Koncem května vylezla placka od projektu, který si to tímhle světem svévolně razí už od roku 1998. Švýcarští BORGNE nám předložili novou desku „Temps Morts“, která sice navazuje předchozí tvorbu, ale je i dost jiná.
Žánrově můžeme zařadit BORGNE do nepříliš zastoupené odnože černého kovu, pro který je dominantní elektronika. Nejedná se o nějaký atmosférický (tedy ne tolik) nasáklý ambient, ale více o industriálně naladěnou záležitost. Aktivně je projekt od roku 1998 tvořen hudebníkem s pseudonymem Bornyhake, který má prvních sedm řadových alb na kontě sólo. Bornyhake je vůbec zajímavá postava. Kromě nyní desáté fošny BORGNE je aktivní v dalších přibližně deseti kapelách a projektech. Primárně jsou to black metaly, ale ochuzen není ani death nebo grind. Pro inspiraci zmíním například ambientní ASTRAL SILENCE (ambient BM), DIURNAL (BM/DM), MANII (BM), MY DEATH BELONGS TO YOU (funeral doom), PURE (BM) atd. Nezřídka jsou to opět jeho sólo akce… Fakt nechápu, kde bere tu kreativitu a čas na realizaci.
V roce 2017 se k němu připojila Lady Kaos, která obstarává klávesy, což se trochu projevilo i na tvorbě, která postupně ubírá surovosti a lo-fi produkci a naopak přidává více klávesové syntetičnosti a čistoty. Ale není to jen o efektech a linkách ze synťáku. U posledního alba se industriální (a elektro) pojetí podepisuje i na elektronickém zvuku bicích, které s organikou nyní nemají společného skoro nic. Při prvních skladbách jsem měl pocit, jako bych vlezl do nočního klubu, kde bliká v rytmu hudby jen pár neonových nápisů v celé té tmě a opisuje siluety postav. Kde hraje tahle muzika, zatímco se někde muckají nějací gothici nebo jak nějaká vampírská kráska vycucává svojí oběť v odlehlém rohu.
Zvuk alba je oproti ostatním odlišný, produkce je čistá a samotné linky a melodie jsou o dost snadněji uchopitelné k poslechu. Někdo, kdo má rád hledání detailů v bordelu, může být rychle zklamán a znuděn. Ne, že bych byl nutně takový fajnšmekr, ale chvílemi mám také co dělat, abych se na album soustředil a jsem docela rád, když mohu u téhle muziky dělat i něco jiného, což mě paradoxně také připravuje o některé detaily. I přes jistou uhlazenost ale nejsme ochuzeni o dobrou dávku agrese a frenetičnosti, ať už kvůli neutuchajícím kytarovým včelám nebo smršti linoucí se z bicích a přiškrceného mužského vokálu. Je nám ale ponechán i nějaký prostor pro vydechnutí, například „I Drown My Eyes Into the Broken Mirror“ působí jako intermezzo skládající se z akustické kytary a později klávesových linek. Po odpočinku si zase mákneme a začátek „Vers des Horizons aux Teintes ardentes“ nás solidně nakope. Předposlední skladba „Even If the Devil Sings Into My Ears Again“ je další mezihra a později brutální taneční bomba (podtrhující industriální feeling), jejíž závěr je v duchu kovové černoty a je i nejkratší skladbou desky. Nejdelším eposem je závěrečná čtvrthodinová „Everything Is Blurry Now“. Začíná klávesovým intrem aby později nachystala rychlou kadenci s dalšími agresivními prvky, naopak připomínající pomaleji se valící balvan řítící se na vás.
V předchozím odstavci jsem se zabýval zejména druhou polovinou „Tempts Morts“. Přijde mi asi tak nějak lepší. Ne, že by první o tolik zaostávala. Určitě je znát hromada práce vyvinutá na vytvoření jubilejní desáté desky, která navíc trvá velmi dlouhých a pro projekt rekordních sedmdesát tři minut. Za sebe mohu říci, že upřednostním mnohem raději předchozí desku „Y“, kde slyším podobnost s jiným švýcarským projektem DARKSPACE, nebo „[∞]“, která se nebojí ani čistých zpěvavých pasáží. Desátá deska si ale jistě své fandy taky najde.
Seznam Skladeb:
- To Cut the Flesh and Feel Nothing But Stillness
- The Swords of the Headless Angels
- L’écho de mon mal
- Near the Bottomless Precipice I Stand
- I Drown My Eyes into the Broken Mirror
- Vers des horizons aux teintes ardentes
- Where the Crown Is Hidden
- Even If the Devil Sings into My Ears Again
- Everything Is Blurry Now
Čas: 73:02
Sestava:
- Bornyhake – kytary, vokály, bicí, elektronika
- Lady Kaos – klávesy
