Ahoj Peťane a Lukáši. Vaše vydavatelství Tapes Of Terror pravidelně chrlí nové tituly přibližně rok, ale vraťme se na začátek. Kdy a kde se zrodil nápad vydávat metal na kazetách? Přece jenom jeden z vás je z jižních Čech a druhý z Brna.
Peťan: Čau Kubino, díky za prostor, je celkem zajímavé být zase po čase na druhé straně barikády tady na Fobii. Label oficiálně vznikl 6. 4. 2020 a za rok fungování má na kontě rovných deset titulů. To určitě nebylo na začátku v plánu, původně jsem zamýšlel tak dva až tři, haha! Nápad na založení kazetového vydavatelství jsem nosil v hlavě poměrně dlouho, řekněme nějakých pět let. Tapes of Terror Records tudíž není nějakým výplodem nudy z doby covidové, ale dlouhodobým vyústěním mých aktivit. Miluju vinyl i kazety a vždy jsem si chtěl zkusit sám něco vydat. Čistě pro radost. Dříve mi však chyběl čas, odhodlání i správné načasování. Až na konci roku 2019 jsem tak dlouho hustil do kluků z LAID TO WASTE, aby vydali jejich druhou desku „Mental Decay“ na vinylu, protože je pouze na CD, kterých já nejsem fanda. Tehdy jsem jim řekl, že to klidně vydám na kazetě a oni souhlasili. Závazek je závazek, a tak jsem to začal pomalu dávat dohromady. Zjišťoval jsem možnosti, kde kazety vyrobit, kde tisknout booklety, co vše k danému vydání budu potřebovat, jaké budou náklady atd. Zvažoval jsem víc možností, ale nakonec padla volba na Davida z Headless Duplicated Tapes, který je fakt profík a s prvním vydáním mi otevřel oči. Debutová kazeta šla pomalu do výroby a mně došlo, že nemám ještě „katalogové číslo“ a název labelu. Zrovna jsem poslouchal STORMWITCH a jejich druhý album „Tales of Terror“. Takže se z jejich obalu pouze vyřízl ten náhrobek s nápisem a udělala přesmyčka na „Tapes of Terror“. Jednoduchý, ne? Ještě bych jim mohl napsat, zda to album nechtějí u nás znovu vydat v reedici, haha! Ale zpět k tvé otázce… Co se grafiky týká, tak jsem si chtěl vše původně dělat sám, ale bohužel nejsem dostatečně graficky zdatný. Respektive, s mými znalostmi Photoshopu a InDesignu bych se sice do finále asi taky dostal, ale tvorba bookletů by mi trvala fakt dlouho a na to já upřímně nemám čas. Proto jsem chtěl oslovit někoho z kamarádů, zda by mi s tím nepomohl. Zvažoval jsem jen dvě možnosti – Vojtu Jasanskýho, se kterým dlouhodobě spolupracuji a mám jeho tvorbu hrozně rád, a Lukáše Prskavce, kterej je poctivec, má s tvorbou bookletů dost zkušeností, a navíc se známe mraky let z koncertů. Když jsem vzal v potaz, jak moc je Vojta vytíženej, nebylo nakonec co řešit a oslovil jsem Lukáše. Z jeho práce mám upřímnou radost, a ještě víc mě těší jeho nadšení pro věc. Vše komunikujeme online, což bychom asi z velké části dělali stejně, i kdybychom bydleli pár km od sebe. Těším se ale, až svět bude zase normální a budeme si moct u piva probrat další plány.
Lukáš: Čau Kubino, začátkem loňského roku mě Peťan oslovil s návrhem spolupracovat a vytvořit obal pro kazetovou verzi „Mental Decay“. Samozřejmě jsem hned souhlasil, známe se už dlouho z koncertů a oběma nám bije srdce pro thrash metal, i když někdy v jiných formách, haha. Bylo to moje první setkání se s tvorbou bookletu pro kazetu, ale věřil jsem, že po zkušenostech s tvorbou obalů pro tituly od Support Underground to nebude problém. Musím uznat, že kazeta má svoje specifika a chvíli trvalo, než jsem si ujasnil, jak mají vypadat booklety pod hlavičkou TOT. Když se Peťan ozval, tak jsem byl přesvědčen, že se bude jednat o jedno vydaní a tím to skončí. Až při tvorbě loga TOT a pár rozsáhlých konverzacích s ním mi došlo, že vzniká kazetový label s velkým potenciálem, kterého jsem součástí. Jsem hrozně rád, že se z toho vyklubal tak zajímavý projekt a děkuji Peťanovi, že se mi ozval a dal mi možnost vytvářet podobu kazet. To, co se nám povedlo vydat za rok existence, je neuvěřitelné, a to i proto, že každý bydlíme jinde a komunikujeme pouze online. Jiná možnost i vzhledem ke korona opatřením skoro není. Loni jsme se viděli dvakrát, když jsem přijel do Strakonic na garáže a podruhé na Iron River festu a ani jednou nebylo moc času probrat věci okolo labelu, haha. Jak píše Peťan: „Těším se, až svět bude zase normální a budeme si moct u piva probrat další plány.“
K Vánocům před 21 lety jsem dostal diskmana. Tehdy magnetofon skončil na půdě, hehe. Jak to máte s poslechem kazet vy? Provází vás celý život, nebo jste si od nich dali pauzu a vrátili se k nim, když vás začala otravovat současná uspěchaná digitální doba?
