Paayu z jižních Čech budou mít všichni zafixovaného z kapely UCHÁZÍM, případně z GRIDE, RETROPROTEST nebo UKRADENÁ STRAKA OF AMERICA. Po rozpadu prvně jmenované nelenil a dal dohromady novou kapelu STRES TANEC. Zde je rozhovor, který vznikl koncem dubna 2022 pro 26. číslo Buryzone zine.
Čau Paayo, než se dostaneme k tvojí nové kapele, tak by bylo vhodné trochu nastínit staré události. Proč skončili UCHÁZÍM, zhruba po čtvrt století existence? Už to nešlo táhnout dál nebo to prostě chtělo nějaký nový impuls?
Čux! O událostech ohledně rozchodu UCHÁZÍM se mi nemluví s lehkým srdcem, ale je asi nevyhnutelné se o tom rozhovořit.
Bylo to mé první dítě, než se narodil můj syn Marcel, což podstatně změnilo mé chápání okolního světa. Založil jsem tehdy rodinu a odstěhoval se z Prachatic do Českých Budějovic. Možná i proto, že Bodza něco málo předtím naopak rodinu tak trochu rozpustil, začaly se naše názory na život rozcházet. Snad i pro jakousi krizi středního věku jsme přestali vzájemně tolerovat naše časové a stresové indispozice, který vyústily až k jakýmsi paměťovým výpadkům na obou stranách. Dopouštěli jsme se chyb, který jsme si později nedokázali připustit, ačkoliv měly často zásadní vliv na život toho druhého. Původně jsme měli v kapele rozdělené úlohy, já se staral o téměř vše kolem hudby a Bodza obstarával administrativní záležitosti, to pak ale také přestávalo fungovat. Texty, které jsem skládal, jsem už nedokázal po boku týhle sestavy zpívat. Bylo to z naší strany takzvaně kázat vodu a pít víno.
V kapele se objevily dlouhodobé deprese snad u všech členů, doprovázené pochopitelně alkoholovým šílenstvím. U mě naštěstí s narozením syna depky naopak odezněly. Byla to pro mě jakási duševní obroda. U ostatních členů došlo i na protistresovou medikaci a různé způsoby léčby. Jako řešení jsem tehdy navrhl, že v rámci přežití kapely by měl Bodza odejít, protože my dva už to spolu v UCHÁZÍM prostě nedáváme. To ale, a já Bodzu chápu, neprošlo. Tak trochu zaslepeni vlastním egem, jsme ve spršce těchto událostí došli až tam, že se kapela rozdělila na dva tábory. Já, PéPé vs. Vilda, Bodza, k nimž se poté připojil i Kmín z RETROPROTESTU, spíš do toho byl tak nějak vtažen. Probíhaly mnohostránkové diskuse po mailech i z oka do oka, ve kterých už se myslím všichni začali ztrácet. Má rodina tehdy procházela existenčními problémy, byl to opravdu zoufalý boj o přežití, což někteří členové odmítli chápat. PéPé je taky brutálně časově vytíženej člověk a cestování do Prachatic nás poměrně časově drtilo, o to víc, když se někteří bez předchozí domluvy neráčili na zkoušku ani dostavit.
Vše bylo natolik vyčerpávající, že jsem nakonec prohlásil, že z kapely odcházím, což vedlo k rozpadu kapely. Bylo to pro mě snad nejtěžší rozhodnutí v životě, ale situace byla opravdu neúnosná. Tak tedy skončilo obrovské přátelství až bratrství od základní školy a téměř pětadvacetileté fungování UCHÁZÍM v jedné sestavě.
Prachatice jsou velmi zvláštní místo se silnými negativními silami, jak jsem později pochopil, a po odchodu z tohoto města se člověk myslím opravdu zásadně změní, což ale dokážou pochopit asi jen prachatičtí. To vše je ale samozřejmě pouze můj pohled na věc.
A jak je to s RETROPROTEST? Je tahle kapela ještě funkční? Nebo tím nějakým stimulem byl přerod v RETROSITUACI? Jak k němu došlo, jak jste se dali dohromady s bývalými členy KRITICKÉ SITUACE? Co to pro vás a vlastně i pro ně znamenalo? Bude tohle spojení ještě někdy v budoucnu realizováno?
Jelikož hlavním motorem RETROPROTESTU jsme byli já a Bodza, potkal kapelu podobný osud, jako UCHÁZÍM. Naše neschopnost bezkonfliktní komunikace se samozřejmě objevila i zde. Psychické tlaky, které se přelily z UCHÁZÍM do RETROPROTESTU, vedly k mému odchodu a následnému rozpadu kapely. Nevím, kluci snad něco zkoušej, rád bych si je někdy poslechl.
