Nejbližší koncerty
  • 03. 06. 2022Rotten fest-Sklub Open Air 3.-4.6.2022 Areál před S kl...
  • 03. 06. 2022Stoner, Sludge a Post-Metal v Brně Akce se přesouvá z Ba...
  • 03. 06. 2022Hrají: NAŠROT hardcore crossover ( Havlíčkův Brod ), PSYC...
  • 05. 06. 2022MADBALL přijíždí do Jablunkovského Rock Café Southock !!...
  • 11. 06. 2022Již 15. ročník open air festivalu KOZA se bude konat jako...
  • 11. 06. 2022Sobotní večer s deathmetalovou legendou z dalekého Čile! ...
  • 11. 06. 2022The Here And Now - Jednodenní koncertní sešlost, která se...
  • 16. 06. 2022Doktor Triceratops + Dead Daniels. Vstupné 190,- Kč / Sta...
BEST CZECH VINYL DISK 2021

Albert Caligari, předák „tajemné kapely nové vlny undergroundu“, představuje nové album s názvem „Půlnoční pacient“.

Zdravím doktore Caligari. Je to pár dní, co na světlo světa vykouklo vaše nové dílo „Půlnoční pacient“, ale protože se prozatím KABARET DR. CALIGARIHO na stránkách Fobie ve větší míře neobjevili, poprosím tě o přiblížení vaší tvorby a historie neznalému čtenáři…

Zdravíčko Lukáši. Vezmu to tedy pěkně od začátku. Uskupení bylo stvořeno v druhé polovině roku 2010, pokud si dobře pamatuji. Poskytl jsem tehdy několika kamarádům myšlenku vytvořit projekt, který bude trošku odlišný od tehdejších trendů hudebních kapel. Chtěl jsem obohatit hudební složku také o vizuální doprovod a zejména chopit se předem definovaného konceptu živého představení na pódiu. Cílem bylo vytvořit jakýsi symbiotický organismus, který bude vytvářet audio-vizuální show (mimo jiné, jedním z dosud nezrealizovaných jevištních představení by měla být právě živá hudební instalace SYMBIONT, na které již také nějakou dobu průběžně pracuji). První dva roky jsme se zavřeli do zkušebny, a já také k počítači, a vytvářeli komplexní jevištní představení Chopinovo vzkříšení, se kterým jsme vylezli z podzemí poprvé na jaře roku 2012. Skladby z tohoto představení jsme následně nahráli ve studiu Šopa, nejprve jako EP „TetenTon“ a následně vydali pod názvem „Vzkříšení“ u Guerilla Records v roce 2014. Tohoto modelu EP a po něm následujícího řadového alba se držíme do dnes.

O inspiračním zdroji ve vašem případě nemůže být nejmenších pochyb. Filmová klasika Kabinet doktora Caligariho z roku 1920. Vzpomeneš si, kdy jsi film viděl poprvé a jestli už tenkrát začal hlodat červík tvořivosti s myšlenkami na KABARET?

Jak říkáš. Filmová klasika Kabinet doktora Caligariho je jedna z inspirací, dá se říci, té nosné části konceptu KABARETU. Díky konceptu zasazeného do psychiatrické léčebny, kde je příběh deklamován tajemnými postavami – naše alterega –, můžeme k tvorbě přistupovat s nadsázkou a dostatečnou dávkou sarkasmu a ironie, která může být posunuta do dalších rovin mimo klasickou realitu. Kabinet doktora Caligariho jsem viděl poprvé při studiích na univerzitě, kde jsem trávil večery sledováním artových filmů. Ano, už tehdy se mi líbila myšlenka „pokřivených rovin“ nejenom u kulis, ale také u samotné reality. V naší tvorbě se ovšem odráží spousta dalších umělců, děl či osobností. Velkou inspirací pro mě jsou THE RESIDENTS, ke kterým mě přivedl malíř a tenkrát začínající thereminista Kuli Schreiber. Odtud také pochází primární koncept spojení audio-vizuálního představení a zachování anonymity členů souboru KABARETU. V hudební tvorbě čerpáme inspiraci různorodě. Hodně se odvíjí od konceptu, na kterém zrovna pracujeme. „Vzkříšení“ bylo inspirováno „počátky hudebních zesilovačů“ – proto ten odkaz na theremin.

Lze tě považovat za velkého fandu němého filmu a je právě Kabinet tím nej, nebo vám přišel nejvhodnější ke zpracování?

