F.O.B. - Outside The Palace Walls

2.-5. 6. 2022, Plzeň - Amfiteátr Lochotín

Podle programu se první den sestavou (thrashový čtvrtek) jevil jako nejsilnější, ostatní dny mohly již jen překvapit. Avšak jako nejslabší se tvářil právě pátek, ale i zde se něco zajímavého našlo a tím byli našinci DARK GAMBALLE.

Příchod je naplánován s koncem setu frýdecko-místeckých rockerů 100na100 a než se usadíme, zajdeme pro první kousek (oproti včerejšku začíná větší výheň), tak kapela, jež má za mikrofonem zpěvačku, končí svoji produkci. Takže hodnocení si odpustím.

Na DARK GAMBALLE se přesouvám k pódiu, doufajíc, že si koncert čerstvých vítězů v anketě Břitva v kategorii rock & crossover určitě užiji. To, že se umístí vysoko, jsem si myslel, a to, že vyhráli, jsem se dozvěděl v pondělí po Metalfestu. DG si mě svým pohodovým a zároveň nadupaným setem a ráznými riffy omotali kolem prstu. Úvod obstaraly „Baletky v hlavě“, které mají ostrý rozjezd a pozvolnější střed s odříkávaným textem. „Fata kapitána Morgana“ má pěkně řízný groove podklad a já si v tom libuji. Novou desku DG představili písní „Romance panenky a kladiva“ a na (skoro) konec songem „Až na konec“. Tvrdou a zároveň tklivou melodií padaly „Kapky“ rudé, v kterých se pěkně vyjímal corový riff a naplno se projevil v následném rázném songu „Výprask“. „Strýček Sam“ nás obdaroval trochou gamballštiny a škoda, že to nebyl „Běh na dlouhou trať“, protože set byl krátký. Z docela pěkného kotle odcházím spokojený a tak nějak komentuji, že DG předčili včerejšek a vážnou tváří dodávám, že pro mě Metalfest skončil. (úsměv)

Co jsem v rychlosti prostudoval po skončení festivalu, ARAMAIC toho za sebou moc nemají, byť vznikli před jedenácti lety. Dal bych ruku do ohně, že v Plzni odehráli celou svoji diskografii. To znamená nejstarší čtyřpísňovou nahrávku „The Fallen“ a čtyři jednotlivé singly, které vyšly v předchozích dvou letech. Že jsou pánové z Arábie, šlo poznat ihned v úvodním songu, který byl protkán blízkovýchodními motivy. Pánové v černých kápích měli snahu zaujmout a v některých skladbách bylo i povícero rozličných kytarových vyhrávek. A jak se říká „čeho je moc, toho je příliš“, tak jejich pojetí death metalu působilo přetechnizovaným dojmem, a to i přesto, že nic extra technického v hudbě nebylo. Podle chvály samotných dubajčanů byl samotný Metalfest zatím největším a vrcholným koncertním vystoupením, ne však pro mě.

Pánové z Řecka, Polska a Německa nastoupili na pódium za zvuku flamenco kytary. Čtyřčlenné osazenstvo TRI STATE CORNER s nástrojovým složením bicí, basa, irské buzuki a darbuka (protáhlejší bubínek oproti djembe), který používal zpěvák Vassilios, mě na progresívní notu zprvu moc nenaladili, ale časem jsem se chytl a i se zápalem sledoval Ioannise, který sázel kytarové riffy právě na buzuki. Hudba byla melodicky zpěvná, ale s hutnými a zároveň antickými motivy. „Sooner or Later“ je právě taková píseň, při které jsem se chytl a začal podupávat nohou. Hodně mě bavila „Hypocrisia“, kterou pánové představili z nové desky „Stereotype“. Myslím, že bych se po ní mohl porozhlédnout. (úsměv) Škoda, že jsem na TSC nebyl naladěn hned od začátku.