Peťan: Moc nechápu názory na to, že kazeta je výplod dnešní retro doby a měla zůstat pohřbená pěkně hluboko. Zejména pak od těch starších ročníků (zdravím Johana!), haha! Kazeta tady byla, podobně jako vinyl, vždycky, jen přežívala na té nejvíc undergroundové úrovni. Já kazetu vnímám jako skvělý nosič, např. pro demáče nebo pro začínající kapely. Sere mě, když nová kapela vydá demo, prdne to na internet a žádným fyzickým nosičem se nezaobírá. V tomhle jsem fakt stará škola a pro mě digitální nahrávky nemají žádnou hodnotu, byť streaming samozřejmě taky hojně využívám. Kazeta je relativně levný nosič na výrobu, dá se vydat vlastními silami a v menších nákladech. Teď kazety a magnetofony prožívají renesanci, podobně jako vinyl před pár lety, ale myslím, že to už navždy zůstane okrajové médium. Někdo se k němu vrací z nostalgie, jiný je sbírá pořád a náctiletým to asi připadá cool nebo jako dobrý bizár. Ať tak nebo tak, já měl kazety vždycky rád. Na základce jsem bez walkmana nedal ani ránu, naopak diskmana jsem nikdy nevlastnil. Měl jsem spousta kazet z tátovy sbírky, polský „originálky“ a samozřejmě nahraný věci. Takže když mi bylo nějakých dvanáct, cestou do školy jsem poslouchal SCORPIONS – „Blackout“ a domů pádil za zvuků ARAKAIN – „Thrash the Trash“, který byl nahraný na druhý straně kazety. A k tomu nanuk značky Míša! Byť jsem nevyrůstal v osmdesátkách, hudební začátky jsem měl podobný jako tehdejší kluci. Prostě několik nahraných (a xkrát přehraných) kazet, na kterých byla alba, jež jsem slyšel nesčetněkrát, protože nebyla taková možnost volby. Vzal jsem si na den do batohu dvě, tři kazety a točil jsem je až do vybití baterek. Ne jako teď, kdy člověk brouzdá po Bandcampu nebo Spotify a přemýšlí hodinu, co si pustit. Ty vybitý baterky měly taky něco do sebe. Asi každýmu někdy zpomalily poslech. Já takhle jednou přemýšlel, jestli „Seasons in the Abyss“ není nějak moc doomový album, haha! Od nějakých patnácti let jsem pak začal pomalu sbírat vinyly, což je královský a nepřekonatelný nosič. Kazetovou sbírku jsem tehdy redukoval jen na originálky, takže mi zbylo nějakých padesát kusů. Průběžně jsem ale tu a tam nějakou kazetu koupil a občas je protočil. Koupil jsem si před lety i deck značky JVC, což je jediný médium, na kterým kazety poslouchám. S walkmanem za pasem bych byl dneska moc velkej hipster, haha! Se stoupajícími cenami vinylů jsem začal kazety kupovat víc, zejména pak mladé kapely a jejich EPčka nebo dema. Momentálně mám ve sbírce přes dvě stě originálek. Není to moc, ale zase o každé vím a je to skvělé doplnění k vinylové sbírce. Takže by se dalo říct, že mě kazety provází pořád. Ze současnýho boomu tak mám radost, ale není pro mě nijak zásadní, co se vztahu k tomuto nosiči týká.
Lukáš: Jasný, poslech kazet mě doprovázel od dětství a pamatuji si, jak jsem poslouchal tyhle věci: Šmoulové – „Velká šmoulí prázdninová party“, Pergnerová Tereza – „Tereza a bejbydůra“ nebo KELLY FAMILY – „I Can´t Help Myself“, haha. Kazeta kolem mě byla vždy, ale moc jsem ji nevnímal. Až někdy před pěti lety jsem začal sem tam na koncertech nakupovat kazety od kapel, a to jen jako artefakt, proto že jsem si to neměl na čem přehrát. Nejvíce kazetu prožívám až díky TOT a také kazeťáku v autě. Vůbec, mám ji spjatou hlavně s jízdou v autě. Vždy si užívám, když mi přijde novej kus, hodím jí do kazeťáku a jedu! To mi připomíná, že zítra, až pojedu do práce, si musím pustit REPELENT SS.
Lukáši, úplně tě chápu. Já měl na kazetě Davida Hasselhoffa, hehe. Ale kluci, jak máte u vašeho vydavatelství rozdělenou práci? Asi to není facha na pár hodin po obědě.