Mám rád němé filmy. Je to druh projevu, který vyžaduje jistou míru soustředění, dává možnost rozvoje vlastní fantazie a tím dokáže diváka mnohem více upoutat k obsahu. V jakémkoliv umění nemám rád přímočarý projev. Sám se snažím, aby naše skladby byly vždy kořeněny alespoň špetkou abstrakce a umožnily posluchači dotvořit si k poslechu vlastní příběh. Například proto jsem nikdy nevytvořil oficiální videoklip ke skladbě „Náš svět“ (mimo ten záznam z živého koncertu). Tato skladba má tak silný obrazový a emociální potenciál, že by byla vyloženě škoda spoutat fantazii posluchače při poslechu definovaným obrazem. Kabinet byl jednoznačnou inspirací pro projekt KABARETU, a jsem rád, že tyto koncepty předáváme tak jako ti před námi dál. I od nás se již inspirují současné i vznikající soubory, a to nejenom na hudební scéně.

Poskočme v čase o více než století dopředu a zaměřme se na vaši novinku „Půlnoční pacient“. Již letmý poslech naznačil, že to tentokráte bude více o kytarách a mnohem ostřejší. Souvisí s tím fakt, že na konci CD „Hry pro Marii“ schází postava Marie Mrtvá (klávesy) tvou rukou na životě a logicky tak nemohla pokračovat? 

Jak jsem nastínil, naší snahou je vyvíjet celkově koncept KABARETU. Jelikož se nechceme úplně navždy zaškatulkovat, snažíme se i o hudební vývoj. Právě album „Půlnoční pacient“ je pro nás dalším krokem, kde studujeme další hudební žánry a otvírají se nám tak další možnosti vývoje. Na albu „Půlnoční pacient“ postava Marie Mrtvé ještě částečně kooperuje, většina skladeb je již ale koncipována a skládána bez výrazných hammondových linek. Samotné působení Marie v KABARETU nebylo ovlivněno konceptem alba „Hry pro Marii“, ale šlo spíš o souhru, a myslím, že i přirozený vývoj životních situací. Každopádně členství v KABARETU jednotlivým členům nekončí, naopak je doživotní. Doufám, že se v nadcházejícím roce uskuteční událost k 10. výročí KABARETU od prvního koncertu, kde se sejdeme se všemi členy, kteří se podíleli na tvorbě KABARETU. KABARET má nejenom hrající, ale také nehrající členy, kteří jsou velkou podporou souboru.

Protože na vašich stránkách není ještě k nalezení příběh odehrávající se na „Pacientovi“, poprosím se tě o zasvěcení, do jakých zlotřilostí se pouštíš tentokrát?

Ano, webové stránky jsou aktuálně prioritou, chystám se na jejich aktualizaci, ale čas je zatím neúprosný. Inspirace konceptu „Půlnočního pacienta“ vychází ze současného pojetí mediálního světa, formou krátkých, cíleně emotivně zkreslených a s oblibou tragických příběhů, které se prolínají s absurdním balastem banalit konzumní společnosti, v kontrastu se zásadními problémy civilizace. Název je volně inspirován stejnojmenným dílem Egona Hostovského. Samotný koncept „Půlnočního pacienta“ jsem se rozhodl uchopit velice volně tak, aby zbytečně neomezoval posluchače v jejich rozvíjení fantazie a přemýšlení nad podstatou textů. Tak aby nevytvářel jednoznačné názory na témata, jejichž podstata a samotný vývoj je tak složitý a nepředvídatelný, že zastávat jediný názor je jako srát na tureckém záchodě a tvrdit, že je to nejlepší toaleta, kterou lidstvo vymyslelo.

Tedy už nově, bez prostředí psychiatrické léčebny s absencí oblíbených postav? Žádný TO, Eduard Exekutor, Adam Otrok či tebou ztvárněný zlodušský doktor?

Ale ano! Stále v prostředí léčebny. Zlodušský doktor, Adam, TO a Karl Von Piloty. Opět přeneseno do příběhu, kde ta panická a postupně se zkreslující zpráva, šířící se médii, je transformována do informace o záhadné bytosti, která je nazvána „půlnočním pacientem“. Údajně se zjevuje o půlnoci, kdy chodí po prázdných chodbách a navštěvuje lůžka pacientů. Každý o přítomnosti půlnočního pacienta ví své, každý tuší, co má na svědomí, ale nikdo ho nikdy neviděl. Přesvědčení, že existuje něco nadpřirozeného, co ovlivňuje náš osud, je přeci tak přirozené a zároveň výmluvné. Největší strach z jeho přítomnosti má ovšem samotný doktor Caligari, který se po něm snaží pátrat. Doktor má pocit, že ho postava sleduje a snaží se prohlédnout jeho experimentální léčebné praktiky a odhalit jeho pravou povahu. Na stopu ho přivádí starý spis o letci, který se zde léčil s post-válečným syndromem a náhle zmizel ze svého lůžka, na které byl připoután, těsně před půlnocí, kdy měla být provedena kontrola jeho tělesných funkcí. Doktor si postupně spojuje informace, které se dozvídá od svých chovanců. Jeho strach sílí. Sám si v hlavě vytváří nepřítele, který ho pronásleduje, před kterým se ukrývá a proti kterému bojuje. Jde ovšem o přelud, o představu samotného doktora, která vrcholí vyškrábaným nápisem „Propter metum eorum“ (Pro strach z nich) nad dveřmi jeho ordinace. Sám doktor netuší, kdo nápis přes noc nad dveře vyškrábal. Nůž, kterým byl nápis do omítky vyškrábán, svírá v ruce on sám na svém lůžku.

