O VENEŘE jsem dosud neměl tušení. Ono ale není divu. Relativně nedávno založená kapela se pohybuje v rockových vodách, které si rád poslechnu, ale logicky nestačím zachytávat vše, co se v našem státě mihne. A jelikož kapela vydala svůj debut ke konci loňského roku, předpokládám, že v tomto nešťastném roce toho ani moc naživo nenahrála. Takže to, že mi existence VENERY byla utajena, není až takovým překvapením. A i kdyby hrála živě, pravděpodobně by se mi tak i tak vyhnula, protože na akce, kde se hraje podobná hudba, moc nechodím.
Vítr mi VENERU do CD mechaniky zafoukal z Budějc oklikou přes Bílovec. Kapela sice pochází z jižních krajů, vydavatele však našla na Moravě. Tím je label Venus Flag Records, který je spojený pupeční šňůrou s ILLEGAL ILLUSION. U Venus Flag Records v minulosti vyšlo dost zajímavých nahrávek a pod jeho křídly se nacházelo pár kapel, mezi které lze počítat i partu s názvem h.USA, ze které dva členové zakotvili právě ve VENEŘE.
VENERA citelně čpí rockovým odérem devadesátých let. Obsah alba není nijak komplikovaný, zároveň není vyloženě podbízivý (což se u podobně znějících kapel kolikrát děje), přesto je jasně srozumitelný a v určitých momentech náležitě hitový. Nejvýraznějším momentem je pro mě v tomto směru závěrečná pasáž ve třetím tracku „Za zdí“, která je silně nakažlivá.
Po puštění desky mě první zvuky kytary přemístily automaticky směrem do devadesátek a cítil jsem z nich grunge. Tento spirit se line celou první skladbou a pochopitelně i celým albem, ale označit kapelu za ryzí grunge, tak jak ho mám zažité a vpité v DNA z první poloviny devadesátých let, se zdráhám. Skladby občas kytarově zhrubnou a tím zintenzivní tlak, ale celkově na mě produkce působí spíš čistším a uhlazenějším dojmem. Žádná depka na mě z Jihočechů nepadá. Občas se tu naleznou pasáže, které mi přijdou na hraně mezi tím, co je mi ještě příjemné a až určitou vlezlostí. Naštěstí to nakonec vždy dopadne dobře a kapela se žádného přešlapu nedopustí, ale nemůžu se v několika případech zbavit dojmu, že je sem tam ta hrana tenká.
S klidným srdcem ale lze říct, že kapela si drží slušný standard ve všech devíti skladbách, které dohromady tvoří víc jak půlhodinový kompaktní celek. Ku prospěchu věci lze počítat užití češtiny. Texty jsou naštěstí napsány dobře, nijak neruší a i když nejsou tím nejdůležitějším, co kapela prezentuje, vhodně doplňují hudební podklad. Slova jsou prezentována schopným pěvcem, který se sem tam nebojí užít použít typický frackovitý výraz, což tahle hudba vždy vyžadovala a bylo to ku prospěchu věci.
Ruku na srdce. VENERA neodpálila žádnou bombu, ale abych desku shazoval, k tomu nemám taky vyloženě důvod. Osobně jsem v rockové hudbě tak silně zakořeněný v 90´, že cokoliv novějšího mi už málokdy imponuje, ale poslech téhle desky není nic, co by mě štvalo jako u X jiných a podobně znějících kapel.
Seznam skladeb:
- Jak brzy je teď
- Vzrušení z nul
- Za zdí
- Ve znamení Domina
- A nebe padalo
- V peřinách
- Bez přistání
- Dron
- Tak blízko od sebe
Čas: 36:44
Sestava:
- Tomáš Zadražil - zpěv, kytara
- Petr Studihrad - bicí
- Petr Havelka - kytara