RETROSITUACE byl vlastně narozeninový dárek Wonidovi k jeho padesátému jubileu od jeho manželky Lenky, která je mimochodem tvůrkyní našeho bookletu. Ještě v době fungování RETROPROTESTU všechny zúčastněné oslovila a zanedlouho jsme se sešli na pár zkouškách a nazkoušeli playlist některých zásadních skladeb KRITICKÉ SITUACE. Jakožto RETROPROTEST jsme samozřejmě vycházeli z demosnímků těchto průkopníků českého punkcore. Jelikož byly zapotřebí dvě kytary a nový kytarista RETRA Kája se na tento počin zatím necítil, byl zlanařen i PéPé z UCHÁZÍM.
Z kapely se později stala taková narozeninová estráda. :) V dalším fungování se už objevuje i Wonid coby třetí člen kytarové stěny. Finální sestava RETROSITUACE je tedy: Jimmy (zpěv), Kratos (zpěv), Wonid (kytara), Kmín (bicí), Bodza (basa), Paaya (kytara) a PéPé (kytara). Opravdu pěkná partička, že?
Fungování kapely je zatím neukončené, otevřené a myslím, že se ještě u nějaké příležitosti zjevíme.
Ty jsi během té doby i párkrát vystoupil naživo i s P.S., že? Byla to jen nárazová epizoda, záskok nebo o co šlo a jak to vzniklo?
Při společných sedáncích po hospodách s Wonidem se párkrát vyjádřil, že by chtěl P.S. po dlouhé době vyzkoušet opět o dvou kytarách a že se mu líbí můj styl, jestli bychom to spolu nezkusili. Kluci z P.S. jsou výborná parta a já jsem tou dobou nebyl na 100 % vytíženej, a tak jsme si plácli. K P.S. jsem přistoupil opravdu punkovým stylem, o čemž jsem se domníval, že je správné. Bujará konzumace alkoholu před vystoupeními vedla sem tam k decentním, téměř neslyšitelným přehmatům. To ale neušlo Wonidovo cvičenému uchu a tak jsem v kapele přestal být žádoucí.
Není to ale jediný důvod. V P.S. funguje složitá komunikace, myslím, že právě kvůli Wonidovi, jenž je velice složitý, komplikovaný člověk a možná neuvěříte, také perfekcionista, jak jsem časem zjistil. Často není jednoduché z něj vyrazit jasnou odpověď na jasnou otázku (sorry Wonide). Časem jsem se ho naučil brát jaký je, ale s tím, že spoluhráčství v P.S. prozatím raději odložíme a zůstaneme jen přáteli. Poslední veliký problém je vzdálenost mezi hudebníky. Je to takový smutný, když se klucí scházej jen na koncertech, což mě mimochodem sralo i u UCHÁZÍM. Myslím, že největší Wonidovo štěstí by bylo obnovit s Mišem LIVING PUDING, což je beztak jeho srdcovka, co ty nato Mišo?
Někdy před dvěma roky vznikla teda nová kapela STRES TANEC. Věděl jsi hned po konci UCHÁZÍM, že chceš mít novou kapelu? Jak se to celé semlelo? Prostě ta klasická historie kapely, jak jste se dali dohromady, kdo ji tvoří a tak… Jak vznikla ta slovní hříčka v názvu kapely?
Mno, už to budou snad dokonce spíš tři roky, asi?
Když se existence UCHA nezadržitelně řítila do propasti, bylo mi jasný, že postavím novou kapelu v Českých Budějovicích. Byl tady kamarád a bubeník Mišo, kterého jsem poznal ještě za existence UCHÁZÍM a měli jsme spolu už dlouho domluvenej ňákej jam večírek.
STERS TANCI totiž předcházelo akustické trio KATAFOLK, kde hrál Mišo (dříve VLASTNÝ NÁZOR) na kajon a Suki (dříve UKRADENÁ STRAKA OF AMERICA) na druhou akustiku. Z KATAFOLKU už jsme byli poměrně dobře sehraný a hned jak jsme sehnali zkušebnu, začali jsme s Mišem vehementně dojit nástroje. Samozřejmě, že soundu stále chyběla basa, takže byl nevyhnutelně osloven Suki, a jelikož jsem zvyklý skládat pro tři kytary, byl na druhou kytaru co nevidět ukecán i kolega a kámoš z UCHÁZÍM PéPé.