Peťan: Já od začátku řeším chod vydavatelství, komunikuji s kapelami, kalkuluji, vkládám do toho svoje peníze, zadávám do výroby, kompletuji, balím a rozesílám balíčky s kazetami. Hlavně se ale snažím budovat nějakou dlouhodobou vizi a ksicht labelu, který je podle mého názoru zapotřebí i na té nejnižší undergroundové úrovni. Lukáš připravuje grafické podklady a vše spolu konzultujeme. Zatím je tento formát udržitelný, ale pokud to pojede takto dál, určité role si rozdělíme. Všechny kroky mě ve finále baví, jinak bych to nedělal. Od prvního momentu, kdy oslovím kapelu, přes představení nějaké vize jak by mělo dané vydání vypadat, až po cestu na poštu, kdy nesu dvě plné tašky Ikea balíčků a paní za přepážkou už ví, že je čeká řádná šichta. Nejlepší moment je stejně ten, když držím kazety poprvé v ruce. Dívám se na to z pohledu fanouška a říkám si, co se povedlo a co se mohlo udělat trochu jinak. Myslím, že s každým vydaným titulem se člověk pořád učí, i když se to někdy může zdát jako rutina. Každé album je ale jiné a každá kapela má jiné požadavky. A tohle mě na tom vše baví.
Lukáš: Když Peťan všechno vykomunikuje a kapela zašle podklady, tak já začínám s přípravou bookletu, potisku kazety, návrhu samolepek a placek. Ale celou dobu s Peťanem komunikujeme a jsem informován, jak probíhá vyjednávání s kapelou a podobně. Ze začátku jsem přímo i já vyráběl samolepky pro každou kazetu, ale teď už tu možnost nemám. Úkonů, které spadají na Peťanova bedra, je spousta, a rád bych se do některých z nich zapojil, ale kvůli vzdálenosti to není úplně možné, jsem mu vděčný, že všechno zvládá.
Pravděpodobně výběr kapel, kterým chcete vydat audio na pásce, probíhá obdobně jako při pořádání koncertů pod hlavičkou Thrash Nightmare Promotion. Ale vysvětlete laikovi, co se všechno musí zařídit ohledně autorských práv, záznamu a samotného výrobního procesu.
Peťan: Jsem v tomhle trochu sobec, haha! Kapely jsem zatím vybíral já a Lukášovi nedal moc prostoru. Jde o to, že tenhle label je a vždy bude o old school metalu různých žánrů a Lukáš je celkem dost nasáklej HC scénou. Přináší dost tipů, ale budeme je muset někdy realizovat trochu jinak, vize máme. Zatím šlo většinou o kapely, jejichž členy osobně znám a jsou to mí kamarádi. Mým cílem je pomáhat kapelám vydávat jejich nahrávky na kazetě a dostat je mezi lidi. Nechci, aby mi ležely desítky kazet doma dva roky. Proto si vybírám tituly, u kterých tuším, že o ně bude zájem a zatím se mi to docela daří. Každý titul je poměrně rychle vyprodán. Zatím jsme dělali kazety kapelám LAID TO WASTE, LAHAR, OLD HAMMER, CHLAD, FAUST, CHAINBREAKER a ROADWOLF. To jsou kapely, se kterými se znám osobně, hrály na našich akcích pod záštitou Thrash Nightmare Promotion a jejich hudba mě fakt baví. Zbývající trojici EVILCULT, DEFENDER a VIPER QUEEN jsem oslovil na základě toho, že mě jejich hudba baví. Celkově chci dál vydávat kapely, ke kterým mám osobní vztah a prokládat to zajímavými nahrávkami ze zahraničí. Samotný výrobní proces je poměrně jednoduchý. Nejdříve si ujasním podmínky s kapelou – tolik kusů vyrobíme, způsob financování (něco platím komplet, jindy se kapela podílí a dostane část nákladu pro sebe) a představu o vizuálu kazety. Pak navrhneme kompletní grafické zpracování – tj. booklet, design kazety a bonusů (do kazet dáváme placky a samolepky). Kapela připraví audio soubory, které mi v mnoha případech upravuje Honza Kapák, za což mu patří velký dík. Následně ladíme detaily a ve chvíli, kdy si s kapelou odsouhlasíme finální verzi, vše dávám do výroby, která trvá cca čtyři až pět týdnů. Autorská práva jsem zatím nemusel řešit, alespoň co se týká velkých labelů. Většinu hudby mají tyto undergroundové kapely pod sebou, popř. pod malým labelem, kde jejich album již vyšlo na CD nebo na vinylu. S takovou komunikací ale nebývá problém a většinou postačí pár e-mailů. Dostali jsme ale nabídku na jeden release nového alba jedné nejmenované kapely ze Švédska, která vydává pod velkým labelem a tam se licence řeší. Uvidíme, jak to dopadne.
