Info články
    Nejbližší koncerty
    • 30. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
    • 14. 11. 202020 YEARS IN THE BLOOD - oslava 20. let na scéně sk. Mater...
    • 21. 11. 2020ELEKTRICK MANN poprvé ve Svitavách předvedou svoji alko r...
    • 21. 11. 2020Open - 18:00 Start - 19:00 Vlez - 300/350 19.00-19.3...
    • 27. 11. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: LAID TO WASTE - s...
    Asmodeus

    Jsi žánrově vyhraněný a cítíš se v nějakém stylu erudovanější, nebo je ti to jedno a myslíš, že máš schopnost objektivně ohodnotit jakýkoliv styl? Je umělec/žánr, který bys odmítnul recenzovat?

    Deset otázek pro redaktory FOBIA zinu – část VIII.

    Jsi žánrově vyhraněný a cítíš se v nějakém stylu erudovanější, nebo je ti to jedno a myslíš, že máš schopnost objektivně ohodnotit jakýkoliv styl? Je umělec/žánr, který bys odmítnul recenzovat?

    Johan: Jsem žánrově výrazně nevyhraněný. (úsměv) Poslouchám pravda hlavně metal, ale zároveň i spoustu hardcoru, punku, méně grindu a rocku. Erudovanější se necítím nikde, ale kdybych musel nějaký žánr uvést, bude to nejspíš doom metal. Ten mě po osmdesátkovém poslechu veškerého rachotu zasáhl v devadesátkách nejvíce a žánrové ikony jsem kdysi poctivě sjížděl do omrzení, i dnes si ty přelomové nahrávky rád poslechnu a novinky vlastně taky. Dělá mi radost i  tuzemská doomová scéna, několik kapel podle mě převyšuje zahraniční produkci. Jinak si ale myslím, že dokážu napsat recenzi na cokoliv, včetně šansonů Štefana Margity, což se opravdu stalo a ta recenze mi přijde OK, ostatně pan Margita ji sdílel na svém Facebooku s milým komentářem. Takže je zřejmé, že žánrově mantinely nemám, i když sem tam něco odmítnu, spíš z časových důvodů, nebo mě ta muzika nezajímá (metalcore třeba). A pak odmítám psát o kapelách a lidech, co mají v hlavě nasráno, ať už od Adolfa a jeho poskoků, nebo Lenina a jeho následovníků. Fašismus, rasismus a komunismus do mého přehrávače nepatří.

    Coornelus: Žánrově vyhraněný nejsem a nikdy nebudu. Je X žánrů, které mám radši, ale jde mi hlavně o hudbu, takže chápu, že moje top žebříčky někomu musí připadat jako od blázna. Určitě nemám schopnost se „odborně“ vyjádřit na téma heavy, symfo, power metal, stejně tak jako na věci v noise sféře nebo té ambientní . Ale jinak to beru od rocku po grind.
    Jestli bych někoho odmítnul recenzovat? Určitě hákoše, ale podobně nebezpečné jsou i některé extrémně vyhrocené kapely z opačného spektra. Třeba ty, které by mi rády zakazovaly sundat si tričko, když mi je teploučko a tímto činem se někoho mohl dotknout...

    Mikael: Nejsem žánrově vyhraněný a necítím se erudovanější v ničem. (smích) O muzice píšu z pozice obyčejného fanouška, který do článků promítá svoje subjektivní pocity a dojmy z dané muziky. Nikomu nic nevnucuju, nikoho nesoudím, pouze uvádím svůj názor, když ho po mně někdo chce. Když ho se mnou někdo sdílí, fajn, když ne, nevadí, každý má svůj rozum a může si to vyhodnotit po svém. Nabízených nahrávek k recenzi jsem odmítnul spoustu, ale určitě jsem žádnou kapelu nezavrhnul z nějakých ideologických důvodů, jako to třeba dělají jiní, ale hlavně proto, že se mi její muzika prostě nelíbí. A jelikož nejsem profesionál, nevidím smysl v tom, abych investoval svůj volný čas do něčeho, co mě nebaví a nezajímá.

    Opat: Nejraději píšu o black metalu, protože v něm si v rámci možností udržuji největší přehled. Schopnost objektivně ohodnotit jakýkoli styl podle mě nemá nikdo, to prostě nejde. Nikdo se nevyzná ve všem, neposlouchá všechno, ačkoli ti to na otázku „Co posloucháš nejraději?“ odpoví hodně lidí. Natož, aby ve všech žánrech měl někdo takový přehled, že by mohl díla nějak erudovaně rozebrat, komparovat s dalšími a podobně. Takže ač rozhodně neposlouchám pouze black metal, nejraději píši o něm, protože se cítím jako ryba ve vodě.