Název STRES TANEC. Z mé strany padly návrhy jako NEKROMANTIK, HAMAKA a jiné, už si nevzpomínám. Suki též přinesl nějaký název, na který si nevzpomínám. Nakonec byl odhlasován název STRES TANEC k mé spokojenosti, protože má záliba ve slovních hříčkách není žádnou novinkou.
Na jakých převzatých skladbách jste se sehrávali? Nebo jinak řečeno, kteří interpreti vás baví poslouchat a hrát a shodnete se na nich všichni?
Pokud si dobře vzpomínám, první, co jsme s Mišem vybalili, bylo „Proč?“ od ARAKAINU. :)
Pak se tam objevovaly záležitosti od KRITIKY a P.S., taky jsme si přehráli třeba SYSTEM OF A DOWN nebo NIRVANU… zkrátka co nás zrovna napadlo a bylo to vhodný k navození tý správný muzikantský telepatie. Jinak Suki je milovníkem ska a punku, Mišo rád crust, ostřejší i jednoduchý punkový záležitosti, PéPé je spíš metalová sekce kapely a já poslouchám od vážný hudby přes mathcore, triphop, folk v podstatě cokoli mi přijde zajímavý. Tato rozmanitost je samozřejmě důvodem naší takzvané hudební schizofrenie. :) A já jsem s tímto stavem naprosto spokojen.
Postupně jste začali tvořit vlastní věci. Šlo to hladce i přes různé zákazy a lockdowny? Byly to hlavně novinky, nebo se tam objevilo i něco z dřívějších dob a kapel (UKRADENÁ STRAKA OF AMERIKA, UCHÁZÍM)?
Ze začátku nám vládní omezení příliš nevadily po tom, co jsem Mišovi a Sukimu vysvětlil, že zkušebna v garáži je to samý, jako kdybychom byli u mě doma a že si to klidně beru na triko. Budějcký benga byly kupodivu benevolentní a nechávali nás v klidu zkoušet.
Když jsme ale nashromáždili dostatek materiálu, začal nám zákaz koncertování dost vadit. Až na pár akcí načerno jsme tedy museli čekat, až se páni bouchnou do čela, pochopí nesmyslnost jakýchkoli omezujících gest a konečně povolí.
Zároveň s novými skladbami se v playlistu objevují i dvě skladby UCHÁZÍM, které jsme si společně odsouhlasili, a „Balada z ulice“, což je skladba z repertoáru UKRADENÉ STRAKY, poprvé se objevila už u KATAFOLKU a my jsme usoudili, že by snesla nový kabát. Ve finále se zalíbila natolik, že si našla místo i na nahrávce.
Po nějakém čase jste vyrazili do studia nahrát debutní materiál. Takže co všechno jste v Hellsoundu stihli natočit, jak jste s výsledkem spokojení a tak? Šla vám práce od ruky nebo se vyskytly nějaké zádrhele?
V Hellsoundu jsme natočili pouze to, co vydáváme. Žádný materiály na splity a kompilace se nekonaly.
Práci trochu zbrzdily návraty do Budějovic z různých důvodů, má představa byla, že se zavřem na víkend do studia a vylezem s hotovým materiálem, ta se ale nekonala. :(
Jinak všichni myslím opravdu perfektně šlapali a při mnoha pivech a cigaretách panovala dobrá nálada. Zbytek pak visel na Jéňovi a jeho geniálních uších. Asi u třetího mixu, co Jéňa zaslal, už nikdo neměl žádný výhrady a tak jsme se shodli, že je to finální verze.
Podle toho, co jsem slyšel, mi váš debut hudebně přijde jako album „Marnostroj“ od UCHÁZÍM posunuté zase o kousek dál, ale jiným směrem, než tomu bylo na albu „Fragmenty vášní“. Jak ty sám bys to ohodnotil, shrnul? Sami sebe označujete jako „garage emo punk core“, asi nic výstižnějšího vymyslet nešlo, co?
Tak UCHÁZÍM jsou UCHÁZÍM a STRES TANEC je STRES TANEC. Jistě, že je můj posun patrný.
Hraju zde přece s úplně jinýma lidma, jsem myslím mentálně na vyšší úrovni chápání světa než dřív a s UCHÁZÍM je zde společný pouze hlas a můj hudební rukopis. Jako když si poslechneš jakejkoli projekt od jinýho muzikanta, taky tam pravděpodobně uslyšíš fragmenty jeho první kapely.
Zatím pouze tuším, jak bude tvorba vypadat v budoucnu, ale slibuji, že rozmanitost nezmizí.
Jo, emopunkcore raději píšem dohromady. :)
Oceňuju jakýsi tvůj rukopis, kdy jsou písničky plné zvratů. Že po poklidné alternativní pasáži přijde hardcore zběsilé vygradování. Bylo hned jasné, že se tvorba STRES TANEC bude ubírat tímto směrem?