Lukáš: To je pravda, v tomhle je Peťan trochu sobec, haha. Ohledně výběru kapel spolu hodně komunikujeme. Vzájemně si vyměňujeme tipy a názory, což mě na tom taky hodně baví, ale poslední slovo ve výběru kapel má on a za mě je to v pořádku. Také je důležitý přístup kapely. Kapela se ozve, že má zájem, a i přesto, že bychom také měli zájem kapelu vydat, zjistíme, že máme každý jiný pohled na věc a spolupráce nebude fungovat. Všechny kapely, které jsme zatím vydali, byly pro mě zajímavé, ale některé mám rád více a některé méně, což je taky v pořádku. Pár kapel jsem neznal, třeba CHLAD nebo EVILCULT, ale hned jsem si je oblíbil.
Vydáváte alba i zahraničním kapelám. Do jakých koutů světa Tapes Of Terror posílá zásilky?
Peťan: Z těch deseti titulů je ten poměr 6:4 ve prospěch zahraničních titulů. Zájem o naše kazety mě opravdu mile překvapil. V tuto chvíli máme cca tři desítky stálých odběratelů, kteří kupují každý náš titul, a hlavně díky nim je vydávání kazet snadnější a líp se financuje. Jsou to samozřejmě hlavně mí kamarádi z Česka, Slovenska, Německa a Rakouska. Tohle jsou země, kam posíláme pravidelně nejvíc kazet. Dál se naše vydání dostaly do Francie, Anglie, Španělska, Švédska, Polska, Švýcarska, Itálie, Hong Kongu, USA, Brazílie, Peru, Chile, Mexika a Turecka. Proběhla i klasická výměna kazet s peruánským distrem a labelem Black Legion Records a taky s respektovaným německým vydavatelstvím Dying Victims Productions. Nabídky na výměny chodí od labelů z celého světa, ale vzhledem k nižším nákladům našich releasů není možné s každým měnit. Pořád platí, že nechci provozovat velké distro. Nejoriginálnější objednávka ale přišla z Česka. Ozvala se holčina s tím, že sbírá kazety a chtěla by nové vydání EVILCULT. Problém je v tom, že jí je šestnáct, nemá účet a tudíž jak zaplatit předem. Poslala adresu s tím, že až jí to pošleme, na adresu odesílatele zašle obálku s penězi. Okamžitě jsem to zabalil a poslal. Bylo mi to tak sympatický, že i kdyby žádné peníze od ní nepřišly, nelitoval bych toho, haha. Obálka dorazila obratem i s vloženým milým děkovným dopisem. Jsem fakt rád, že jsou pořád takový lidi! Oproti tomu z některých musím peníze za kazety páčit, a to fakt je jediná věc, která mě na tom všem těžce nebaví. Tahle činnost není o profitu a těch pár stovek člověka nezabije, ale když si něco objednám, měl bych mít peníze na zaplacení…
Lukáš: K tomu nemám co dodat, haha. Snad jen, že mám opravdu radost, že je o to zájem a rozesíláme do celého světa. Když mi poprvé Peťan psal, že bude posílat kazety do Mexika, Hong Kongu či USA, nevěřil jsem vlastím očím. Potom napíše Žaneta, že by chtěla uskutečnit finanční transakci poštou a taky jsem nevěřil vlastním očím, haha. Pozitivní reakce mi vždy zpříjemní život v téhle době, která není úplně jednoduchá.
Chytnu za slova „Nechci provozovat velké distro“. Trochu sci-fi, ale nezměnila by to ani opravdu velká kapela, která by měla zájem vydat své album na kazetě? Třeba nějaký tajný sen, kam byste to chtěli s labelem dotáhnout, hehe.
Peťan: Velká kapela nemusí hned znamenat velké distro. Já nechci provozovat e-shop o stovkách titulů a trávit tak pomalu každý den na poště místo toho, abych šel do přírody nebo se synem na pískoviště. Chci nabízet naše nosiče a pak tituly, které do Česka dostanu formou výměn ze spřátelených labelů a kapel. Nic velkýho, hlavně kvalita. A ještě k tvé otázce… v tomto případě na velikosti nezáleží. Pro mě jsou velké kapely stejně ze sfér undergroundu. Dle mého „velikost“ kapely neurčuje počet vydaných desek, odehraných koncertů nebo vydělaných peněz. Velkej muzikant je pro mě ten, který je ochoten do hudby investovat svůj čas i finance. Umí hrát a zároveň si na nic nehraje. Velkej muzikant je ten, který odehraje se stejným nasazením koncert na vyprodaném fesťáku a úplně vše do toho dá i pro třicet lidí v malém klubu. Z nedávné minulosti mě napadají třeba HIRAX nebo NIGHT DEMON. Katona a spol. jsem viděl několikrát, jsou zvyklí hrát pro početné obecenstvo, ale v Drážďanech na ně přišlo asi 35 platících. Byla to neděle, poslední koncert na dlouhé šňůře a v 5 ráno jim letělo letadlo z Berlína zpět do USA. Show to byla naprosto vražedná, asi nejlepší, co jsem od nich viděl! NIGHT DEMON zase v Praze hráli asi pro dvanáct lidí… nic nevypustili a ještě přidávali. Tohle jsou momenty, kdy si uvědomíš skutečnou velikost kapely. Tím nemám vůbec nic proti mega kapelám, spousta z nich nadevšechno miluju a vážím si jich… Jen mám blíž ke klubům a ne ke stadionům. Tajný sen labelu je prostý. Vydávat zajímavé nahrávky na kazetách a možná i na vinylu (něco se asi chystá, haha) a dělat radost sobě a podobným bláznům. A když label sám na sebe vydělá, tj. pokryjí se náklady na výrobu a vydělané peníze zaplatí výrobu dalšího nosiče, bude to ten nejlepší bonus.