Užíváš si role záporáka? Dalo by se říct, že skrze něho ulevuješ vlastním démonům, nebo je to vše bráno s velkou dávkou nadhledu a své převtělení v doktora Caligariho nijak zvlášť neprožíváš? Lze objevit v jeho povaze i dobré stránky, nebo je to černočerná duše?

Roli záporáka si opravdu užívám. Je to takové nastavení druhé tváře, druhého úhlu pohledu. Hra, vystoupení i samotné skladby by měly upozornit na dekadenci, která je cíleně přehlížena a maskována přes růžové brýle společnosti. I když sám život je jakási hra, je stále důležité vnímat rozdíl mezi hrou a opravdovým životem! Život, i sám svět, není moc růžový, nikdy nebyl a nebude. Smrt je stejně přirozená jako narození. Proces, který na sebe přirozeně navazuje. Kuře se do mrazáku z úst pseudointelektuálů prostě nikdy nedostane. A i když kvůli oplození samice již nemusíme zmrzačit další dva soky, je třeba je alespoň společensky znemožnit. Zákony přírody jsou stále naprosto stejné, akorát trošku víc maskované mezi společenská pravidla. Často ty nejkrutější pohromy jsou ty nejdůležitější zpětné vazby, které udržují „rovnováhu“ života na zemi. Země ani příroda nás nepotřebuje, my prozatím potřebujeme svět. Své démony si držím v sobě, stejně jako doktor a stejně asi jako většina z nás. O jisté formě uvolnění by se dalo mluvit při živém hraní, kdy mě jako každého umělce dokáže nabít „pozitivní energie“ konzumentů umění, které děláme. Tento jev má ovšem i opačný chod. Já jsem trošku trémista, a možná také kvůli úrovni profesionality, kterou si držíme, vyžaduje naše živé hraní dost energie a soustředění. Ta „pozitivní energie“ zní možná trošku ezotericky, ale myslím tím prostě pozitivní ohlasy, není třeba za tím hledat nic nadpřirozeného mezi nebem a zemí! Vždyť i můj vznětový motor auta pohání stále nafta z ropy, nikoliv energie v čakrách našich nejen hudebních ezoteriků. Ale pár těch biosraček je bohužel už i tam…

Nemůžu si vynachválit zvuk, který se vám ve spolupráci se Staňou Valáškem povedl v Šopě umíchat. Konec konců, i on je hlavním činitelem v celkově ostřejším vyznění „Půlnočního pacienta“. Mířili jste do Šopy s jasnou představou, jíž se podařilo naplnit, nebo se tak stalo po zásahu mága Stani?

Jak jsi řekl, Staňa Valášek je opravdový zvukový mág. Do Šopy nás přivedl Standa Jelínek z kapely DYING PASSION a od prvních nahrávek se tam stále vracíme. Za zvuk, který nás již teď charakterizuje, vděčíme z velké části Staňovi Valáškovi. Zvuk nahrávek a samotných alb necháváme na Staňovi, v tomto mu 100% důvěřujeme. Několikrát se nám stalo, že jsme chtěli zvuk skladeb posunout trošku někam jinam, ale téměř vždy jsme se dostali pouze k prokopávání slepých uliček. I v průběhu nahrávání nás Staňa usměrňuje, dá se říci producentsky, kdy nám dává zpětnou vazbu nebo radí, na co se vysrat nebo jak to udělat lépe. Pokud byl ten, co dělá z vody víno Ježíš, zoval bych jeho rovnou zvukovým Bohem. Ale to vážně, občas nám tam stvoří hlasy, které ještě nikdo nikdy neslyšel, nebo nástroje, které nikdo nikdy neviděl. To on vždy narovná rytmus našeho života a vyladí jeho harmonie. Po příjezdu ze studia často zpytuji své svědomí a zamýšlím se nad smyslem života.
Svůj podíl na zvuku má asi také aktuální kytarový „gear“, a také samotné osazení kapely, které se vlastně vyvíjí od první zkoušky KABARETU. Zejména postava TO je již IV. generace, pokud počítám zakládajícího člena, který byl pouze na první zkoušce a následně jeho záskok, který s námi hrál dalších cca pět let.

