Člen naší pořadatelský Thrash Nightmare crew Pavel nedávno oslavil významné životní jubilem a protože jsem vždycky tvrdil, že nejlepším dárkem je zážitek, nikoliv věc, vymysleli jsme mu zájezd na koncert legendárních doomařů PENTAGRAM. Volba padla na Vídeň a plnohodnotný klubový koncert s atmosférou, full setem, kvalitním zvukem a komorními prostory. Žádný sluníčko, velký pódium bez kontaktu s lidmi, dalekohled a zpocení uprdění metalisté z klobás, haha. A jasně, ten dárek jsme si taky chtěli užít i my.
Je pondělí a v půl třetí odpoledne se schází naše pětičlenná sestava v Písku. V tradičním složení Pavel, Žakyn, Fredy a já přibíráme na palubu ještě kamaráda Míru, který je největší doommetalovej maniak, co znám a hlavně záruka dobré nálady. Jedeme na pohodu směr Budějce, Třeboň, Halámky a šup do Rakouska. Nikam nespěcháme, na benzíně kupujeme sváču zn. Radegast a hlavně probíráme všechno možné i nemožné. Od plánů týkajících se našich festivalů až po spekulace, jak to bude dneska Bobbymu Lieblingovi zpívat. Nikdo z nás dosud PENTAGRAM naživo neviděl, takže očekávání máme velká, ale zároveň jsme pokorní. Do skvělého areálu Arena Wien přijíždíme přesně v sedm hodin. Byl jsem tady naposledy na koncertě NUCLEAR ASSAULT a to už je pár let. Úžasné prostory bývalé fabriky nabízí několik hracích prostor, vnitřních i venkovních. K tomu připočtěte nasvícené kulisy historických budov a venkovní posezení a rázem zjistíte, že se tu musíte cítit jako doma. Potkáváme se s kamarády Demolatorem (GOATCRAFT), jeho drahou polovičkou a Jančím (RADIATION), který už má slušnou náladu, haha! Dnešní koncert bude probíhat v sále pro cca 400, max. 500 lidí. Ti jsou zatím roztroušeni všude po areálu a je těžké odhadnout, jaká tu dnes bude návštěva…
Mám rád, když akce začínají včas a v pondělí to platí dvojnásob. Američtí WO FAT začínají snad na vteřinu přesně o půl osmé, a i když chvíli trvá, než se sejdou lidi z venku k pódiu, trojice to tlačí naplno. Zvuk je zabijáckej a to je základ úspěchu dřevního doomu, který tato formace z Dallasu produkuje. Změny rytmu, těžkotonážní pasáže, ale i ultrarychlé náklepy si mě získají okamžitě. WO FAT tady nehrají nic převratného, ale precizně zahraný doomík á la SLEEP prostě musí bavit každého. Koukám kolem sebe a po celou dobu čtyřicetiminutového setu lidí přicházejí. Nakonec Texasané hrají do plného sálu a užívají si to. Výborný výkon!
Rychlé osvěžení venku na vzduchu a na stage se už chystá další zajímavé jméno. THE ATOMIC BITCHWAX jsou poměrně velkou kapelou z New Jersey a kroutí to již třicátým rokem. Zamlžené pódium a trio (byť bicman nebyl v oparu příliš vidět) nastupuje ve velkém stylu. Tohle je rock´n´roll nářez jako prase. Chvíli doom, chvíli stoner, chvíli heavy metal. Pak trochu psychedelie a bum riffy jak MOTORÁČI. Opět skvělý zvuk podtrhuje obrovské nasazení kapely, která to se svým publikem prostě umí. Lidi je ve Vídni znají a atmosféra je parádní. Od divokého headbangingu až po vražedný circle pit. Byť se mi svým pojetím hudby líbili jejich předchůdci o trochu víc, odcházím z koncertu THE ATOMIC BITCHWAX opravdu spokojen. Byla to palba!
Jdu se vychcat a šikuju se pomalu blíž k pódiu. Před desátou večer to spouštějí delším intrem skladbou „Run My Course“ hlavní protagonisté večera PENTAGRAM! Kapela, co je na scéně 50 let! Při úvodní skladbě cítím, že to nemá koule. Zvuk je trochu utlumený a zpěvák Bobby Liebling nevýrazný. To se mění hned s další skladbou a zaplněný klub (tipuji 350-400 hlav) se dostává do varu. A spolu s ním i čtveřice na stagi, kterou doprovází pouze minimalistická světla a dokonale tak vylézá jedinečný rukopis skladeb PENTAGRAM a jejich aura. Zvuk je zase zabijáckej a já si užívám každej riff, sólo, drtivou basu a zničující bicí. Samostatnou kapitolou je Bobby. Tenhle nesmrtelnej chlap si prošel během svého šíleného života nejrůznějšími pekly a teď tady stojí před námi, je mu skoro sedmdesát a je úplně v transu. Klepe se, sotva se drží na nohou, hrozí, hypnotizuje… Většího démona na pódiu nejspíš nenajdete. Show je jedna věc, ale zpěv druhá. Bobby zvládá obojí s prstem v nose. Jeho čistý, někdy ječivý nebo naopak šeptavý zpěv, je pořád skvělý, silný a originální. S úctou ke všem muzikantům v kapele, to on dělá PENTAGRAM obrovskou kapelou a legendou. Dřevní hardrockové pasáže jednotlivých songů jsou prolínány náladotvornými a temnými úseky. Dochází i na úplné zklidnění publika a naopak jeho rozdovádění na maximum. Po hodině hraní přichází čas na přídavky a velmi sympatické loučení. Bobby a jeho PENTAGRAM sahali hodně do historie a zahráli mj. skladby jako „Be Forewarned“, „Petrified“, „When the Screams Come“, „Relentless“, „Last Days Here“, „The Ghoul“ anebo vypalovačku „Sign of the Wolf“. Před půl dvanáctou je konec a já to musím rozdejchávat. PENTAGRAM, které dlouhé roky poslouchám, ještě předčili má očekávání. Doufám, že ještě neřekli poslední slovo a ještě bude možnost je vidět live. Díky a mega respekt!
Sedáme do auta plni zážitků a vyrážíme k domovu. Cesta utíká pomalu. Je noc, všude kolem cesty srnky, prasata a lišky. Žakyn na hranicích vytuhne a já střídám za volantem Fredyho. Do Písku příjíždíme ve čtvrt na čtyři ráno. Ovšem plni dojmů, nadšení a zážitků. A protože letní měsíce trávím spíš na vesnici, přesedám do svého auta a vezu domů Žakyna. Zbylých sedm osamělých kilometrů jedu pomalu se staženým oknem. Ranní chlad znovu navozuje doomovou atmosféru, haha. Nepřemítám o tom, že mě čekají asi jen dvě hodinky spánku a náročný úterý. Rekapituluji si výtečný koncert se skvělými kamarády a těší mě fakt, že na koncert padesátileté kapely přišly v pondělí odhadem čtyři stovky, v drtivé většině mladých lidí do cca 30 let, kteří pařili jako o život. Dává mi to naději a optimismus, že tahle naše hudba přežije věky… nebo alespoň další generaci. Vždyť to porovnejte s podobně dlouho hrajícími OLYMPIC u nás a jejich posluchači. Kapela 80+, publikum 60+ a jediným rovnítkem je nostalgie a pouhopouhé vzpomínání na časy, kdy je nebolelA kolena…haha.