Mno, Mišo zpočátku úplně nechápal, o co mi vlastně jde, ale brzy se v mý tvorbě zorientoval a usoudil, že to funguje. A jasně, zvraty a pády a gradace, to je na muzice ta největší nakopávačka, co i mě samotnýho zvedá ze židle už od dob Bacha a Beethovena, vole. :)
Podílejí se i ostatní členové na tvorbě? A je to jednodušší, že jste s PéPém za ta léta už sehraná dvojka?
S mnoha nápady přichází Suki. Dvě zásadní skladby „Vlčí syndrom“ a „V mláke“ jsou jeho hudební počiny. Maličko to spolu vždy zaranžujeme. Sehranost s PéPém, jak povahová, tak kytarová, je samozřejmě obrovskou výhodou. Bicí jsou, pokud nemám nějaké konkrétní přání, vesměs na Mišovi.
Jaké máte se „Zhasni“ plány? Papagáj vám to nevydá, takže jak to bude? Toužíte po vinylu a sháníte vydavatele? Ale díky čekacím dobám v lisovnách by to mohlo být venku klidně až za rok! Takže si to vydáte svépomocí, třeba na CD nebo jak to bude? Co ty avizované náramkové flashky?
Vzhledem ke všem komplikacím ohledně vydání vinylu, jsme se rozhodli zvolit variantu náramkových flashek, na kterých vyjde veškerá obrazová, textová a hudební dokumentace, co by byla na vinylu. Hudební záznam zde bude v MP3 pro rychlé přehrání a pro kvalitnější poslech i ve Wawech.
Bude zde tedy zpracován veškerý materiál na vinyl, takže pokud se toho v budoucnu někdo chytne, budeme moc rádi.
4. 6. 2022 je v plánu křest v budějovický hospodě Na Palubě, a ačkoli jsme momentálně bez zkušebny, jsou v plánu i ňáký koncerty, na kterých zazní materiál hlavně z tohoto počinu.
Tvoje texty byly taky vždy svérázné a nejinak tomu je i teď – prostě klasická Paayovina… :) O čem jsou témata skladeb?
Různě a situačně. Například skladba „Jaro“ jsou vlastně smíšené pocity z probíhajících událostí v období vzniku kapely, takže i již zmíněné omezení atd.
Dál se snažím předat poselství, které naštěstí začíná chápat čím dál víc a víc lidí. Že člověk by, cokoli v životě dělá, neměl dělat jen ve vlastní prospěch, kdo může, by měl pomoct tomu, kdo je ve sračkách a né ho zneužít a podělat ještě víc, o spojitostech člověka, vesmíru a přírody, o dezinformacích moderní doby, o tom, že je potřeba si na všechno udělat vlastní střízlivý úsudek, o tom, že i když dneska diktuješ ty, zítra to může být právě naopak.
Možná si někteří řeknou, že mi definitivně hráblo, ale já prostě cítím, že co se mi děje v hlavě, mám poslat dál.
Během rozpadu UCHÁZÍM a staré sestavy GRIDE (se kterýma jsme se rozešli jako opravdový kámoši), jsem se začal nořit do hloubky a kořenů lidských a mezilidských problémů.
Někdo moudrý kdysi řekl: „pokud se nedokážeme ponaučit z historie, budeme nuceni si ji zopakovat“ nebo tak nějak. Historie skýtá mnoho odpovědí.
Dokonce došlo i na angličtinu! To mi přijde v tvém případě dost neobvyklé a zvláštní. Ten jazyk mi k tobě nějak nesedí. Na druhou stranu je song „I´ll Be“ odlišnější od zbytku, taková svěží pohodová kytarovka, ve které mi to nakonec až zas tak nevadí.
„I´ll Be“ je vlastně šuplíkovka z období UKRADENÉ STRAKY, kdy jsme zpívali skoro pouze v angličtině. S bývalou přítelkyní Zuzkou jsme tehdy složili text na mé akordy, ale naživo zazněla tato skladba snad jen jednou a Mišo jí dal po asi sto letech bicíma totálně jinej rozměr.
Uznávám, že je to taková podmanivá líbivka :), ale vždy jsem chtěl, aby bylo album rozmanitý a na svý si přišli i posluchači jiných žánrů. Protože například i takovej popík jde nakonec udělat kvalitně. Každopádně se omlouvám za mou mizernou výslovnost angličtiny.
Další věc, která se vymyká, je „Zítra budem dál“. Hudebně je rozverná a navíc obsahuje i převzaté fragmenty textů, v nichž jsem rozpoznal HNF. Co nám k ní povíš?