Oproti čtvrtečnímu dni taky dělalo své příšerné horko. A myslím, že namazat se není to stejné jako namazat se. (úsměv) Ale pitný režim se musí dodržovat… Byl jsem odhodlán na legendu RAGE zůstat a dokonce jsem si říkal, že by to mohl být top pátečního dne. Ale již samotný jalový úvod s Peavyho neřezajícím vokálem mě odradil a smutné je, že hudba neměla na RAGE ty pořádné koule a drive, ač se pánové kytaristé, co jsem zahlídl, snažili sebevíc a vymetli každý kout pódia. Odcházím prozkoumat celý areál a na pivo.

Rád si posedím s přáteli na letní zahrádce u piva, ale abych u toho poslouchal pivní halekačky, na to nejsem stavěný a zvláště na metalovém festivalu. Ale nu což, vracím se s pivem posedět za přáteli, tak pojďme do toho. SALTATIO MORTIS jsou právě takoví. Hrají a zpívají k poslechu a tanci středověký hospodský rock (metal) s korbelem v ruce. Kapela je na pódiu v sedmi a kromě klasických nástrojů (kytara, basa, bicí) používá nástroje v rockové hudbě méně viděné, ať to jsou dvoje dudy, buzuki a co víc si k hospodské hudbě přát než niněru alias hurdy-gurdy. A pro „neznalé“ (něco kolem mě prolítlo éterem a já si to neodpustím), ano, to je ten strunný nástroj s kličkou, ale není to sitár, který je podlouhlý mnohostrunný (ze známých muzikantů používal George Harrison). Zpěvák Alea, vyjadřujíc se dost v češtině, snad nejvíce vyhecoval dav v kotli a vlastně i celém areálu. Tímto pohledem určitě měli SM velmi vydařenou show, bohužel u mě se tato parta, která vlastně oživila „lidovky“ a dala jím „metalový“ ksicht, míjela účinkem. Á propós použit některé známe riffy, melodie a používat to ve vlastní hudbě taky není to správné ořechové.

Rohatá zpěvačka Noora Louhimo power(metalových) BATTLE BEAST si v úvodní písni „Circus of Doom“ ihned spontánně podmanila fans. Podle mě ne metalových, ale diskotékových, jejichž základna je určitě velká a minimálně každým koncertem ubírajíc po jednom fanoušku nestoru české scény Majklu Dejvidovy. Když pominu, že této hudbě už vůbec nerozumím a nechci, tak minimálně nechápu, proč na takovou kapelu vyletěl na povrch masivní zvuk (včetně nařvaných kláves) a ostatní kapely jej měly utopený. V tomto případě je mi třeba líto jiných kapel, které by si to určitě zasloužily víc, včetně RAGE nebo včerejších KREATOR. 

Němečtí FREEDOM CALL k diskotékovým masakrům, co předvedli předchozí Finové, nemají nikterak daleko, ale kupodivu svižnější rozjezd přišel vhod. Ale nálada na ně mně vydržela pouze dvě skladby. Hymnické pasáže, které jsou vlezlé a dokola zpívané „Carry on, carry on…“ (snad i ve dvou písních) a podbízení fans je doslova otravné. Hláskovat písmena „M.E.T.A.L.“ mi přijde dětinské a možná se i stydím, že jsem jel na „metalový“ festival“. Jeden pytel na všechny „Hallelujah“ kapely „and across the universe“…

Již v průběhu FREEDOM CALL jedna třetina našeho osazenstva prchá domů, v té druhé třetině, která následuje záhy, se nacházím i já. S časem se musí šetřit a ne jím plýtvat. ELUVEITIE po úvodní skladbě vynecháváme a jedeme se vyspat z dnešního "bohatého" dne. Jen co nasedneme do auta, tak se snáší ne déšť, ale pořádný slejvák. A opět podotýkám, že už s DARK GAMBALLE byl minimálně dnešní den u konce... 

DARK GAMBALLE

  1. Baletky v hlavě
  2. Fata kapitána Morgana
  3. Romance panenky a kladiva
  4. Kapky
  5. Výprask
  6. Kult samorostu
  7. Strýček Sam
  8. Až na konec
  9. Běh na dlouhou trať

Zveřejněno: 10. 06. 2022
Přečteno:
504 x
Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář