Les Acteurs de l'Ombre Productions, black metal, Francie… nekonečné zástupy kapel ze země galského kohouta pod korouhví agilního vydavatelství. V podstatě co vydání, to velmi slušná práce, nejen hudební, ale i grafická, což digipack, v němž je CD HEGEMON zabaleno, opět potvrzuje. Šestistránková skládačka obsahuje kromě CD i dvanáctistránkový booklet s texty a dalšími informacemi, navíc vizuálně působivý, ostatně kombinace černé a zlaté barvy vypadá dobře skoro vždycky.
„Sidereus Nuncius“ by snad mělo znamenat hvězdný posel, stejně se jmenuje i jedna z knih Galilea Galilei – kdesi jsem zahlédl, že kapelu uvedli jako kosmický black metal, nicméně texty jsou různorodé, spíše pozemské než vesmírné, o hledání smyslu života, temných stránkách lidských duší a smrti.
Úvod jako kdyby vypadl z alba jakékoliv francouzské kapely typu AOSOTH. Pomalý rozjezd, jakási zlá epika, po ní střemhlavý let do pekla, následně zklidnění a ve středních tempech vedený úsek, který se záhy opět překlápí v marš, a tak podobně nechci napsat vyloženě dokola, ale ono střídání běsných a volnějších pasáží se děje celou hrací dobu „Heimarménè“ (česky „osud“). Nicméně oněch pět minut dává jasný signál, že HEGEMON hrají black metal pestrý, do kterého kromě náletů zařazují i jiné polohy, potrpí si na výraznou rytmiku, místy devastující, místy strohou. Zpěvák N používá spíše zastřený řev než typické blackové krákorání, ostatně on ten black metal není stoprocentní, místy mám pocit, že kapela se neštítí ani death metalu a místy je to takové lehce šmrncnuté avantgardou.
„Mellonta Tauta“ je „pochodová“ pomalejší věc, místy atmosférická, což je dáno i zapojením bezeslovných vysokých vokálů hostujícího Pierra Delaporta. Dalšími zpestřujícími prvky jsou klávesy či drobné orchestrace, které se objevují sporadicky, ale jsou funkční a nahrávku nerozbíjí, naopak ji činí zábavnější. Přijde mi, že nejsilnější je kapela v oněch „pochodových“ částech songů, kdy to energicky zadupává do země, do toho se kytary pouští do nevlezlých melodií, které je nutné pod bicími, zpěvem a riffy hledat, samozřejmě pokud zrovna není na pořadu minimalistická pasáž, kdy se kytara stává hlavním nástrojem. Nicméně ani ony divější ataky nepůsobí pořád stejně, ten nejsilnější je ústředním děním v třetí „Shamanic Cosmocrator“, kde se HEGEMON opět vyřádili a stihli i ponurou recitaci do pomalejší a klávesami podbarvené hudby. Vše pěkně vyznívá i díky povedenému zvuku, který je sice nadupaný, ale nechává prostor i baskytaře, což u marš metalů nebývá pravidlem.
Když se dívám na rok založení HEGEMON (1996), je mi jasné, proč zní nahrávka tak vyspěle a silně. Většina sestavy se od té doby nezměnila, kapela se řadu let nacházela v katalogu Season of Mist, takže nejde o žádná ořezávátka, ale zkušené harcovníky (většina muzikantů hraje nebo hrála i v dalších kapelách), kteří mají jasno, co a jak chtějí hrát. Pro mě je to překvapení, zatím jsem s HEGEMON neměl tu čest, ale novinka vydaná po čtvrtstoletí existence kapely mě baví jako celek, do děje mě dokáží vtáhnout jak parádní nářeznické party, tak ty pomalejší (někdy připomínající novější tvorbu SATYRICON), ale i roztodivnosti, kterým vévodí začátek „Ad Astra per Obscura“ s elektronickými vylepšeními, nicméně následující rychta je taky výborná… Ale to už se opakuju a točím v bludném kruhu, takže finito a resumé: „Sidereus Nuncius“ je velmi dobré a velmi zajímavé album, které by nemělo urazit blackmetalové tradicionalisty (i na typický old school black rachot dojde v sedmé „Black Hole Womb“), ale ani ty, kteří nelpí na true pure BM, ale dokáží si užít a vítají občasné prosvětlení nebo lehkou avantgardu.
Seznam skladeb:
- Heimarménè
- Mellonta Tauta
- Shamanic Cosmocrator
- Ascendency of Astral Chaos
- Shape Shifting Void
- Ad Astra per Obscura
- Black Hole Womb
- Your Suffering, My Pillars
Čas: 43:25
Sestava:
- N – vokills & chants
- A – bass
- F – guitars
- AD – drums
