Neuplynul ani měsíc od recenze alba skupiny CRÉPUSCULE D'HIVER, které nabubnoval N.K.L.S. Jeho hlavní kapelou jsou ale nejspíš IN CAUDA VENENUM, kteří letos slaví deset let existence druhým dlouhohrajícím albem, přesně po pěti letech od debutu. Obě uvedené kapely spojuje black metal, nicméně každá na něj jde od úplně jiného lesa.
IN CAUDA VENENUM jsou netypickými představiteli post black metalu. Oni by asi i byli typičtí, co se základů jejich tvorby týká, ale punc jisté originality dávají nahrávkám nástroje vyskytující se hlavně v klasické hudbě. V minulosti to bylo zejména violoncello, na novince, která oficiálně vychází 9. 10. 2020, je těch nástrojů několik, přičemž opět převládají smyčce vyluzující hluboké tóny. Ty se objevují záhy po syntetickém a recitačním začátku první rozsáhlé kompozice, která trvá přes dvacet minut. Úvod určitě potěší ctitele neokázalých vážnohudebních motivů, rychlý zvrat k black metalu pak fanoušky avantgardnější formy žánru. Jednak se mezi kytarovými eskapádami proplétají ony smyčcové tóny, navíc je vokální projev řekněme francouzský, chvílemi trýznivý, chvílemi se opět recituje, nechybí ani jakési lamentování. Hudebních poloh, které kapela v první skladbě nabízí, je celá řada, některé jsou standardní, ale spousta jich působí celkem neotřele, hlavně díky kontrabasu a violoncellu. Tu a tam se objeví pěkná melodie, tu zazní piano, které dostává větší prostor v mezihře zhruba uprostřed písně, kde opět excelují umělci se smyčci, načež se song překlápí do nejatraktivnější chytlavé pasáže, v níž se s rozevlátou metalovou muzikou prolínají příjemné melodie. Je jasné, že dvaadvacet minut je plocha, na které si lze snadno vylámat zuby, ale v případě IN CAUDA VENENUM se daří držet posluchače v pohotovosti celý hrací čas – jen to prostě není standardní muzika, u které se střídá sloka s refrénem.
Druhá, obdobně dlouhá položka, pracuje s melodiemi ještě výrazněji. I tady se na začátku mluví do minimalistického podkladu, i tady se metalové burácí, ale ještě větší prostor dostává violoncello i piano. Místy to má blíž k doom metalu než k blacku, pomalých pasáží je tu více, stejně jako těch odlehčených, spíše rockových, což je asi rozumné, aby i druhá sáhodlouhá skladba nenudila a přinesla něco jiného. Pořád tady omílám smyčce, ale metalové úseky nejsou vůbec marné, kytara taky umí vystrčit růžky, místy docela pěkně zabručí i baskytara. Opět se hojně recituje, odlehčuje, ale taky nervuje, občas kytara „zavantgardní“, pak se objeví zastřené chorály, Francouzi toho dokázali smíchat spoustu – a co je hlavní, neupekli dort jako pejsek a kočička. Alespoň mně se při poslechu nedělá nevolno, naopak, „G.O.H.E.“ (netuším, co zkratka znamená) mě baví poslouchat a objevovat různé nuance. Z katalogu LADLO za poslední dobu nejzajímavější počin.
Pravidelně chválíme obaly z katalogu firmy, tentokrát je to ale slabší. Ošizený digipack / lepší pošetka, šest stran, na dvou texty, na dvou namalované obličeje – muž a žena. Jak souvisí s texty, kterým nerozumím, opět nevím, ale řemeslně jsou OK, Jeff Grimal, jinak THE GREAT OLD ONES a SPECTRALE, umí. Nechybí fotka kapely pod prostěradly a na poslední straně seznam skladeb. Jeden z listů skrývá kapsu, v níž je vloženo CD. Vyjde i limitovaná edice s ručně vyrobeným přebalem.
Seznam skladeb:
- Malédiction
- Délivrance
Čas: 44:02
Sestava:
- Ictus & N.K.L.S. – textes, composition, vocaux, enregistrement, mixage, mastering, graphisme
- Julien, Amajee, Lemaire – contrebasse
- Raphael Verguin – violoncello
- Jonathan Clarette – piano
- Jeff Grimal – huiles sur toile
