O návštěvě vystoupení dvojice Holeček & Marcel bylo prakticky rozhodnuto s prvním poslechem vynikajícího debutu „Light Up Your Fire“. Otázka „jestli“ byla tedy vyřešena a zbývalo si jen odpovědět na „kdy“ a „kam“. Nejbližší zastávkou stal se Červený Kostelec. Na probíhajícím turné je možné zhlédnout komorní akustickou verzi, kdy si to ústřední dvojice odtáhne sama, nebo elektrifikovanou alternativu, doplněno o další spoluhráče. Do květinového prostředí zahradní kavárny byla logicky zvolena varianta komorního bezproudí. Pro detailisty upřesním, že docela bez to nebylo a něco málo k reproduktorům a udělátkům Pavla Marcela teklo. Jinak dvě španělky, banjo, foukací harmonika, zpěv a šmitec.
Jestli si nemohu za čerta vzpomenout na naposledy navštívený akustický koncert, tak tutově vím, že na kulturní akci v prostorách zahradnictví jsem nebyl nikdy. Nepatřím zrovna mezi kytkomily a vonící krásu neumím řádně docenit, nicméně mi v Trees bylo příjemně a pohodově.
Playlist pátečního setu byl z logiky věci (chlapi mají prozatím čtyři autorské věci) postavený na coverech písní, které mají rádi a nějakým způsobem ovlivnily jejich další vývoj. Troufám si tvrdit, že to byla hlavně léta šedesátá, potažmo sedmdesátá, jež pátečnímu večeru vládla a nechala vzpomenout na legendy těchto časů. Pokud se chystáte vyrukovat s tvrzením, že vystupování s repertoárem převzatých věcí nemůže stát za utracený peníz a různých revivalů běhá jenom po naší hroudě mraky, říkám zapomeňte! Potom, co zmíněné skladby doplní o vlastní charisma, muzikantský um a nadšení, s nímž je předávají dál, bych neměl nejmenší problém uvěřit, že je minulý týden napsali a nahráli v domácích studiích. Večer jako celek neměl slabších míst, ale místa, která bych nad ostatní vyzdvihl, přece jen najdu. Rozhodně k nim bude patřit „Father And Son“ Cata Stevense, „Personal Jesus“ od DEPECHE MODE, z debutu má nejmilejší „Say It Ain’t So, Joe“ písničkáře Murraye Heada nebo „Mr. Soul“ od Neila Younga. Zde nebyl použit originál z alba „Trans“ (1982), ale jak frontman upřesnil, jde o „Unplugged“ verzi z roku 1993.
Honza nás často před písněmi svým komentářem vpravoval do dějů skladeb, což jim v mých očích dodávalo další rozměr a cílilo na dokonalejší prožitek. Krom nesporného talentu a instrumentální zručnosti je sympatické vystupování obou borců, další z přidaných hodnot, jež desátý červen uloží do paměti na dlouhý čas. Zrovna tak milé vtipkování Pavla Marcela, kdy svým rozpustilým banjo brnkáním nabourával Honzou navozovanou mystickou atmosféru, tuším „Circles“. O jeho téměř nepřetržitém úsměvu, prokládaným všelijakými opičkami (navzdory hraným složitostem) nemluvě.
Vyšlo naprosto vše. Počasí na jedničku, prostředí kavárny Trees na jedničku, dorazivší fans též na výbornou a koncert samotný s oběma hlavními protagonisty rovnou vyznamenání.
Foto: Jiří Panther Rosa
