Ať už na tvorbu Marka „Frodyse“ Pytlíka nahlížíte se zalíbením, nebo vaši tepovou frekvenci zanechává v klidu, musíte ocenit jeho pracovitost a plodnost kreativního ducha. Vezměme za příklad poslední tři léta: rok devatenáct a POSTCARDS FROM ARKHAM – „Oakvyl“, rok následující AWRIZIS – „Gears Of Fear“ a konečně časy aktuální se sólovkou „Weirdfolk“. K tomu připočtěme, že kdykoliv to zákazy a nařízení povolili, obrážel poctivě s tou či onou kapelou tuzemská pódia a aby toho stále ještě nebylo málo, registrujeme značku Frodys jako režiséra a filmového tvůrce. Zatím jsem si to neověřoval, ale začínám věřit, že když ve slovníku vyhledám slovo workoholik, najdu tam jeho fotografii. (úsměv)
Nevzpomínám si už přesně, kdy má mysl vzala v patrnost fakt, že se blíží vydání sólového alba, ale vybavím si, že se nejspíš jednalo o upoutávku na ochutnávkové video a aniž bych si ho pustil, Frodysův obrázek s akustickou kytarou a obklopeného krásami přírody zvedl stavidla představivosti a nasměroval slepě očekávání určitým směrem. Nemohl jsem se potom divit, že „Weirdfolk“ po vyhlížené cestě nedorazilo. Čekal jsem album plné teskných, hloubavých melodií, jež nám jsou předávány skrze akustickou kytaru, procítěný zpěv, kořeněné maximálně decentními zvuky lesa. Těžko jsem mohl ve svém úsudku mířit více mimo terč…
Marek se na sólovém výletě, v podstatě na všech devíti zastávkách, vydává cestou pozitivního přístupu, vzletných roztančených melodií, citlivě staví jednotlivé momenty písní, aby zvolna prostupovaly vaší duší a ve správný čas explodovaly. Jak je z předchozích řádků patrné, očekával jsem dílko prosté bohatší produkce a i v tomto případě se tragicky mýlil. Žádá-li si určitá pasáž automatické bicí, jsou nastaveny, je třeba uchopit dřeva a natřískat to na živo, chápe se autor paliček a realizuje, co je třeba. Podobným způsobem to funguje i se zbytkem nástrojového ansámblu a protože je v tomto případě Frodys na všechno sám, jsou omezení, kam až danou skladbu nechat rozkvést, jen a pouze v jeho hlavě a nutno podotknout, že se příliš svazovat nenechal.
V nových podobách zazní na sólovce „Signs In The Sky“ od AWRIZIS a „Mutual Distortion“ od POSTCARDS FROM ARKHAM. V zásadě platí, že proti aktuálním verzím nemám nic, ale raději si u obou dám originály, obsažené na albech zmíněných spolků.
Když už jsem naťuknul téma POHLEDNIC Z ARKHAMU, pak vězte, že patříte-li k fanouškům tohoto spolku, mohl by vás obsah „Weirdfolk“ zasáhnout na těch správných místech.
Už jsme si navykli, že na svých dílech neponechává Frodys náhodě ani stránku vizuální a i tentokrát se zadařilo. Postava muzikanta, jakási bublina a barvy matky přírody v celkovém součtu zanechávají pozitivní dojem a při dalším pohledu dokážou znovu zaujmout.
Jak tedy v závěrečném souhrnu novinku hodnotím? Přiznám se, že už hodně dlouho nelétalo hodnocení nahoru dolů, ovlivněno vlastní náladou, jako u této nahrávky. Několikrát jsem i zapochyboval nad smyslem jejího bytí (obzvlášť pro podobnost s POHLEDNICEMI). Kdy jsem byl prost jakýchkoli pochybností a album vychutnával plnými doušky, byla situace, když jsem se pozdě večer vracel po čtrnáctihodinovém pracovním martyriu do rodné vsi a poslech působil jako koupel v živé vodě.
Máte-li dost celosvětového šílenství, domácí politiky, nebo jen toužíte po úniku od běžných starostí a rozradostnění duše, sáhnutí po „Weirdfol“ zdá se být dobrou volbou. Dávám tentokráte skromnějších šest, ale s upozorněním, že ve správné náladě a v odpovídajícím stavu mysli zamířím klidně o bod až dva výše.
Seznam skladeb:
- Nature Within
- North Of My Heart
- Beskyd Blues
- Mutual Distortion
- Corvo Attano
- Signs In The Sky
- Place Where I Belong
- Wildheart
- To Be Continued
Čas: 30:25
Sestava:
- Marek „Frodys“ Pytlík - vše