    4horsemen: Na recenze si vybírám nahrávky, které mě zběžným poslechem zaujmou. Pustím si dva, tři úryvky z alba, a pokud se mi to líbí, tak to zrecenzuji. Nakonec je možné, že to poté nemusí dopadnout dobře. Většinou výběrová volba dopadne na kombinaci thrash/death/black metalu s kousky rockové progrese a heavymetalové přímočarosti, které na paty šlape hardcorová dravost. A takové jsou recenze… Nejsem vyhraněný. A styl, o kterém jsem ještě nepsal? Co nebylo, může být příště.

    Peťan: Bylo by zajímavé napsat si recenzi třeba na nějaký jazz, blues, rock´n´roll a vůbec žánry, které mám rád, ale nikdy jsem o nich nic nenapsal. Když o tom tak přemýšlím, myslím, že bych se s tím nějak popral. Když mě muzika baví, je radost o ní psát. Každopádně recenzuji v drtivé většině old school metal různých žánrů, který je mému srdci nejblíž, mám v něm největší přehled a srovnání. Problém může být recenze na styl, který mě nebaví, ba mi dokonce vyloženě vadí. Tam veškeré psaní považuji za ztrátu času a nemá smysl se o to ani pokoušet. Dřív jsem recenzoval i alba, která dorazila do redakce a mnohdy se jednalo o kapely mimo můj záběr. To je někdy složité, protože člověka poslech nebaví, ale zároveň nechce zbytečně kapelu zdrbat. Určitě bych nerecenzoval album náckům a podobným pitomcům…

    Prepil: Nejvíc mi sedí death metal a podobné extrémněji laděné žánry, vyrůstal jsem na starém heavy metalu, blacku a thrash metalu, objektivně bych asi nebyl schopen ohodnotit pop, taneční hudbu, elektroniku, a to z toho důvodu, že mě to jednoduše neoslovuje a nic v tom nevidím a necítím, tudíž to nemohu hodnotit. Čímž samozřejmě neříkám, že v popu a jiných žánrech nejsou kvalitní věci, jen jsem prostě na jiné frekvenci. Co bych určitě odmítl recenzovat, jsou extrémně pravicové kapely, kterých je žel i na naší scéně neuvěřitelně mnoho a mrzí mě, jak jsou zbytkem okolí tolerované nebo dokonce oblíbené.

    Bury: O odmítnutí hnědých sraček opěvujících rasismus, sexismus, homofobii a podobné nechutnosti se asi nemá cenu bavit, ale určitě je důležité je pořád připomínat a poukazovat na ně! Takže jinak v podstatě poslouchám úplně cokoliv a je mi jedno, jestli to je jazz, blues nebo noisecore. Ale samozřejmě o žánrech, kde řežou kytary, se píše líp, než o nějakých dechových nástrojích. Co je uchu nejblíže, o tom se i snadněji píše. Takže hardcore/punk, grindcore, metal atd. Jenom ten black jsem fakt nikdy neposlouchal a už léta tvrdím, že jediné poslouchatelné blackmetalové album je „A Tribute to Master´s Hammer“. (úsměv)

    Jindra: Tvrdý muzice jsem hodně otevřený a tolerantní, ale co nemusím, je metal s předložkou NU a podobný hybridy, to mi přijde jako takový moc syntetický, hipsterský, což je pochopitelně můj názor a určitě s ním hodně lidí nebude souhlasit. Co se týká erudice, určitě mi není jedno, co mám hodnotit. Mám rád spíše extrémnější materiál. Těch kreatur, který bych prostě nedal, je hafo, ale pokud bych měl jmenovat, tak třeba ORTEL, no a takový ty mainstreamový věci, to dá rozum.

    Kubina: Thrash metal je můj styl. Když mám pocit, že bych nebyl schopný o něčem psát, tak se do toho nepouštím. Jinak i kdyby prosil Brodén s Hnídkem na kolenou, tak SABATONU a ORTELU bych recenzi nenapsal. Stejně tak bych jí asi odmítl psát nějakému oduševnělému klukovi s kytarou, který zpívá o lásce pro náctiletý holčičky, protože tam není zas o čem.

    Horaguru: Žánrově vyhraněný nejsem. Opravdu si se stejnou chutí pustím PINK FLOYD, SLAYER nebo MARDUK. Fakt nemyslím, že by mi vyhovoval víc, nebo míň nějaký styl, spíš jak mi sedne kapela, ještě lépe přímo recenzované album. K odmítnutým recenzím by se určitě řadily desky, jejichž obsah by se totálně míjel s mým hudebním vkusem. Snažím se fungovat podle hesla „žít a nechat žít“, ale s kapelou, která v textech oslavuje ideály jisté nadřazenosti, bych měl asi problém.


    Zveřejněno: 25. 07. 2020
    Přečteno:
    403 x
    Autor: Redakce | Další články autora ...

    Fotogalerie


    Komentáře

    Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář