B e s t   C z e c h   V i n y l   D i s k   2 0 2 0

LP/CD 2020, Sixteentimes Music  / stoner/psychedelic rock, doom metal / Švýcarsko  

Hudební ekvivalent ponorného přístroje pro zkoumání hlubin posluchačovy duše vznikl v roce 2014 ve švýcarské Basileji. Po albu lapidárně nazvaném „I“ a druhém „Volva“ přichází „Destrudo“ (volně přeloženo pud smrti). Na rozdíl od svého předchůdce obsahuje pouze tři písně („Volva“ čtyři) a světe div se, mají dokonce jména (místo čísel).

V neunijním Švýcarsku počtem obyvatel menším než ČR funguje pod zemským povrchem více podzemních kapel než těch, co exhibují po nablýskaných bulvárech a síních slávy. Toto moje tvrzení je silně ovlivněno tím, že komerční scéna (nejen) švýcarských rádií je mi ukradená. Na druhou stranu pamatuji časy, kdy pod pojmem UG scéna mi vyvstaly amatérské home-made podmínky na hony vzdálené těm dnešním. Ale vem to čert… 

CD je úhledně vloženo do obálky digipaku bez plastového rámečku, bohužel bez textů. Pod artworkem z jiného vesmíru je podepsaný Manuel Guldimann, mezi fanoušky komiksů známý jako autor časopisu Pazarack.    

Úvodní „Frozen Dead Star“ názvem a ponurostí vkládá rovnítko k obalu alba – pustá skalnatá krajina kdesi na bezejmenné vizionářské planetě se studeným sluncem, rezervované melodie mysteriózní krásy a šeredné vokály. Hudba vytvářející v hlavě animované scenérie vás usadí do kina, kde jediné, co vám připomíná vzdáleně civilizaci, je stereo efekt.

Na albu zakomponované klávesy a syntezátory výrazně okupují druhou v pořadí „Orbital“ a dávají vzpomenout na PÁRPLOVSKÉ Hammondky Jona Lorda. Na orbitální cestě můžete narazit na elementární částice progresivního rocku. Když kytara zatlačí na struny těžšího riffu, nabízí se několik okamžiků mírného adrenalinu.

Širokosáhlá 20minutová kompozice „Wind Up North” je obtěžkaná doomovými riffy a všemi atributy zkázonosného metalu. Ve velice dobré kondici se jeví rutinní basa, někdy heavy, někdy nezvykle funky laděná, udržující při životě groove rytmiku. Baskytarista Renato Matteucci si pro nahrávání „Destrudo“ vyrobil fungl nágl kytaru a náležitě demonstruje, jak monstrózní je její zvuk a rytmus coby dominantní drive skladeb. Mistrovské, dunivé vibrace pohupují sborem na galaktické plavbě. V některých pasážích zaměnitelný s Davem LaRue z FLYING COLORS. Závěrečným varhanám chybí jen smuteční řeč k pozůstalým.

Převážně se album vyznačuje jednodušším, pochmurnějším brnkáním, nebo efektním kvílením. Nálady se střídají jako den s nocí a měsíc se sluncem. Potemnělost kapelní zkušebny ležící ve třetím patře suterénního prostoru, kam nedosáhnou sluneční paprsky ani všudypřítomná WiFi síť, nepoletují mouchy a nelezou pavouci, na vás dýchá na celé ploše necelých 40 minut. 
 
Skladby rostou jako porost v pitoreskní krajině. Zrno jako riff, myšlenka rozvětveného mohutného stromu s trsy chvojí bez kýčovitě zlatavého postřiku. Skladby stoupají a klesají, potápí se a vynořují. Kompozice nejsou dílem jamů, kaskády riffů a akordů, jsou palisádou s jasnou předem danou stavbou a aranží. Hřmotné tóny generované řvavými zesilovači gradují emočně zatěžkanou hudbu. Když jsem slyšel první vokál, měl jsem za to, že se něčí hlas přimotal náhodou do zvukové stopy. 

Jestliže některé dívky mají vrchol již v základním táboře, ECHOLOT jej zažívají v letové výšce   vzdušných plavidel atakujících vzdálenost atmosféry, kde servírují dokonalý mix tempa a tvorby rozličných citů a rozpoložení. „Destrudo“ je solidním propracovaným počinem; pozoruhodná nástrojová korelace, kdy se ocitáte na horské dráze s pocitem nevyhnutelné zkázy bez nutnosti verbálního projevu. Pokud ale dojde na zpěv, povalí vás zpupný řev jeskynního Kyklopa právě zbaveného jediného oka.

Švýcaři mají daleko k výrazu plakátových rockerů poháněných testosteronem. Prvky melancholické deprese, psychedelie, grunge, post-rocku kolorují omalovánky bohem zapomenuté země. Elementární extrakce ze zmíněných stylů tvoří říkejme třeba psychedoom, což jde ruku v ruce s délkou jednotlivých skladeb. A opět narážím na tisíckrát pohřbeného čokla. Udržet pozornost, ubránit se myšlence a ambici, aby album skončilo v nejlepším za následující šikanou horské dráhy. Nejednou jsem ECHOLOT latentně vnímal při knížce o osvětimském nacistickém lékárníkovi Casepiovi. Hudební podkres k vyjádření frustrace a defétismu knižních hrdinů jako vyšitý. 

Seznam skladeb:

  1. Frozen Dead Star
  2. Orbital
  3. Wind Up North

Čas: 38:34

Sestava:

  • Lukas Fürer – kytara, vokály
  • Renato Matteucci – baskytara, vokály, syntezátor
  • Jonathan Schmidli – bicí

    
Facebook
Spotify

Bandcamp

 


Zveřejněno: 18. 03. 2021
Přečteno:
152 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Jindra | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář