NECNON MORTUSS – Války – zrady – genocidy

Neratovická skupina NECNON MORTUSS funguje od roku 2007, má na kontě několik nahrávek (předchozí „Válečné konflikty 20. století“ dostaly na Fobii 3 body z 10, a když si dnes recenzi za poslechu oné nahrávky čtu, mám stejný názor jako tehdy 4horsemen) i personálních změn, přičemž sestava se měnila i před nahráním nového kompletu. Za prvé: z kapely odešel bubeník – náhradníci se nechytili, takže bicí momentálně kapela řeší programováním. Za druhé: do kapely přišla violoncellistka, která slyší na jméno Miya a jejíž nástroj je plnohodnotně zapojen. 

Než přejdu k muzice a textům, nemůžu přejít nosič, na kterém „Války – zrady – genocidy“ vyšly. Zatímco spousta kapel už se neobtěžuje s vydáváním fyzických nosičů a svou tvorbu pouze upíná na net, NECNON MORTUSS na hmotné věci nerezignovali, i když tentokrát nevydali CD, nýbrž flešku. Ale pojali ji po svém, aby korespondovala s texty, které se už roky věnují válčení, takže flash disk ve tvaru náboje do kulometu dává smysl. A taky dává na vědomí, že dáma a pánové se snaží něčím zaujmout, vybočit z řady. A fanoušci, kteří si nábojnici obstarají, nejsou ochuzeni o texty, fotku a další info, protože k flešce je přifařený booklet, který vše důležité obsahuje. Úplně praktické to není, ale kdo má ještě v PC vypalovačku, může si písničky vypálit na CD-R a uložit do krabičky.

Když jsem zmínil booklet, tak čtení textů je opět řehole. Tématicky nic proti, i když většina vybraných bitev nebo událostí už byla zpracována mnohokrát (názvy skladeb napoví, o co se jedná), mnohem slabší je to s obratností a barvitostí. Autor slov píše heslovitě plus aby se to rýmovalo, takže se nebojí ničeho. (úsměv) Snad jen malá ukázka (v původním znění) a pak trocha obhajoby, aby to bylo vyvážené.
Němci Angličany podcenili,
často cíle netrefily.
Junkers, Messerschmitt, Luftwaffe.
Spitfire, Hurican, RAF.
Velké ztráty obou stran.
Kovový orli jak hejna vran.
Letci obou stran se drží.
Denně zemřou noví muži.
Takže tak, a ta obhajoba: nedávno vydali podobně tématicky zaměřené album GÖTTERDÄMMERUNG a texty na desce „Neuschwabenland“ jsou jen o něco málo obratněji napsané. Ale když se ony „říkanky“ dobře nazpívají (což se GÖTTERDÄMMERUNG bezesporu povedlo), dojmu z nahrávky až tak neškodí. S NECNON MORTUSS je to o něco horší, protože hrubý vokál působí nuceně, humpolácky, jako nějaká nepodařená recitace, Blackota prostě není žádný hrdlořez. Sem tam se objeví kanální growl, možná hostujícího Honzy, občas nějaký ten krákor a výjimečně čistý zpěv, o který se postaral další host, Dan. 

Konečně se dostávám k muzice a produkci, oboje bylo minule nepovedené. Šlo to ruku v ruce – monotónní hudba bez tahu na bránu, mizerný zvuk. Pokud budu srovnávat, tak novinka je o světelný rok dál, lepší. Kluci a dívka si evidentně se vším mnohem víc pohráli, jak se stavbou skladeb, tak se zvukem, který si opět pořídili vlastními silami, ale evidentně s lepším vybavením i schopnostmi. Pořád je ale co zlepšovat, hlavně u bicích, u nichž je vyznění asi dáno programováním. Co se povedlo nejlépe, je nazvučení violoncella, které je výrazné a často supluje roli kytary – smyčový nástroj se stará o melodie, vyhrávky, a tak kapelu posouvá od dřevního death/black metalu do trochu jiných sfér. 

Zpestřujících prvků je vícero, v první zpívané skladbě „Bitva u El Alamein“ problesknou orientální motivy, následující „Bitvu o Británii“ uvozuje hluboký murmur, muzika je zpočátku pomalejší, ale posléze nabere svižnější tempo a prosvětlují ji melodické vsuvky a nechybí ani sólíčko. Ve „Zradě na Srbech“ se u mikrofonu asi střídá Blackota s Ilfirenem, a pokud správně chápu rozložení hlasů, tak mi Ilfirenův křik přijde lepší než Blackotovo hartusení. V muzice se nevíc občas objevují i zpestřující programované symfonické prvky, nejen violoncello. 

V řadě písní je základní tezí nářez, neustále se to mele a mele, jeden nápad střídá další, což možná někteří posluchači ocení, ale já bych řekl, že někdy je méně více. Zapamatovatelných pasáží není mnoho, sem tam něco utkví, například čistý zpěv v „Genocidě Arménů“, zpátky do bitevní vřavy (myšleno přeneseně) vrací „Blitzkrieg“, o něco lepší je „Sedmidenní válka“, které nelze upřít hitový potenciál, ale opět hlavně díky zapojení civilního zpěvu. To „Krev stéká po chladném pancíři“ (která se věnuje Zimní válce mezi Finskem a Ruskem) se otírá o thrash metal, závěr pak patří instrumentálce, jež je postavená na vážnohudebních motivech a mohla by fungovat jako filmová hudba.

Pocity z poslechu jsou sice o mnoho lepší než minule, ale pořád je to sotva průměr. Dojem sráží vokál, texty a komplikovaná stavba skladeb s důrazem na trvalý tlak; cello a nějaké ty melodie naopak nahrávku posunují směrem nahoru. Váhání mezi čtyřmi a pěti body převažuje k vyššímu počtu zpracování nosiče, ta nábojnice je fajn.

Seznam skladeb:

1. V/Z/G
2. Bitva u El Alamein
3. Bitva o Británii
4. Zrada na Srbech
5. Strach a smrt mezi zákopy
6. Genocida Arménů
7. Blitzkrieg
8. Sedmidenní válka
9. Krev stéká po chladném pancíři
10. Stalingrad
11. Igni Probatur Aurum, Virtus Miseria

Čas: 38:24

Sestava:

• Blackota – vokály
• Luban – kytara, programování bicích, grafika
• Miya – cello 
• Ilfiren – baskytara, kytara, vokály, programování bicích, programování syntetických prvků

Hosté:

• Dan Smik – čisté vokály
• Honza – growl vokály

ROZHOVOR

Bandzone
Facebook