Vizuální stránka alba je rovněž vydařená nadmíru. Kdo je autorem kreseb, zdobících vaše díla? Musím se přiznat, že se mi při pohledu na ně honí hlavou myšlenky, jak by nemuselo být marné zmíněné animace rozhýbat ve filmovém příběhu…

Autorem kreseb je náš velký kamarád, výtvarník a dnes především světoznámý hudebník na noiseové scéně Petr Válek z Loučné n. Desnou. S Petrem často podnikáme jeho improvizační hudební besídky, které prezentuje pod názvem INSTANT CHRISTMAS band. Petrovy kresby jsem rozpohyboval hned u prvního alba „Vzkříšení“ jako videoklip k písni „Ukradená identita“. Zde jsem rozanimoval kresby určené na album a booklet. Stejný plán mám i s výtvarnem na „Půlnočního pacienta“. Aktuálně mám rozdělané další tři videoklipy, jak hrané, tak animované, akorát nevím, jestli vše stihnu dokončit v příštím roce. Dřív jsem byl schopný udělat projekci k vystoupení za pár měsíců, nebo vyprodukovat klidně i tři videoklipy za rok. Bohužel aktuálně mám čas tak na jeden klip za rok. Zvlášť animované klipy mi zaberou poměrně dost času, kdy si to člověk musí opravdu odsedět u počítače.

O pár řádek výš hovoříš o koncertní oslavě desetiletého výročí, o jakých dalších plánech lze v kontextu doby hovořit jako o reálně splnitelných? Má výroční vystoupení čas a místo? 

Jak už jsem nastínil, mám rozdělaných několik videoklipů ke skladbám z aktuálního alba. Přes zimu budeme chystat nový playlist a pódiové vystoupení, na kterém jsme již začali pracovat. Chtěli bychom na jaře také vyrazit na turné mimo ČR společně s interpretem a naším kamarádem, který si říká KoondaHolaa. Akce k 10. výročí KABARETU by se měla odehrát také v první polovině roku. Bude se jednat o jedinečnou akci, kterou chceme realizovat na Šumpersku, odkud pocházíme, a kde v současnosti také zkoušíme. Asi by mělo smysl realizovat tuto akci i někde v Čechách, Praha, případně Louny, odkud je naše vydavatelství Guerilla Records. Zatím je to opravdu v plenkách, takže těžko říct jaký formát, termín a místo zvolíme, ale určitě se o tom včas ty i naši posluchači dozvíte.

Jsi ve vztahu s KABARETEM plánovač a už teď máš jasno o jeho dalším směřování a konceptu dalšího alba, nebo necháváš věcem volný průběh a co přijde, to přijde?

I když to tak nevypadá, jsem plánovač. Akorát neplánuji pouze po jedné rovině, ale zajímají mě různé možnosti a příležitosti. Nerad se upínám na jednu cestu, rád improvizuji a nechám se unášet výzvami či příležitostmi, které život nabízí. Již mám doma koncept i část materiálů na nové album, ovšem chci tomu dát čas. Teď je třeba zapracovat do playlistu skladby z nového alba a užít si je na živo a pokusit se oslovit nové posluchače! Paralelně pracuji na realizaci pódiového vystoupení s názvem SYMBIONT, jak už jsem uvedl výše. Potřebuji mít vizi, když něco dělám; design projektu potřebuji mít dobře promyšlený a propracovaný. Nebojím se zacházet za hranice svých možností, slevit ze svých představ mohu vždycky. Aktuálně cítím velkou sílu v obsazení hrajících členů KABARETU a s tím chci více pracovat. Užít si živé hraní s klukama a cestování za koncerty, kterému bohužel doba moc nepřeje. 

Moc díky za čas strávený nad mými otázkami a zajímavé odpovědi. Doufám, že vše dopadne, jak má a užijeme si společně oslavu kulatin. Ať se daří! 

Moc děkuji za oslovení a za příležitost říct o tvorbě KABARETU DR. CALIGARIHO něco víc!

RECENZE

https://www.kabaretdoktoracaligariho.cz/index.html
Facebook
Bandzone
 


Zveřejněno: 16. 01. 2022
Přečteno:
418 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář