Další položka z katalogu francouzského převážně blackmetalového labelu Les Acteurs de l'Ombre Productions je od většinové produkce firmy odlišná. Zatímco gró LADLO tkví v post black metalu / „francouzském“ black metalu, SORDIDE se pohybují v jiných zeměpisných končinách, na severu Evropy, v zemi, jejíž nejužší místo měří jen šest km, největší jezero má rozlohu jako třetina okresu Strakonice a počet obyvatel je zhruba poloviční proti České republice – zato počet evidovaných metalových kapel je o nějakých 300 vyšší než u nás. Hádáte-li Norsko, máte bod, SORDIDE jich v závěru vyfasují víc, protože „Les idées blanches“ (asi „Bílé nápady“) považuji za povedené album, které sice vychází z norských vlivů, ale zároveň přináší i částečky vlastní.
Pro SORDIDE typická skladba „Je n'ai nul pays“ otevírá album v duchu novější tvorby SATYRICON – střední tempo, důraz na výraznou rytmiku, kytarové melodie a špinavý, ale nikterak extrémní zpěv. Nechybí ani krátké zvolnění a minimalistická pasáž, po níž opět následuje valivá muzika, která se velmi dobře poslouchá. Přispívá k tomu kvalitní zvuk (pořízený za tři dny!) a samozřejmě epické motivy, které jsou zpestřovány řadou kytarových kudrlinek. Hned první poslech mě do alba „dostal“, což přičítám i dobře zvolenému úvodnímu kusu, hitovce.
Ale ani další položky nezaostávají, druhá „Ruines futures“ potěší fanoušky např. CARPATHIAN FOREST, zpočátku se sype v rychlém tempu a takřka v punkovém rytmu, ale vítr nefučí věčně, i tady se po chvilce zvolňuje a ke slovu se derou vyhrávky typické třeba pro DARKTHRONE. Ale objevuje se i lehká post- nálada a čisté kytarové tóny, podporované baskytarou, která je obecně výrazná a netvoří jen rytmický podklad, ale jede si svou lajnu. Ono to tak asi musí být, pokud kapela koncertuje ve třech…
Všichni tři pánové odvádí nadstandardní výkony, ono taky nejde o začátečníky – SORDIDE mají na kontě včetně letošního čtyři řadová alba a účast na splitku se SATAN, všichni tři navíc hrají nebo hráli v dalších kapelách (např. bubeník v MONARCH, kytarista v ATARAXII a basák v TELÜMEHTÅR). Trio zručně proplouvá rytmickými zvraty, netopí se v podbízivosti, ale dokáže budovat příjemnou atmosféru, což se mu daří ve všech skladbách takřka stejnou měrou – některé kousky možná nejsou tak chytlavé jako první, ale vcelku marně hledám něco, co by mi vyloženě překáželo. Sem tam kapela zpomalí úplně, „Ne savoir que rester“ se drží v doomovém tempu celou hrací dobu, v následující „Les idées blanches“ se na začátku objevuje zohýbaná akustická kytara a určitá zohýbanost se vine celým songem, který je asi nejnesnadněji uchopitelný a je z něj patrná ona francouzská post- škola. To „Le silence ou la vie“ je návrat k blackové vichřici, závěr patří sáhodlouhé (devítiminutové) „Vers jamais“, která celkem podle očekávání při takové stopáži pracuje s různými náladami, ale naštěstí se neztrácí v noise nebo ambientu.
SORDIDE = překvapení, z LADLO asi nejlepší počin za poslední dobu, respektive se mi kapela trefila do vkusu a dokázala mě opakovaně při posleších zaujmout. Pochvalu zaslouží i obal s těžko uchopitelnými obrázky, které jsou na hony vzdálené blackové symbolice, v bookletu nechybí texty (samozřejmě ve francouzštině) ani další potřebné informace, zamrzí akorát to, že přebal je digifile (horší digipack, v podstatě dvojpošetka).
Seznam skladeb:
- Je n'ai nul pays
- Ruines futures
- L'atrabilaire
- Ne savoir que rester
- Les idées blanches
- Le silence ou la vie
- Vers jamais
Čas: 39:21
Sestava:
- Nehluj – guitar and voice
- Nebehn – bass and voice
- Nemri – drums and voice
