CÉMURŠÁMUR

CD 2020, Art Gates Records / progressive rock, metal / Španělsko

K nahrávce španělského tria jsem se dostal víceméně náhodou a její první poslech mi připravil lehčí šok. Bez mučení přiznám, že má první reakce byla: „Co je tohle za přeslazenou limonádu?“ A protože má očekávání byla trochu jinde a poslechové nálady se pohybovaly mimo rockové proudy, album jsem odložil. Po uplynutí nějakého času jsem se k němu přece jen vrátil, odhodil počáteční předsudky a světe div se, neznělo to zdaleka tak špatně.

Hlavní tahoun, zpěvák, kytarista a absolvent prestižní hudební školy Berklee je charismatický chlapík Dann Hoyos. Bylo na první poslech patrné, že v Americe nejen vypiloval prstoklady, ale zaryla se mu pod kůži i po stránce kompoziční. Proto marné hledání divokých španělských rytmů. Tady se jede podle americké vzorkovnice – nabušený vůz, otevřená dálnice a touhy po zábavách všelikého druhu. 

Už při první „Go On!“ určitě pochopíte, co mám na mysli. Parádní přímočarý rock. Hoyos mi přijde jako lehce nakřáplý Kravitz a jeho hlas zní víceméně příjemně. Skladba stvořená pro velké arény. Plná silných momentů je i druhá „Our Time Is Running Out“. Nejvíce se mi do paměti zaryly „malmsteenovské“ kytarové vyhrávky ve druhé zmíněné.

Začátek „This Is The Last Time I’ll Feel“ se nese atmosférou divokého západu a ihned mi naskočí ošlehaná tvář Clinta Eastwooda, z části zastíněna neodmyslitelným kloboukem, z části zahalená dýmem, vycházejícím z cigarety bezpečně usazené v koutku úst. Já prostě westerny rád. (úsměv)

Titulní skladba je v pořadí čtvrtá a má asi největší hitové ambice. Opět se příliš nerozhlíží nalevo  napravo a s pevným přesvědčením „hraju, co chci, a vím jak toho dosáhnout“ si Hoyos staví chrám nesmrtelnosti. V podobném duchu bych mohl pokračovat až k posledním dvěma skladbám. V předposlední, instrumentálce „Pause“, kytarista vypíná elektřinu a za pomoci španělky klidní emoce a nechává posluchačům čas na krátký oddech. Pompézní závěr a velké (na můj vkus až příliš přeslazené) finále se ukrývá pod názvem „React“.

Ortodoxní fandové tvrdších odnoží metalu mě s nahrávkou THE SPACE OCTOPUS nejspíš odkážou do patřičných míst a mám-li být spravedlivý, tak nejspíš právem. Sám jsem si ji zvolil bez znalosti předchozí tvorby a musím říci, že označení progresivní rock, či dokonce metal, je do značné míry zavádějící. Jak jsem se rozepisoval výše, jde o poctivý, nadupaný, od srdce hraný rock amerického střihu. Nic víc, nic míň. Vlastně se dá konstatovat, že díky faktu, že kapele věřím každou notu a slovo, promíjím jí lehké přešlapy za hranu patosu, kýče a cukrkandlu.

Celkové hodnocení? Pokud budu mít náladu lačnou po poslechu klasického rocku, silných melodií, prostě nic neřešit a užívat muziku, nevidím důvod, proč si „Tomorrow We’ll Be Gone“ nepustit a být spokojený.

Seznam skladeb:

  1. Go On!
  2. Our Time Is Running Out
  3. This Is The Last Time I’ll Feel
  4. Tomorrow We’ll Be Gone
  5. Closer
  6. Only The Brightest Star
  7. To Die For The Outside
  8. Paralyzed
  9. Involved
  10. Pause
  11. React

Čas: 41:44

  • Sestava:
  • Dann Hoyos – kytara, zpěv
  • Jsou Holy Brandy – baskytara, doprovodný zpěv
  • Ojer De Pedro – bicí, doprovodný zpěv

http://www.spaceoctopus.es/
Facebook


Zveřejněno: 26. 06. 2020
Přečteno:
275 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář