Dva roky po úspěšném debutu se z Havířova opět ozývají smrťákovi kovotepci DEAD CARNAGE. Se změnou na místě zpěváka, když Joshua odchází a štafetový chroptící kolík přebírá Bendík (ex-SILVA NIGRA). Jinak je vše při starém, to znamená Milhaus versus 3/5 ANTIGOD (Pedy, Ferenc, Yabback).
Tedy vše při starém i po stránce hudební? Ne tak docela. Jasně, old school je old school, a jak je jednou pod kůží, těžko ho vypudit. O to se kapela ani nesnaží, ale jde na to trochu jinak. Ubylo dílu rychlosti, respektive zběsilosti, a ve středních, někdy až pomalých, tempech ukazuje kapela svou pestřejší a přístupnější tvář.
Klasika servírovaná v podobě úvodních dvou upalováků příjemně navnadí, ale se třetí „Caged Brutality“ se dostavuje to pravé příjemné mrazení v zádech. Na první dobrou mi naskočily oblíbené pecky anglických legend – BENEDICTION. Znovu potvrzené pravidlo o síle v jednoduchosti a jasný koncertní hit. To samé v bleděmodrém lze s klidným srdcem říci o následující „My Blood Is Black“. Pomalé, těžce se sunoucí úvodní rytmy střídá jednoduchá, primitivní divokost. Opět věřím v koncertní šlágr.
Zařazením vyššího rychlostního stupně se dává mašinérie znovu do svižnějšího pohybu a já si naplno uvědomuji, jak mi sedí Bendíkův hlas a frázování. Řeč je o páté „God’s Lobotomy“. V refrénu opakované „Opus Dei“ startuje fantazii a okamžitě mi naskakuje blond šílený služebník tohoto spolku z Brownovy Šifry. Ani následující záseky krásky s kosou z nastaveného mustru nevybočí ani o píď a vše, co stojí v cestě, nekompromisně zašlapou do země.
Poslech „From Hell For Hate“ má přes nespornou hrubost spousty záchytných míst, jež pro danou skladbu vysílají do paměti jasný povel – save! V okamžicích, kdy by snad někoho napadlo otevřít ústa k zívnutí, nedej satan směřoval prst k ovladači a chtěl poskočit hracím časem vpřed, přijdou borci se změnou tempa, zajímavou vyhrávkou či Bendíkovým řevem a strhnou si vaši pozornost zpět. Parádním příkladem je mezihra v „The First Kill…, The Last Kill“; kytary zůstanou stát a na krátký moment nechávají běžet rytmiku a zpěv osamoceně. Závěr alba si pronajal cover mě naprosto neznámých HIEROPHANT „Eternal Void“. Hutná a krásně těžká tečka.
Obal „From Hell For Hate“ je ozdoben třemi lebkouny a asi nejvýstižnější je shrnutí: no nakonec proč ne… (úsměv)
Co se týče výměny frontmana, vidím to takhle: Joshuovi patřila prvotina, Bendík vládne dvojce. Král je mrtvý, ať žije král!
Poctivá stará škola, která mi byla naservírovaná v podobě, jež mi vyhovuje a baví mě. Oproti debutu se k vaření využilo více ingrediencí, které výslednou chuť akurátně vymazlily a probudily touhu po dalších nášupech.
Seznam skladeb:
- Edges Of Manipulation
- We Are Slowly Dying (Devastation)
- Caged Brutality
- My Blood Is Black
- God’s Lobotomy
- Chapel Of Decay
- From Dust
- The First Kill…, The Last Kill…
- Eternal Void (HIEROPHANT cover)
Čas: 34:34
Sestava:
- Pedy – bass
- Milhaus – guitars
- Ferenc – drums
- Yabback – guitars
- Bendík – vocals
