Ahoj. Nahrála PéeSGéčka dvě full alba ve stejné sestavě? Tím nezkoumám tvého pamatováka, ale poukazuji na svou lenost se sestavami probírat; ale pocit, že každý řadový nosič jste nahráli v jiné sestavě, mám… a taky mám pocit, že změnami v sestavě začínáme každý rozhovor. (úsměv)
Yarda: Ahoj Johane! Minulej rozhovor jsme určitě otázkou na sestavu začínali. :-)
Pravda je taková, že se mám opravdu ještě nepodařilo nahrát dvě alba po sobě ve stejným složení. Většinou jsme před deskou ještě nahráli promo/demo a tam většinou vydržela sestava do nahrání alba. Pevně věřim, že nám současná sestava už vydrží.
Tentokrát (oproti předchozímu albu „Bleeding Civilization“) se změna týkala jen jedné pozice – ale té nejviditelnější a nejslyšitelnější, za mikrofonem. S Eddiem vše vypadalo celkem růžově, byl to člověk na své místě, kromě skvělého hlásku se zapojoval i psaním textů, o kterých přemýšlel, stejně jako o tom, jaká poloha nejlépe pasuje do které části písně. Proč z kapely odešel?
Yarda: Na tohle asi dokáže odpovědět jen Eddie. Když do kapely přišel, řikal, že funguje v jakýchsi šestiletých cyklech, po jejichž uplynutí ve svým životě všechno změní a překope. No a u nás byl šest let, možná to s tim souviselo. Faktem je, že jsme se dostali do situace, kdy jsme měli dost rozdílný představy o fungování kapely a Eddie se musel rozhodnout jak dál... rozhodl se odejít. V každym případě jsme se rozešli v dobrým, Eddie s náma dohrál nasmlouvaný koncerty a ani teď nemáme problém zajít na pivo.
Na uvolněný post jste dělali konkurz. Kolik zájemců se vám přihlásilo, kolik jste jich vyzkoušeli? Jak takový konkurz probíhá? A čím vás zaujala Bára?
Yarda: Zájemců se přihlásilo docela dost, míň už jich bylo schopnejch přijít se ukázat, a to včetně ostřílenejch borců. Chtěli jsme po lidech, aby se naučili „Variety X“ a „Reign of Fear“, prostě jednu pomalou a druhou rychlou. Bára se ozvala s tím, že to chce zkusit. Napsala, že si vezme hodiny zpěvu a cca za dva měsíce se příjde ukázat. Moc jsme si od toho neslibovali… Jenže za měsíc se Bára ozvala znovu a ve zkušebně nám pak celkem slušně vyrazila dech. Během půl minuty jsem věděl, že je rozhodnuto.
Můžeš Báru krátce představit? Má za sebou nějakou hudební dráhu, zpívala v kapelách, nebo jsou PSG její první štací?
Yarda: Pro Báru jsme první kapela, kde zpívá a vlastně vůbec vystupuje před lidma. Před PSG ještě hrála na basu, ale nikdy neměla koncert. Jinak je to skvělá ženská, která nezkazí žádnou legraci. Parťák na pivo i na koncerty.
Ženský element v kapele je pro tebe myslím novum. Řada muzikantů tvrdí, že žena v kapele je recept na její rozklad. Nemáš z toho obavy? (úsměv) Na druhou stranu vy už nejste puberťáci, abyste se dohadovali, vedle koho bude zpěvačka sedět v hospodě nebo na koho se víc usmála… (úsměv)
Yarda: Beru to tak, že jsme už docela dospělí kluci, takže obavy o fungování PSG v tomto smyslu nemám. Navíc v dodávce sedí Bára vedle mě. :D
Kdo stojí za texty na „Faceless Atrocities“? Vine se albem nějaký jednotící motiv, nebo je každá skladba o něčem jiném?
Yarda: Autorem většiny textů je Bára, takže jí předávám slovo…
Bára: Hlavním tématem jsou zvěrstva, která jsme schopni páchat jak na sobě, tak na druhých, kolikrát s dobrým úmyslem... Zoufalství a bezvýchodnost, neschopnost se ponaučit z vlastních chyb a v neposlední řadě i boj se sebou samým. Ty texty nejsou příběhy, spíš útržky a podobenství, ale světlo na konci tunelu nečekejte, to spíš pořádně rozjetej vlak a proti němu ubohost jménem člověk...
Zaujal mě text k titulnímu songu, který pojednává o zrůdnostech, které v letech 1937-1945 prováděla tzv. jednotka 731, což byl speciální japonský útvar, který dělal lékařské pokusy na lidech ne nepodobné těm, které dělali za války Němci. Čím vás tahle hrůza zaujala, respektive jak jste se o ní vůbec dozvěděli? Já si to dohledal až v souvislosti s vaším textem.
Bára: No vzhledem k tomu, že mám ráda válečné filmy a knihy s tímhle tématem, tak jsem se nechala inspirovat. Hrozně se mi líbil film Man Behind the Sun z roku 1988. Doporučuji na shlédnutí.
K „Faceless Atrocities“ jste natočili i klip, jehož děj k experimentům na lidech moc neladí a navíc mi přijde takový obyčejný. Kapela, respektive jednotliví členové „někde“ hrají a k tomu násilnické obrázky – tyhle klipy mi vždy přijdou takové tuctové. Chápu, že vše je o penězích, ale na druhou stranu jestli takový klip stojí za tu námahu s jeho přípravou a výrobou spojenou?
