Nejbližší koncerty
  • 27. 09. 2020Koncert skupin POWER 5, MY PUSE a THE PANT. Akce je v ned...
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
Asmodeus

CD 2020, Coffee-Grinder records / hardcore, crust, thrash / Česko

V.O.H. neboli VICTIMS OF HATE se nenápadně blíží dvaceti letům existence, které by měli oslavit příští rok. Za sebou mají demáč, split LP se SCALP a čtyři řadová alba – to čtvrté, letošní, se mělo křtít první jarní den, ale všichni dobře ví, proč k tomu nemohlo dojít (pro ty, kteří budou tuto recenzi číst v roce 2025 – v roce 2020 strašil virus z Číny a úřady zakázaly hromadné akce). Nicméně kompaktní disk „Světlu vstříc“ se v Kafeho režii světlu vstříc vydal a na cestu dostal docela slušivý digipackový obleček. Titulka tedy na velkou parádnici nevypadá, ale má souvislost s názvem alba, v přebalu pak nechybí fotky kapely a vložený booklet z velmi kvalitního papíru obsahuje texty v češtině i anglické překlady. 

V.O.H. se drží mateřského jazyka a dělají dobře. Myslím, že tento rank kapel češtinu potřebuje, protože se v textech věnuje společenským a osobním problémům, což, alespoň u mě, v angličtině nezabírá. Česky si počtu, pokývám hlavou, když souhlasím, případně jí zakroutím, když mi to přijde naivní, a nebo taky zakroutím dvakrát, když mi to přijde pitomé. U V.O.H. se ke třetí variantě uchyluju jen jednou, u skladby „Dlouhý turné“ mi nesedí ani název, ani obsah, a to nemyslím jen tématicky, ale i stylisticky; některé veršíky jsou poměrně laciné a kostrbatě poskládané, jen aby se něco s něčím rýmovalo (míč/chtíč například). Jinak se řeší společenské nešvary a přemýšlí nad životem, což sice není nic nového, ale V.O.H. sem tam překvapí zajímavými myšlenkami, třeba „Neprojdeš“ si bere na mušku neustálé hlídání jedinců ze strany státu, „Pramen vysychá“ se zamýšlí nad stárnutím a jeho dopady, „Revoluce bez emoce“ asi naráží na časté demonstrace, které sice mají aktuální úspěch, ale: „Pocit uspokojení, velkýho vítězství, za měsíc růžový brejle jen zas odhodím“. Obecně texty při poslechu neruší, stejně tak nějaké mluvené vsuvky z filmů nebo seriálů, které se občas objevují (výborná pasáž z Dabing Street v podání Kláry Melíškové vraždí!).

Muzika se zpočátku tváří jako ostrý rychlý hardcroe/thrash/crust, ostatně na tom není nic nového, podobná zněla i z předchozích počinů „Hledat odpověď“ a „Sen o životě“. A opět mám pocit, že V.O.H. nemají daleko k SEE YOU IN HELL nebo LAHAR, respektive se že se pohybují kdesi mezi těmito partami, tu blíže jedné, tu druhé. A je potěšitelné, že V.O.H. to jen nevalí v hardcore intencích, ale zařazují i promyšlenější pasáže, a to nemyslím pouze na sóla, která jsou optimálně dlouhá, ale i valivé úseky, v nichž se přibližují skoro až k death metalu. A tento pocit není daný jen zvukem z „death/grindového“ Davosu, v němž vznikl sound, který je samozřejmě hodně nahlas, ale uši mi netrhá. Všechny nástroje i zpěvy jsou v rovnováze, bicí taky nezní jako z papundeklu, k dané muzice optimální sound.

Deset skladeb hraje třicet minut, takže si každý spočítá, jaká je průměrná délka jednotlivých tracků – a pro posluchače jsou ty cca tři minuty věnované jedné písni tak akorát. Je evidentní, že pánové ví, co chtějí, hrají to s přehledem a kompozičně nekulhají – v každé položce se objeví nějaké zpestření, nějaká změna tempa, sborový zpěv, epická pasáž (na poměry žánru), album se poslouchá, jak se říká,  samo. Takže mě jako obvykle napadá, proč o téhle kapele není víc slyšet, protože dělá dobrou muziku a působí jako sehraná parta, která má jasno a je schopná to přesvědčivě podat. Lukášův vokál je sice vcelku obyčejný, ale je mu dobře rozumět, s nějakými sloganovými veršíky mu pomáhají další hlasy, takže to není jen o jedné poloze, na druhou stranu by větší výrazový rozsah nahrávku zatraktivnil. 

To se daří spíše po hudební stránce, poprvé se výrazně mění vyznění s pátou skladbou „Pramen vysychá“, která je symbolicky (v kontextu se slovy) zpočátku vedena v plíživém tempu, jakoby naznačovala ubývající síly… ale ty se nakonec podařilo nabrat a druhá polovina už zase fičí a je rytmicky hodně barevná, tady se bicmen hodně vyřádil. Po lehké depresi následuje svěží jízda „Rozdvojen, rozčtvrcen“ plná melodických vyhrávek, ale různé kytarové kudrlinky se objevují v každé písni. 

Suma sumárum, kvalitní počin vedený v linii předchozí tvorby kapely, která si zaslouží větší pozornost, než se jí dostává. 

Seznam skladeb:

  1. Chyba chybu mine    
  2. Sáhodlouhý seznam
  3. Jen žít, zbytečně neumřít
  4. Neprojdeš
  5. Pramen vysychá
  6. Rozdvojen, rozčtvrcen
  7. Revoluce bez emoce
  8. Absurdní drama
  9. Dlouhý turné
  10. Zvítězit a zakrýt oči

Čas: 30:10

Sestava:

  • Lukáš – zpěv
  • Petr – kytara
  • Prewith – kytara
  • Ricci – basa
  • Libor – bicí 

Facebook
Bandzone

 


Zveřejněno: 09. 09. 2020
Přečteno:
416 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář