Francouzská blackmetalová kapela HYRGAL se na stránkách Fobie objevuje potřetí. Poprvé to bylo s debutem „Serpentine“ (2017/2018), následně se splitkem s BÂ’A a VERFALLEN (2018), letos s dalším full albem, které vyšlo na konci roku 2020 – stejně jako předchozí nosiče u labelu Les Acteurs de l’Ombre Productions, s jehož počiny se rovněž potkáváme pravidelně. A pravidelně chválíme obaly, což zopakuji i u „Fin de Règne“ (což by snad mohlo znamenat konec království či vládnutí) – obal je něco jako dvojpošetka, v jedné kapse CD, v druhé booklet. Grafika je jak u přebalu, tak u knížečky skvostná, kromě toho, že vše dobře vypadá (i titulka bez loga či názvu nahrávky), je na booklet kromě křídového papíru použit pauzák (v krátké době mám v rukou třetí podobně laděný produkt, nedávno tomu tak bylo u PANYCHIDY a SIX DEGREES OF SEPARATION).
Obal prozrazuje, že v kapele se opět měnili hudebníci, vedle tahouna Clémenta Flandroise, který je známý hlavně díky působení ve SVART CROWN (minule jsem psal, že z této kapely odešel, a hle, už je zase zpátky), se objevily dvě nové tváře, které se postaraly o rytmiku. Ta je tentokrát o něco více patrná než minule, kdy byly bicí i baskytara v mixu upozaděné, což platilo i o vokálu. Už neplatí.
Úvod obstarává kratinké „šumové“ intro, které přechází v blackemtalový sekec mazec, který nezapře zemi původu ani Clémentovu zálibu v atmosférické muzice. Ta je myslím optimálně namíchaná z ingrediencí francouzské školy – nechybí potemnělé polohy, melodie, nervnost, materiál je dostatečně pestrý, aniž by působil krkolomně. Ono střídání divokých a volnějších pasáží mi přijde rozumné, kytarová práce pak neotřelá, i když co je dneska neotřelé… Takřka každá blacková úderka se snaží o nějaké odbočky…
HYRGAL tyto odbočky vidí v ambientu či post-rocku, ale když se opět vrátím k předchozímu albu, tak ve srovnání s ním je těch divnopasáží nepoměrně méně. Což rovněž s povděkem kvituji. Pokud bych měl hledat nějaké mouchy, tak je to zvuk bicích. Ten se mi jednoduše řečeno nelíbí. Hlavně v sypačkách je zvuk (nejspíš) rytmičáku podivně mlaskavý a činely se taky nepovedly. Proto se raději soustředím na kytarovou práci, která se mi líbí, díky ní poslouchám album s chutí a neustále objevuji nové vychytávky. Podobně to mám s vokálem, frontman sice slovy šetří, ale když se k mikrofonu postaví, má charisma – ať už skřehotá, nebo se pouští do temnějších zlých poloh. To je případ čtvrté „Sépulcre“; po parádním kytarovém melodickém závěru předchozí písně je tu zmar a tíha, řev rozervance a depresivní pomalá muzika mířící k DSBM.
Na „Fin de Règne“ nechybí ani odkazy k old school černému kovu, „Glyphe de sang“ nezapře inspiraci ve „starém“ Norsku. V „Héritier mort-né“ pak chvilku dojde i na hymnické vokály, které jsou v kontrastu s převládajícím krákorem a řevem, a aby hlasových poloh nebylo málo, objevuje se i cosi jako recitace.
Z uvedeného je doufám patrné, že HYRGAL si drží slušnou formu a že poslech jejich nahrávek není ztrátou času. Když srovnám debut a aktuální počin, vychází mi remíza. Evidentně se vše odehrává podle jedněch not, které v rukou pevně drží principál.
Seznam skladeb:
- Colère noire
- Malthusien
- Ennemi(e)s
- Sépulcre
- Glyphe de sang
- Héritier mort-né
- Triste Sire
Čas: 39:47
Sestava:
- Clément Flandrois – guitares, voix, ambiances, compositions, textes
- Alexis Chambretto – basses
- Nicolas Muller – batterie