Bára: Klip „Faceless Atrocities“ je symbolickým vyobrazením vnitřního boje za zachování vnitřní integrity a důstojnosti. Osobně to vnímám jako znázornění vnitřního procesu. Ztráty lidskosti a vyobrazení toho, že všichni jsme zároveň vlkem i obětním beránkem. Čirá hrůza a šílenství, která člověka pohltí.
Yarda: Nás práce na klipu fakt bavila a dost jsme se tam vyřádili. Navíc poměrně brzy vypustíme do světa klip k „Incinerated Mind“ a ten se ti bude líbit ještě míň. :D
Vnímáš nějaké zásadní rozdíly proti minulému albu? Dělali jste něco jinak než v minulosti, nebo už máš svůj systém i rukopis a držíš se ho? Nakolik se skladatelsky zapojují kolegové?
Yarda: Rozdílů byla spousta. Především „Faceless Atrocities“ vznikala jako kolektivní práce. Do procesu skládání se zapojila celá kapela od úplnýho počátku. Oproti „Bleeding Civilization“ je to velkej rozdíl, ta byla z velký části psaná „do šuplíku“ a některý věci na ní vznikaly vlastně už chvíli po vydání „Humanophobie“. Bylo to daný nekonečnou řadou personálních změn, kterými si PSG v tý době prošli. Můj rukopis určitě nezapřu a bude na nahrávce patrnej, ale spolu s ním tam uslyšíš rukopis Báry, Štěpána i Klabiho.
Velkej rozdíl byl i při samotným nahrávání. Tentokrát se všechno natáčelo ve studiu. Nic, s výjimkou track map, se nedělalo doma. Martin (majitel studia) věděl jak udělat to, co chceme a naše představa o zvuku mu dávala smysl. Spolupráce byla opravdu výborná.
CD opět vyšlo u japonské firmy Amputated Vein Records. Byli jste smluveni předem, nebo jste se dohodli, až když si Japonci poslechli nový materiál? Jak intenzivní byla komunikace s vydavatelem mezi vydáním „Bleeding Civilization“ a „Faceless Atrocities“? A zajímali se AVR o dění v kapele a změnu na pěveckém postu?
Yarda: Nějaká domluva tam byla. Ale celkově jsme v mezidobí moc nekomunikovali. Vlastně jsme rovnou poslali demo, který jsme natočili už s Bárou a Masaktsuovi z AVR se to líbilo.
Minule jsme se moc nepotkali, co se obalu týká, tentokrát máte na titulce mnohem lepší obrázek, jehož autorem je Andy (MÖRKHIMMEL, Telepatie mag.). Proč padla volba právě na Andyho a jak práce na obalu probíhaly – metodou „volné ruce pro Andyho“, nebo „Yarda cepuje Andyho“? (úsměv)
Yarda: Mno, řeknu to takhle. Obal „Faceless Atrocities“ je naší první a zároveň poslední spoluprácí s Andym.
Předchozí desku jste nahrávali v Německu, tentokrát v naší domovině, ve studiu Hollysound u Martina Hollandra. Proč jste zvolili tohle studio? Německo jste neřešili s ohledem na složitější cestování kvůli covidovým omezením? S výsledným soundem panuje 100% spokojenost?
Yarda: Přesně tak. Spolupráce s Martinem byla perfektní. Dostal z nás to nejlepší a celkově jsme si nahrávání dost užili. Štěpán v Hollysoundu nahrával na jaře 2020 bicí pro SYMBTOMY a byl docela nadšenej. Nám se zvuk bicích hodně líbil a proto jsme zkusili u Martina nahrát v květnu 2020 dvouskladbové promo. S výsledkem jsme byli spokojeni, a tak nás ani nenapadlo nahrávat jinde.
Kytary s basou se natáčely u Martina v Nymburku. Bicí a zpěvy jsme nabírali v Cvikově, protože v Hollysoundu probíhala rekonstrukce. Míchalo se pak zpátky v Nymburku, to už bylo studio hotový.
Naprosto spokojení jsme byli už s třetí verzí mixu, což je na nás strašně málo. Na předchozí desce to byla, tuším, verze č. 27. :D Martin je prostě profesionál, kterej ví, co dělá.
První věc, který jsem si v Hollysoundu všiml, byl Engl Ritchie Blackmore Signature Head, na stejnej hraju. Takže mi bylo jasný, že se mi tu bude líbit. :-)
Křest alba jste ještě stihli, než se zase vše omezilo. Jak akce dopadla – přece jen to bylo v úterý…
Yarda: Parádně! Měli jsme plný Rock Café a náramně jsme si to užili. Moc děkujeme všem fanouškům za podporu a skvělou atmosféru. Celkově se to povedlo, i pořádně zapít jsme to zvládli. Domu jsem se vrátil v šest ráno a nemůžu tvrdit, že bych měl ucelenou představu o průběhu pozdější části večera. :-)
Samozřejmě jsme měli všichni ve středu volno. :-)
A co letní festivaly – nějaký památeční zážitek? Podle informací na vašich stránkách jste toho odehráli celkem dost… Máte v plánu podobně aktivně hrát i letos, počítáme-li, že v létě to opět bude bez restrikcí možné…
Yarda: My to v plánu máme, uvidíme, jaký plány mají pořadatelé. :-) Určitě se v létě na pár festivalech potkáme, jen nevim, jestli to už teď můžu prozradit. Téměř jistě můžu říct, že se ukážeme na Krhanice Open Air.
