When hardcore meets black metal. Když jsem hledal nějaké info o kapele BAIT, byla tohle první hláška, která na mě na celosvětově nejpoužívanějším vyhledávači vypadla. A ano, nezbývá než souhlasit, protože těchto pět slov naprosto trefně definuje to, o čem tahle kapela/deska je.
Je vlastně úplně jedno, jak daný styl pojmenujeme. Může to být všepohlcující škatulka post black metal nebo cokoliv v tomto stylu, ale z poslechu je jasné, že se kluci rozhodli míchat sludge a HC vlivy s black metalem. Fúze už několik let běžná, z mého osobního pohledu už notně vyčerpaná, stále se opakující, bez špetky vývoje, čili notně zakonzervovaná. Čest výjimkám, u kterých to ale spíš než sázka na nějaký vývoj zachraňuje poměrně silný songwriting.
BAIT nejsou novátoři, ale rozhodně nepatří mezi to horší spektrum. Pravda, s invencí, originalitou a nějakými „echt“ silnými nápady rozhodně neplýtvají, ale šmahem jejich novou nahrávku smést ze stolu také není fér. Minimálně první dvě věci totiž odpálí poměrně silnou nálož natlakovaného black metalu, který je zabalený do zašpiněnějšího soundu, toliko charakteristickému HC prostředí. V tomhle smyslu stojí za zmínku, že se na zvukové podobě podílel Nikita Kamprad, známý jako tahoun vysokorychlostních a nutno podotknout velice kvalitních DER WEG EINER FREIHEIT. Ono to propojení DER WEG EINER FREIHEIT a BAIT také není náhodné a nespočívá pouze v nahrávacím studiu, ale hlavně v podobě osoby Nica Zisky, který v obou zmíněných kapelách obsluhuje basu.
Jak už jsem zmínil, BAIT jsou poměrně „klepači“ a valí tu svoji káru neurvale dopředu. Hlava nehlava. Přesto i tady dochází na pomalejší pasáže než jen na ty, v kterých bubeník sype blast beaty. V těch relativně klidnějších momentech mi kapela připomíná, hlavně díky zvuku a celkové náladě, rychlejší CULT OF LUNA. Ale ono by těch kapel, které jsou zde cítit, bylo určitě víc. Klidně bych si ale dokázal BAIT představit jako předskokany severských hvězd.
Po několik poctivých vyslechnutích se ve mně zakořenil dojem, že ačkoliv se jedná o kvalitně odvedenou práci, z které sálá silná energie (úplně vidím ty potřepávající hlavy na koncertech) i slušné schopnosti pohrát si se strukturou kompozic, nenalézám na „Revelation of the Pure“ něco jako ducha desky. Něco, co by mě donutilo se nadchnout a vracet se k dalším poslechům. V každé skladbě objevím pasáže, které mi přijdou jako fajn momenty, ale že bych si z celku sednul na zadek, to ne.
Deska vyšla u snaživých francouzských Les, kteří se podobně znějícím kapelám věnují a evidentně je, na rozdíl ode mě, baví v těchto vodách hledat další a další pro ně zajímavé kapely. BAIT jim v katalogu ostudu rozhodně neudělají. Jak už u tohoto labelu bývá příjemným pravidlem, CD je vyvedeno ve slušivém digipacku s pěknou grafikou ve stylových černobílých barvách. V tomto bodě se u tohoto labelu vždy jedná o precizně odvedenou práci, na kterou je spolehnutí.
Seznam skladeb:
- Nothing is Sacred
- Leviathan III
- Into Misery
- Lightbringer
- Ruin
- Odium
- Revelation of the Pure
- Forlorn Souls
- Eternal Sleep
- In Aversion
Čas: 44:53
Sestava:
- David Schneiker – kytara, zpěv
- Alexander Welzel – bicí
- Nicolas Ziska – basa, zpěv