Máte na svědomí i živý koncert, konkrétně FAÜST z 007, tak se přímo nabízí otázka. Až bude nějaké padesáté rozvolnění, neleží vám v hlavě vize vydávat své vlastní koncerty?
Peťan. Bylo by to určitě fajn, ale v plánu to nemám. Jde o to, že pořízení takového záznamu je třeba naplánovat, technicky zabezpečit, následně nechat udělat nějaký mastering a pak to teprve vydávat. Když děláme koncert, mám tolik starostí, že tohle je to poslední, co bych chtěl řešit, haha. Samozřejmě, kdyby některá kapela projevila zájem, tak budeme společně hledat řešení. Určitě by se to nabízelo pro nějaký speciální set, např. výročáky LAHAR atd. Na druhou stranu musím uvést jeden holý fakt, a sice že nejsem vůbec fanoušek live záznamů. Doma jich moc nemám a prakticky je neposlouchám. FAUST jsou výjimkou potvrzující pravidlo. Ti kluci mě fakt baví, líbí se mi jejich přístup a do nahrávky dali všechno. Nepodcenili nic a těchto kapel si upřímně vážím a já s nimi chtěl spolupracovat. Věřím, že to nebylo naposledy. Myslím, že se ta nahrávka povedla! V rámci našich koncertů by mě spíš lákalo udělat profi videozáznam a dát ho někam na YouTube. Něco již bylo předdomluveno na ročník 2020, žel ze známých důvodů vše padlo…
Lukáš: Asi není co dodávat, ale „No sleep´til 007“ je skvělý živák, který se klukům hodně povedl a užívám si ho vždy v autě od začátku do konce. „Dobrý večer! My jsme FAUST a tohle je thrash metal“... haha! Top!
Co split alba nebo různé kompilačky? Neozvaly se například dvě kapely, že by chtěly být spolu na jednom nosiči?
Peťan: Splitka mám rád a nejvíc na sedmipalcích. Zatím taková nabídka nepřišla, ale delší dobu mám v hlavě myšlenku na vydání splitka některé známější zahraniční kapely společně se zástupcem české nebo slovenské scény. Kompilace v plánu jsou. Rád bych něco vytvořil např. k desátému výročí Thrash Nightmare festu. Vše je ale zatím jen v představách a v tuto chvíli se nejedná o prioritní zájem.
Lukáš: Kompilačky na kazetách mám hodně rád. Se splitkama to mám stejně jako Peťan, ale mám i jedno na kazetě a třeba jednou vyleze nějaké i pod námi. Na téma kompilačky proběhlo i pár diskuzí a věřím, že se to jednou uskuteční, ale zatím to nemá reálné obrysy.
Teď zábavnější otázka. Představte si, že jsem muzikant, mám zkušebnu a napsané nějaké písničky. Co bych musel předvést, abych vydavatelství Tapes Of Terror zaujal natolik, aby se mnou chtělo spolupracovat? Jde o to, jestli máte nějaké podmínky či hranice. Stalo se, že jste už někoho odmítli?
Peťan: Hlavně bys musel mít materiál nahraný ve studiu, haha! Nejsme Nuclear Blast, abychom ti mohli studio a mastering zaplatit. Ale chápu, jak to myslíš. TOT Records vydává kapely, které hrajou old school thrash, heavy, doom, speed, death a popř. black. Tohle je pro mě důležitý a nechci, abychom byli příliš rozkročení. Jsou to styly, ke kterým mám nejblíž a troufám si tvrdit, že jim i trochu rozumím. Takže tvá kapela by měla spadat mezi tyto škatulky. Nahrávka pak musí mít určitou technickou kvalitu. Mizerný zvuk sice k old school metalu patří, ale vše má své hranice. No a pak mě ta nahrávka prostě musí bavit. Existuje mraky dobrých kapel, ale nejde vydávat všechno. Takže vliv na vydání má i přístup kapely, osobní vazby a v neposlední řadě je to finanční náročnost a potenciál prodeje. Pak jsou tady další hranice jako třeba politika apod. Nějaký fašouny či agro kapely a podobný hovna u nás taky nečekej. Zájem o vydání kazet je překvapivě velký a kvůli tobě jsem to spočítal. V tuto chvíli jsme odmítli 28 kapel. V drtivé většině kvůli kapacitám a nezajímavosti materiálu.
