POPPY SEED GRINDER pokračují v tradici, která tkví v tom, že na novém řadovém albu se objevuje jiná sestava než na tom předešlém. Tentokrát je změna sice jen jedna, ale na nejsledovanějším postu. A co víc, zatímco v minulosti se s mikrofonem oháněli pouze pánové, aktuálně do něj řve dáma.
A dodržování tradic je patrné i v dalších směrech. V míchání třech extrémních žánrů: death metalu, grindcore a hardcore. V rozumné hrací době: minule i teď cca třicet minut. V podobě stejného vydavatele: japonský label Amputated Vein Records.
V několika směrech ale tradice vzaly za své. Když se vrátím k tomu míchání, tak tentokrát se PSG výrazně přiklonili k death metalu, zhrubli a ztěžkli. Když jsem si pro osvěžení paměti poslechl minulé album „Bleeding Civilization“ a hned po něm novinku „Faceless Atrocities“, vnímal jsem markantní rozdíl, který není dán jen stavbou skladeb, ale i zvukem, který je o poznání hutnější. Samozřejmě jen zahuštěný sound neudělá z grindu death metal, kov smrti preferuje kapela, ale na core si taky chvilku najde. Hned v úvodní položce devítiskladbového kompletu se vedle svižnějšího, zemitého i technického deathu objevují nagrindlé jednodušší pasáže, ale nejsilněji působí právě ony techničtější postupy plus logicky výrazný řev. To, že zpívá žena, by myslím neznalý posluchač netipoval, Bára disponuje chlapským growlem, který převládá, a křikořevem, který by taky klidně mohl pocházet z mužského hrdla. Z předchozí věty je snad jasné, že se zpěvačka nedrží v jedné poloze, což je pro podobnou muziku vždy přínosné, aby nepůsobila stereotypně, k čemuž případný monotónní hlas svádí i v případě proměnlivé muziky. V případě PSG si to tak akorát sedá, většinou ten hluboký hlas, méně řev či jek, ale díky za ně. Stejně tak za zvukařovu či producentovu ruku, která nechává baskytaru naroveň kytaře, takže Klabiho hru si může každý bez problémů vychutnat.
Jestli první a druhá skladba různě těkají a nechávají posluchače i vydechnout, ta, která dala albu název, je vyhlazovák od začátku do konce, a dalo by se říci, že je to buď intenzivní rychta, nebo ještě intenzivnější rychta. „Sekaná“ se střídá se zběsilými ataky, Bára huláká, řve, kvičí, k tomu text o ohavnostech páchaných Japonci v letech 1937-1945, to vše dává dohromady největší hit nahrávky. Ale kapela nepolevuje, sází další dávky brutality, ale taky melodie, které je nutné hledat jako pověstnou jehlu nikoliv v kupce sena, ale ve stohu. PSG totiž nenabízí snadnou cestu ve formě sól, ale pouť nenápadnou, skrytou v labyrintu riffů.
První „ne až takový death“ přichází s „Incinerated Mind“, což je krátká grind/thrash/HC vypalovačka, i když relativně krátké jsou s výjimkou první písně všechny ostatní, protože se jejich hrací čas pohybuje kolem tří minut, což je akorát, stejně tak celková půlhodina je akorát, aby tu intenzitu jeden dokázal vstřebat. I tak je to v oblasti šesté až osmé skladby dřina, tři songy za sebou plné hnusu a temna, naštěstí se sem tam objeví krátké prosvětlení v podobě lehce melodické vyhrávky nebo nějaké jiné zpestření. Závěrečná „Rat Park“ je grindový nálet prokládaný pomalejšími zemitými plochami, ty grindové mi paradoxně sedí víc, jsou chytlavé (v rámci možností, úsměv) a neskutečně našláplé, až si po dohrání CD říkám, že by se podobných vylomenin mohlo objevit víc.
Když se vrátím k tradicím, tak jsem rád, že předchozí výtvarná nemohoucnost je pasé a že se nejednalo o založení nové zvyklosti. Tentokrát je kabátek alba mnohem více šik. Titulka je řemeslně OK, Andy (MÖRKHIMMEL, Telepatie mag.) vytvořil přiléhavý obrázek, na němž nechybí plynová maska, součást loga kapely. A Andy se postaral i o grafiku bookletu, která rovněž trumfla tu minulou.
Seznam skladeb:
- No Way Out
- Overdosed
- Faceless Atrocities
- Time To Kill
- Incinerated Mind
- Under The Pretext Of Law
- Chaos In Veins
- Retribution
- Rat Park
Sestava:
- Yarda – guitars
- Bára – vocals
- Štěpán – drums
- Klabi – bass
Čas: 29:05
