickým refrénem je jasno. Amíci MASTODON jsou u Angličanů nejspíš ve veliké oblibě. Nešklebím se ovšem nad bezduchou kopírkou, nýbrž radostně hltám a dumám, zda důvodem radosti z poslechu není fakt, že i když mladší tvorbu zmíněných veličin nezavrhuju, naplněné představy o jejich dalším vývoji nacházím právě u URNE. Ostrované se taktéž nebojí silných melodií, ale stejný, ne-li větší důraz kladou na stránku agrese a výbušnosti, což už dnes u MASTODON na pořadu dne nebývá, alespoň ne v takové míře.
Další „Desolate Heart“ znovu mlátí palicí do zmítajícího se nebožáka, kterého, aby toho nebylo málo, omotává žiletkovým drátem a když už se zdá, že nemůže být hůř, trýznitelova mysl se náhle láme a v jakémsi prozření prosí o odpuštění… Intenzívní silná věc s nečekanými kytarovými vyhrávkami. Znovu víc jak osm minut. Původně nejméně oblíbený kousek, který rostl a rostl, až vyrostl mezi albová nej.
Následuje pro změnu skladba nejkratší, blesková „Envy The Dead“, kde chlapům stačilo k vyjádření lehce přes dvě a půl minutky. Nadupaná rychlejší věc, která díky trošce pohraní si s vokálem nabírá v jistém momentu směr ALICE IN CHAINS.
Začátek „Memorial: Sing Me To Rest“ je klidně plynoucí řekou, která nechává posluchače propadnout zasněné přemýšlivosti, aby ho však po chvíli probudila, donutila odstoupit od svých břehů a ukázala, jak rychle a snadno dokáže i ničit a bořit. Je to sice jen krátký okamžik, ale pozornému posluchači jistě neunikne pasáž, která, ač se to může v souvislosti s nekompromisními ostrovany jevit nepatřičně, jako by unikla z dílny tuzemských náladotvůrců ELBE.
Velmi, velmi pozvolna a lehounce, za libých tónů španělky nabíhá závěrečná „A Tomb So Frail“. Téměř tři minutky akustického blažení je ukončeno vazbením nástroje pod proudem a po rychlostním testu vše sklouzává do svižného hardcoru s křičící bestií Nallym v hlavní roli.
Stále mám v živé paměti, jak jsme coby čerstvě náctiletí do zblbnutí hráli deskovku Peloton. Jak už název napovídá, jednalo se o simulaci cyklistických závodů, kde jste si sami stavěli trať a určovali délku a náročnost jednotlivých etap. Pustil bych-li se do stavby ovlivněný debutovými URNE, jednalo by se o cestu zaručeně velmi pestrou, se strmými stoupáními, prudkými sjezdy, nespočtem zatáček, s rukou neustále na brzdě a nohama připravenýma do záběru. Přesto by se jednalo o cestu, jež při překonávání překážek nese velkou dávku uspokojení a radosti.
Dojem z prvních nástřelů byl: střet MASTODON s PRO-PAIN, hotovo nazdar. Jasně, vliv obou tam cítím pořád, ale po nějakém čase a poslechu navíc musím uznat, že si trio muzikantů takto zjednodušené onálepkování nezaslouží. „Serpent & Spirit“ si žije svým vlastním životem, má svůj vlastní ksicht a já nemohu jinak než pořadatelům Brutalu za seznámení s URNE poděkovat, neb bych se dodatečně cítil ochuzený.
Seznam skladeb:
- Serpent & Spirit
- The Palace Of Devils & Wolves
- Memorial
- Moon & Sky
- Desolate Heart
- Envy The Dead
- Memorial: Sing Me To Rest
- A Tomb So Frail
Čas: 53:43
Sestava:
- Angus Neyra – guitars
- Joe Nally – vocals, bass
- Richard Harris – drums