Lukáš: Když si představím, že jsi muzikant, tak tobě bysme vydali všechno, to je jasný, haha. Samozřejmě nejdůležitější je muzika a to, že TOT se drží old school stylu. Za mě je ale nejvíc, když kapela jsou srdcaři, kteří tím žijou. Do kapely dávají všechno a nechybí jim nadhled a smysl pro humor. Hrozně mě baví přístup třeba EVILCULT, kteří kazetu neustále propagovali a hned jak jim přišla, natočili video. Prostě vidíš, jak si to užívají, jsou vděční za to, že jim blázni v Česku vydali kazetu. Anebo ROADWOLF mají taky skvělý nadhled. Točí různá videa ze zkušebny a když jim přišly kazety od nás, tak udělali úžasný video, jak Wolfman rozbaluje zásilku. U toho jsem se řezal smíchy.
Lukáši, jsi takový talisman domácí bandy EXORCIZPHOBIA. Vzali si tě s sebou i do Izralele. Když se kluci z kapely dozvěděli, že máš prsty v kazetovém vydavatelství, neproběhla nějaká konverzace na téma „taky chcem kazetu!“?
Lukáš: Spíš mě Skoří sprdnul za to, že nevydáváme „Digitotality“ na kazetě, haha. Konkrétně o tomto albu jsme se s Peťanem bavili, že je to skvělá deska a že by nebylo od věci ji vydat na kazetě, ale úplně jsme to nehrotili. Hlavně vzhledem k tomu, že Koník vydal CD a snad brzy bude i vinyl. Nic není nemožné a věřím, že jednou vyjde EXORCIZ na kazetě pod TOT Records. Kazetovou premiéru si kluci odbyli na kompilaci „Crooked To Death“, kde mají song „Personal Hell“. Jen tak pro zajímavost...
Peťan: „Digitotality“ je jednoznačně nejlepší deska, kterou kdy EXORCIZPHOBIA nahrála. Fakt mě neskutečně baví a jsem trochu smutnej, že to pořád točím jen v digitální podobě, protože CD nekupuju. Kdybych věděl, že vydání vinylu budou provázet takový problémy, vydali bychom to dávno na kazetě…. Jen proto, abych to mohl poslouchat, haha! Nic do budoucna nevylučuji. „Digitotality“ i ostatní jejich alba mám rád a se Skořím jsme dlouholetí kámoši, tuším letos se známe třináctým rokem, takže se to určitě nabízí.
Peťane, několik let pořádáš úspěšně koncerty a blíží se léto. Určitě vše bedlivě sleduješ. Jaké jsou v současnosti vyhlídky? Když vše bude ideální, měl by se konat druhý ročník Heavy Metal Thunder 10. července.
Peťan: Hele, já už to vlastně ani tolik nesleduji. V této době se nedá nic plánovat, letní akce padají jedna za druhou. Na tohle nemá nervy žádný pořadatel. Jsem zvyklej akce připravovat dlouho dopředu a tohle nejde. V tuto chvíli máme naplánované čtyři již přeložené akce (Heavy Metal Thunder, Thrash Nightmare, koncert HEXENBRETT/KARLOFF a Burial in Sand) a vše s dohodnutými kapelami z doby předcovidové. Myslím si, že letní termín HMT je nakonec nereálný a akce bude (doufejme) až ve svém tradičním termínu v březnu 2022. Se zbytkem vyčkáváme. Ještě tu máme open air Iron River fest, který vznikl loni jako náhrada za zrušené akce. Termín je 12. června, a to je dle mého taky nereálné. Pokusíme se najít nějaký volný víkend třeba v srpnu. Čas si dáváme do začátku května. To je asi vše, co se k tomu dá v tuto chvíli říct…
Trochu jste si jednou odpovědí na sebe upletli bič, haha. Můžeme se tedy těšit na Vinyl Of Terror? Pokud to není tajemství, prozradíte víc?
Peťan: Vše je o financích, našem čase i možnostech a poptávce po nosičích. Mohu prozradit, že v blízké budoucnosti se nějaký ten vinyl chystá. Vše je zatím ve fázi raných příprav a uvidíme, jak to celé půjde a zda to vůbec dopadne. Budeme dále vydávat kazety a jednou do toho třeba přijde vinyl. Víc v tuto chvíli říkat nebudu, haha!
Lukáš: Vinyl je vášeň, to i ty moc dobře znáš, haha. Bylo mi jasné, že Peťan jednou zatouží vydat vinyl, ať už pod hlavičkou TOT a nebo jinak. Já s vydáváním vinylů mám zkušenosti díky spolupráci s Koníkem. Samozřejmě přivést na svět vinyl je mnohem náročnější než kazetu, ale o to krásnější pocit, když se to vše povede. Velkou roli hrají finance, ale nejdůležitější je odhodlání a vidina toho, že pomůžeš na svět „kusu plastu“, který udělá radost tobě i spousta lidem.
Peťan: „Kus plastu“… to zní děsivě v době, kdy chceme plasty eliminovat!!!!
Bezmála tisícovka prodaných kazet za první rok fungování je na undergroundové úrovni lichotivé číslo. Kdyby se vám to zachtělo trumfnout, posílila by váš tým další osoba či osoby?
