O tento, přinejmenším zajímavý projekt, jsem se přihlásil sám, dobrovolně, bez sebemenších známek nátlaku. To jen tak zkraje na vysvětlenou…
Projekt jednoho muže, jmenovitě Léona Harcoreho, začal psát svou historii rokem 2008 a až do současnosti vychrlil do světa sedm alb, včetně novinky, což značí solidní plodnost. Nemohu podat svědectví z nahrávek let minulých, protože právě aktuální „Douce Fange“ je tím prvním (a obávám se, že i posledním), jímž krmím svá ušiska.
Jestli mohu PENSÉES NOCTURNES, respektive Léonu Harcoremu něco přiznat, je to jistě řádná dávka originality a odvahy. Ten chlap nezná hranic a nebojí se pro svůj záměr použít jakéhokoliv prostředku (skoro jako bych popisoval známého krále Šumavy, že?). Hudební dortík psíka a mačky pojímá opravdu nespočet na první pohled nespojitelných ingrediencí. Je libo kabaret s klasickou produkcí? Šup s ním do hrnce. Potěšil by vás karnevalový rej nebo čertovské běsnění černého kovu? Už se vaří. Je-li třeba nálady zklidnit a mrzačenou duši zlehounka pohoupat, nastupuje saxofon a dodává mysli tolik potřebnou chvilku klidu a míru. Ságo jsem zmínil, a co se týká ostatních nástrojů, je tam snad vše od flašinetu po elektrickou kytaru. Chvílemi jako bych se vracel do časů normalizačních a užíval kreativní rozpuk PLASTIC POEPLE OF THE UNIVERSE. Celé to působí jako soundtrack k šílenství, pomalu prostupujícím tělem bezmocného jedince, který sic má sem tam světlou chvilku, ale výsledek je nezvratný.
Když o hudební stránce hovořím jako o těžce kočírované zpovědi bláznově, kde tu a tam narazíme na mantinely, tak zpěv je boří kompletně. Mistr Léon má v hrdle ukrytou bohatou paletu výrazů, kterou využívá beze zbytku, ba co víc, mám podezření, že co chvíli vyloví tón, o kterém neměl doposud tušení. V jednom okamžiku oblažuje operním barytonem, za moment blackově chrčí, aby posléze přešel do hysterického řevu a zadupal do země poslední zbytky normálnosti. Stejně jako u muziky, i zde platí: těžko popsat – nutno slyšet!
Vizuál díla absolutně koresponduje s jeho obsahem a nebojím přiznat barvu, že mne zaujal na první dobrou. No řekněte sami, už na vás z obálky blackového alba čučel přiopilý kohout se sklenicí lahodného moku v pařátu? Černěkovovou čest tak alespoň částečně zachraňuje nabídka uzenin a vepřových hlav, které má na pultíku bodrý francouzský strejda. Neméně bizarním způsobem je vyzdobena i textová brožůrka a docela mne mrzí, že jestli angličtinou vládnu mizerně, tak francouzštinou vůbec.
O nějaký ten řádek výše trochu silácky vykřikuji, toto už víckrát ne! Teď, na konci článku, šlapu mírně na brzdový pedál a tuším, že by to nikdy nemuselo být zcela definitivní. Chce to každopádně hodně specifickou náladu. Věřím, že když by se nás u hodnocení sešlo pět, uviděli byste pět rozdílných klasifikací. Za mne šest.
Seznam skladeb:
- Viens Táter D´mon Carrousel
- Quel Sale Bourreau
- PN Mais Costaud!
- Saignant Et Á Poing
- Charmant Chamier
- Le Tango Du Vieuloniste
- Fin Défunt
- La Semaine Sanglante
- Gnole, Torgnoles Et Roubignoles
Čas: 49:49
Sestava:
- Léon Harcore – zpěv, všechny nástroje