Nevím, jak si to vybavujou kluci, ale byla to celkem slušná párty ve zkušebně, kdy jsme začali s Mišem vařit sloku tohoto válu. Já měl v hlavě ňákej nástřel textu a pak jsem zjistil, že by se tam dobře hodil i z dřívějška rozdělanej refrénovej motiv postavenej na base. Se Sukim jsme se dohodli, co a jak a než jsme v nočních hodinách vylezli ze zkušebny, vál byl na světě.
HNF sem tam zazpíval z prdele, ale nakonec jsme to tam nechali, páč mi přišlo, že to na text pěkně navazuje. Snad se na nás průkopníci českýho punku nebudou zlobit.
Prostě jsme se ten večer výborně bavili tím, co z nás leze a tak to má bejt… si myslim.
Oproti tomu následující „Mráz“ je dost emotivní a za mě jeden vrcholů nahrávky…
Text od skladby „Mráz“ se objevil už v příloze k LP „Marnostroj“ od UCHÁZÍM.
Už při jeho psaní ve mně pulsoval tříčtvrteční takt. Tu zimu mi do hlavy dorazily ty pravý tóny a psycho mohlo spatřit světlo světa. Mišo myslím, když jsme to dělali, procházel ňákym blbym rozchodem, Suki se vybalil s prstokladem do počátečního psycha, což byla do poslední chvíle čistá improvizace, chyběla už jen gradace PéPého kytarou ve finále songu. Všichni byli v tom správnym rozpoložení, takže zimní utahanej psychovál byl snad po jedné zkoušce na světě. Když jsme „Mráz“ poprvé dohráli, rozhostilo se ve zkušebně absolutní ticho, což bylo vždy znamení, že… hoši, ty vole, tak to jo.:) Jak by řekl Mišo: „po piči dobré.“
A pak je tady slovensky zpívaná „V mláke“, k tomu došlo jak? Hned od úvodu mi přišla jako jakési vzdání pocty starým věcem od DAVOVÉ PSYCHÓZY, což se nakonec i potvrdilo v textu další „vykrádačkou“!
Při jednom akustickém dýchánku u Sukiho doma v sestavě já, Suki a jeho přítelkyně Kačka, se Suki vybaluje s nástřelem této melodie. Hned jsme se v tom trochu povrtali.
Asi jsem nezmínil, že Mišo dorazil za prací do Budějovic ze Slovenska. Časem jsme spolu začali i pracovat ve stejný firmě, chodili spolu do hospody atd. Neustálá přítomnost slovenštiny v mozku básníka a textaře způsobila to, že se mi jednoho večera cestou na zkoušku začal v hlavě klubat text ve slovenském jazyce.
V týhle skladbě jsme se vrtali poměrně dlouho a během toho vrtání, už nevim, kdo navrhl, že by bylo fajn ji celou věnovat naší snad neoblíbenější slovenské kapele DAVOVEJ PSYCHÓZE. Od té chvíle jsme celou skladbu směřovali tímto směrem a tak došlo i k záverečné vykrádačke. :)
No, a když jsme u toho komentování, tak závěrečná „Balada z ulice synth“ mi svou atmosférou hodně evokuje skladbu „Styx“ z výše zmíněného „Marnostroje“. Paráda!
Dík. Jak jsem už myslim říkal, „Balada“ je skladba z CD UKRADENÉ STRAKY, vznikla v době našeho zběsilého experimentování s fetem, což mělo pro některé dlouhodobé následky. „Marnostroj“ vznikl až mnoho, mnoho let poté. Jak už to chodívá, když člověk komunikuje s vyššími silami, přihrává mi osud do cesty před nahráváním „Zhasni“ bývalého kytaristu STRAKY Matyho, který se momentálně věnuje hlavně klávesám. Okamžitě žádám o jeho hostování a spolupráci na skladbě. Maty je supr muzikant s naprosto ojedinělým přístupem, čehož jsem si na něm vždy vážil a povídá, že tam teda něco spáchá, ale příště prej vezmu kytaru a nahraju zase něco já do jeho tvorby, s čím jsem mile rád souhlasil. Tak uvidíme, esi z toho něco vyleze. :) Jinak nám Maty jeho klávesovým partem pochopitelně vyrazil dech.
To by mohlo být stručně všechno, díky za rozhovor! Přeju, ať se daří a závěr nechám na tobě. Uvidíme se v létě!
Taky díkec za příjemnej pokec a doufám, že ti do toho nic nevleze a brzy se vokážeš s celou ostravskou sekcí.