Peťan: Ano a je to posila jako hrom! Během tvorby tohoto rozhovoru jsem nabídl místo na palubě kamarádovi Pavlovi Janouškovi, se kterým se známe mraky let a společně děláme koncerty. Pavel sice nemá s vydáváním žádné zkušenosti, ale okamžitě přinesl řadu nápadů jak administrativně i technicky vylepšit chod vydavatelství. Teď jsme na ty věci kolem dva lidi, troufám si říct, že v rámci možností jsme dva schopní lidi, haha! Postupně zavádíme „interní“ kroky, které vedou k efektivní práci na jednotlivých vydáních, lepší komunikaci s kapelami, pohodlnějším systému na objednávky a mnoho dalšího. Pavel se navíc ihned zapojil do domlouvaní dalších releasů a já jsem z toho upřímně nadšenej! Navíc bydlíme v Písku kousek od sebe, takže u kafe nebo lahváče vychlazenýho Platanu se dobře spřádají plány. Celkově chceme vydávat větší náklady zajímavých kapel a čas od času sem dostat cizí tituly z labelů, se kterými měníme vlastní kazety. Primárně nám jde ale o to, abychom naše kazety dostali do světa a pomohli tak kapelám šířit jejich produkci. Když to po sobě čtu, zní to jako velká profi firma, haha! Jsme a nejspíš navždy budeme podzemní vydavatelství, byť v určitých věcech je třeba být víc profi…
Lukáš: Jsem rád, že Peťan přizval dalšího parťáka, který hlavně není z jiného konce republiky, haha. Je to velká výhoda mít k sobě někoho, s kým se můžeš sejít osobně a pomůže ti i s různými dílčími úkony. Teď se můžu věnovat přípravě grafických podkladu bez výčitek, že bych měl Peťanovi pomáhat víc.
Kamarádi, děkuju vám za opravdu vyčerpávající rozhovor. Doufám, že se zas někdy setkáme na koncertě a dáme pivo. Pokud chcete něco doplnit nebo nastínit nejbližší budoucnost, tak máte prostor. Jinak zatím ahoj.
Peťan: Kubino, dík za otázky a tvůj čas věnovaný nám. Závěrem chci poděkovat všem, kdo pořád neúnavně podporujete undergroundovou muziku a kupujete hudbu na fyzických nosičích. Nejen od nás, ale od všech kapel a labelů. Těm, kteří dosud kupovali naše kazety, děkuji dvojnásob a věřím, že vás TOT Records v budoucnu nezklame. Vizi máme dobrou… si myslím, haha! Zdravím všechny, kdo mají rádi starej metal, kazety a vinyly. Doba je divná, ale já pořád věřím v lepší zítřky. Fakt už mi ty starý známý ksichty chybí. A to i přesto, že jste všichni oškliví a umaštění metalisti, haha! Snad se již brzy všichni zase potkáme na koncertech. Slibuju, že hned na tom prvním si vymlátím makovici v první řadě. Už dlouho mě totiž nebolelo po ránu za krkem…!
Lukáš: Kubino, díky moc za tvůj čas a prostor! TOT je jedna z těch dobrých věcí, která vznikla v době covidové. Bohužel je jen jedna z mála. Nejen kultura byla roztrhána na kusy, a je strašné, kolik lidí přišlo o svůj hlavní příjem, ale taky o své blízké. Chci poděkovat všem, kteří při TOT stojí a kupují kazety, nejen od nás. A hlavně chci poděkovat všem, kteří podporují své oblíbené kluby a festivaly, kapely, vinyl shopy, hospody, restaurace, které to teď potřebují nejvíc. Lidi udělejte si hezký den. Objednejte si jídlo z oblíbené vegan restaurace. Zajděte si na škopek z okýnka do oblíbené hospody a až dáte těch patnáct piv, tak si objednejte hromadu merche od svého oblíbeného festivalu/klubu. Zapněte si gramec nebo kazeťák a jděte spát! Snad se všichni brzy potkáme na živé muzice s pivkem v ruce!!!
A na závěr má slovo nová posila TOT týmu…
Pavel: Zdravím Tě, Kubino... Peťan mi, i přes moje úsilí klást odpor, přeposlal rozhovor s tím, abych do něj přispěl, ale jak vidím, je v podstatě kompletní. Nebudu se tedy vyjadřovat k jednotlivým otázkám ohledně počátků a fungování TOT, protože k nim ani co dodat nemám a vlastně mi to ani nepřísluší. Pojmu to spíš jen jako doplnění za mojí osobu, kterak jsem k působení v TOT přišel. Můžeš to pak přihodit jako bonus k povídání kluků. Nikdy jsem nikam nic nepsal, takže z toho může vylézt pěkná slátanina, v tom případě to můžeš celý jednoduše označit a zmáčknout „delete“, jak Ti bude libo, to už nechám na Tobě.
