Na jaře se o pozornost opět přihlásila regionální stálice z Berouna se svým již pátým plnohodnotným počinem. Když započteme i tři demonahrávky z kraje kariéry, která, pokud dobře počítám, bude čítat již něco málo přes 20 let, řadí se Berouňáci jednoznačně k aktivnějším souborům v regionu. Důležitým atributem tohoto souhrnu je jistě fakt, že chlapci mají stále co nabídnout a hrnou to se vztyčenou hlavou neustále kupředu. Podrobněji jsem se o jejich biografii rozepsal již v recenzi předchozího alba – „Black-speranto“, na kterou bych rád odkázal všechny zvídavější čtenáře.
Oproti předchozímu zářezu jsem tentokrát z aktuálního alba „Totem“ neslyšel na koncertech ani jednu skladbu s předstihem před obdržením čerstvého výlisku, za čímž jednoznačně stojí smutná covid koncertní pauza, o které se raději nebudu rozepisovat. Jediné co jsem viděl, byl přední motiv obalu a nové promo foto. Upřímně řečeno mě obal na první pohled nezaujal tolik, jako motivy na předchozích albech. Především tedy díky naprosto crazy vizuálu. Kolečka do sebe začala zapadat, jakmile jsem měl v ruce fyzickou kopii a mohl jsem plně nasát atmosféru celého cover artu v kombinaci s vysoce toxickými kytarovými riffy berounských virtuózů. Na přední straně se tyčí totem s hlavou Barona Samediho na vrcholu (minimálně fanoušci 007 tuší), pod kterým jsou vyobrazeny některé neřesti moderní společnosti. A že jich je. (smích). Za mě povedený progresivní obal, který dává najevo, že kapela zřejmě neustrnula v minulosti a chce se dál hudebně vyvíjet.
Na novém albu přicházejí nicméně BLACK HILL s již osvědčeným formátem, který charakterizuje určitý poměr rychlých a úderných vypalovaček, pochoďáků ve středním tempu s riffy těžšími než sám život a nakonec progresivních svěžích songů. Hned v prvním válu „Reverend“ se bude prodávat, a to doslova. Miluji otvíráky alb, protože je zde již první náznak toho, v jakém duchu se album ponese. V titulce se krom Božího slova celkem slušně prodává i muzika a atribut svižného začátku je dle mých měřítek naplněn. V následující písni o málem šikovném čmeláčkovi – ano, text si lze vyložit více způsoby (smích), trochu zpomalíme. Nicméně co se textů týče, pro mě jeden z nejpovedenějších na albu. Následuje nekompromisní vypalovačka „Mamon“. Bezkonkurenčně nejrychlejší a nejtvrdší věc na celém albu dává vzpomenout na dřívější koncertní hity pro máničky, jako byly „BarBar“ nebo „Doktor Plastyk“. Název napovídá, že se v této písni věnujeme otázce financí a konkrétně tomu, jak se k nim co nejrychleji dostat. Na řadě je série tří pochoďáků. Pro mě je jasným favoritem vál „Armáda Trollů“. Jednak díky aktuálnímu a vtipnému textu a také díky zajímavým a neotřelým kytarovým motivům.
Skladba „Cosa Nostra“ mi lichotí nejen textovým obsahem, ale jedná se opět o svižnou úderku, která si jistě najde své místo v koncertním repertoáru. „Fakír“ je pro BLACK HILL již typickým zástupcem ujetých progresivních songů, který nezaujatému a otevřenému posluchači nemůže jinak než vykouzlit úsměv na rtech. V mém případě se ale k této skladbě vracím asi nejméně.
Když to zrekapituluji, opět stojí za zmínku opravdu hutný, nicméně krásně čitelný zvuk ze studia Fat Dog, za kterým nestojí nikdo jiný než kytarový mág Pavel Marcel. Vzhledem k tomu, že mám možnost nahlédnout do zákulisí, vím, že je to i díky neustálému zkoušení nových možností kytarových zesilovačů, či koketování s klávesovými nebo elektronickými prvky, což jenom podtrhuje tvrzení, že kapela cválá vpřed a neztotožní se se statusem heavymetalových fotrů. Zmíněné elektro prvky se na albu objevují na můj vkus nadstandardně.
Celkově na mě album působí jako syntéza toho nejlepšího, co BLACK HILL za posledních deset let na svých albech předvádí, přičemž je to celé zabaleno a posunuto kupředu opravdu zajímavými kytarovými kompozicemi a profesionálním zvukem. Vokální duo Hellpatrol & Don opět funguje na výbornou, bicí to celé ženou nekompromisně vpřed. Basa by dle mého názoru mohla být sem tam vypíchnuta výše, především v případě nějakých vyhrávek či kudrlinek. Album „Totem“ se na první poslech třeba nejeví tak heavy, jako jeho předchůdce, nicméně to posluchači mnohokrát vynahrazuje všemi zmíněnými pozitivy. Sem tam mi dá facku nějaká klávesová linka, ale vzhledem k tomu, že naživo snad zatím šestého člena šaškujícího na pódiu s kytariánem neplánují, jsem s tím ochoten žít. (smích) Nedávno mě napadla zajímavá paralela s kapelou TRAUNTENBERG, kde veškeré haló kolem této kapely jde mimo mě. Nicméně mi pár notorických fláků bylo omláceno o uši díky nadšeným posluchačům z naší vesnice. Kdyby BLACK HILL byli ve správný čas na správném místě, zajisté by v rámci vícehlasého crossover metalu dosáhli stejných, možná větších úspěchů, neboť to tam zkrátka je!
Seznam skladeb:
- Reverend
- BumbleBee
- Mamon
- Baron Samedi
- Armáda Trollů
- Rodeo
- Cosa Nostra
- Fakír
Čas: 27:10
Sestava:
- Don Simon Simson - vrchní Kakadu
- Hellpatrol - pravý Kakadu
- Buraque - levý Kakadu
- UB - dunivý Kakadu
- Lady - zadní Kakadu