Vrátím se do historie ke svým začátkům poslouchání metalový muziky a tím k mýmu vztahu ke kazetám. Ty pro mě byly v osmdesátkách, stejně jako asi pro většinu tehdejších českých nadšenců a to nejen do metalu, hlavním zdrojem přísunu krmiva, protože zahraniční desky byly tehdy v porovnání s příjmy nekřesťansky drahý i pro pracující lid, natož pak pro školou povinný puberťáky. Chodilo se tedy s kazeťákama, scházelo se všude možně a nahrávalo se a nahrávalo. Já z úplnýho počátku nevlastnil ani ten kazeťák, ale jen o poznání robustnější a hlavně těžší kotoučák nalezený po mým tátovi ve skříni, moje putování do vzdálenějších „nahrávacích studií“ bylo tak občas dost vysilující poutí.
Pak mi ho jednoho krásnýho dne můj brácha rozšlápnul a nahrávání všeho dosud nahranýho proběhlo znovu, tentokrát už na kazety. S těma jsem pak prošel zbytkem školních let i celou vojnou, kde jsem jich na walkmanu stočil opravdu hodně (v dílnách jsem si do něj dokonce nainštaloval kablíky a vyrobil zdroj, protože těch baterek by jinak byla pěkná parta), a další se ke mně dostávaly prostřednictvím jednoho slovenskýho spolubojovníka, kterej mi je při návštěvách domoviny v rámci opušťáků kopíroval od kámošů z originálek pořízených v Maďarsku, případně ony originálky přivezl a zapůjčil. K tomuhle formátu mám tedy vstřícnej vztah už jen kvůli nostalgii z mládí, ty nejzásadnější kapely a alba, který mi přirostly k srdci nejvíc a poslouchám je 35 let až dodnes, jsem naposlouchal právě z kazet.
Nějakých pár desítek originálek jsem si v devadesátkách i následně koupil, ale spíš jsem pořizoval vinyly. O všechny vinyly i kazety jsem pak ale stejně přišel, když jsem se jednoho dalšího krásnýho dne vrátil z práce do vykradenýho bytu a zůstalo mi jen to, co jsem měl právě na sobě. V tý době už byly v kurzu cédéčka, tak jsem znovu začal kupovat všechno, co mi vyčorovali, na nich. I jejich velká část vzala za svý třetího krásnýho dne – při povodních 2002, pro sběratelství jsem tedy nejspíš zrozenej nebyl, ale to jen tak na okraj.
Koncem devadesátek jsem se šťastnou shodou okolností seznámil s Žakynem a dalším kamarádem Mírou, s kterýma jsem začal jezdit po koncertech. Jeden ortodoxní thrasher, druhej pravověrnej doomař, dohromady skvělá parta, s kterou jsem zažil spoustu srandy, navštívil kopici koncertů a festů a hlavně v klukách poznal výborný kámoše a táhnu to s nima dodnes. A tím se pomalu dostávám k jádru věci a k dalšímu osudovýmu setkání… koncem dvoutisícátejch se na akcích začíná objevovat dlouhovlasej mládežník, s kterým se dáváme postupně víc a víc do řeči, vyklubává se z něj naprostej blázen do metalu, navíc je to velkej pohodář a tak se s ním rychle skamarádíme. Časem se začíná muzice věnovat i na aktivnější úrovni a to psaním článků... jasně, jedná se o Peťana. A protože on je velice kreativní nátura, která má potřebu vymýšlet něco novýho, nezůstává jen u psaní článků a v roce 2013 se koná první z již několika pokračování Thrash Nightmare, jichž mám to potěšení se účastnit coby spolupořadatel. A zrození jeho dalšího dítka TOT je popsáno v tomto rozhovoru. Když mi o svých nových aktivitách loni říkal, ihned jsem se stal odběratelem jeho počinů, zvlášť když jsem před tím někdy v březnu ze sklepa vytáhnul svýho decka pořízenýho v dobách zmiňovaný krádeže a nechal ho opravit… jako kdybych něco čuchal.
A to už jsme v současnosti asi měsíc dozadu, sedíme s Peťanem, kterej už vlasatatým mládežníkem dávno není, u mě v kuchyni a já mu nabízím svý služby, když je teď ta vokurková sezóna a není kam jezdit a co organizovat, že bych mu mohl třeba provádět nějaký hrubý textový korektury nebo překlady rozhovorů kapel pro jeho články do Nuctemeronu nebo pro Fobii, prostě něco, co jemu pomůže a mě to bude bavit. A on na to, že by se mu hodila pomoc s vydáváním. Neváhám, kejvám, a tak jsem tu. A tím se vlastně pomyslně vracím na začátek a do svýho mládí… ke kazetám. Peťanovo slova „posila jako hrom“ jsou dost velkorysá, zatím se motám spíš jen kolem administrativních záležitostí, který jsou celkem nenáročný, jen požírají čas. Snad to postupem doby vyústí i do něčeho dalšího, pár mailů kapelám už se prostřednictvím mojí klávesnice odeslalo, tak uvidíme, jestli z toho vzejde něco přínosnýho… howgh, zdravím všechny příznivce metalu a toho pravěkýho obzvlášť!
