PUSTINA

CD 2020, Massacre Records / thrash metal / Německo

Německá thrashová legenda vydává v tomto magickém roce, ozdobeném dvěma dvacítkami, své šesté řadové album. Rok založení 1983 řadí ASSASSIN mezi veterány a jejich debut „The Upcoming Terror“ je považován za kultovní, stejně jako následující „Interstellar Experience“. Okolnosti tomu chtěly, že se chlapáci z úspěchu dlouho netěšili a kapela šla v roce 1989 k ledu. Po třinácti letech spánku, to už by měl být člověk nějak nabitý energií, ale návratové CD „The Club“ fanoušky příliš nepotěšilo a „assassínům“ spíše uškodilo. Původní zpěvák Robert Gonnella si dal ještě jeden pokus s albem „Breaking The Silence“ a zamával kapele na rozloučenou.

Že všechno zlé je pro něco dobré, můžeme v tomto případě podepsat a dvakrát podtrhnout. Nastoupivší řvoun Ingo Bajonczak zapadl naprosto přirozeně a novinka je jeho druhým  albem. Ze zakládajících členů tak zůstal poslední dinosaurus, kytarista Jürgen „Scholli“ Scholz. Zajímavostí je jistě i jméno na druhé kytaře, kterým není nikdo menší, než Frank Blackfire (SODOM, ex-KREATOR). 

Po malém průletu časem prozkoumejme, jak si ASSASSIN vedou v dobách současných a jak si vedle konkurence stojí novinka „Bestia Immundis“.

Žádné intro, žádné varování v podobě zvolna nastupující skladby, prostě rovnou pořádná pecka přímo na solar. Naprosto parádní zvuk jsem ocenil hlavně u kytarové sekce. Nádherně štiplavé. Na úvod zabijácká šleha a v momentech, kdy ještě zrychlují, z vás už moc nezbývá a stáváte se tak bezvládnou figurou, určenou k likvidaci.

Pokud jste se v pauze mezi skladbami nestačili nadechnout, v následujících čtyřech minutách to nepořídíte. Ingo štěká, vrčí a jméno původního zpěváka svým výkonem halí pavučinami a nechává pokrývat prachem. Koncertní tutovka a refrénové „How Much“ se sborovou odpovědí „Can I…Take“ si dám rád s kapelou znovu.

Třetí věc na albu a můj prozatímní favorit. Kdybych měl neznalému vybrat jednu věc, která by mu „Bestia Immundis“ více přiblížila, volil bych právě „No More Lies“. Nejen vše bortící nářez, tuny nápadů a již zmíněný zvuk,;jsou to i melodické prvky, jež na té hladké thrashové stěně vytváří záchytné body, na které si vzpomenete při každém dalším zdolávání a budete se na ně těšit.

Přes „Not Like You“ se dostáváme k písni číslo pět. Tady ruce kytaristů, určených k obsluze trsátek, dostanou řádně zabrat. Šest minut nekompromisní „The Wall“, kde oddechové pasáže počítáme v řádech vteřin. Je tohle strop? Kapela v následující „Hell’s Work Done“ ukazuje, že není a na stupních brutality ještě povyleze.

Akustická kytara hraje prim v úvodu sedmé „The Killing Light“. Idylka však netrvá dlouho a je rozcupována (v dobrém smyslu slova) primitivním rifem. Vícehlasý refrén, píseň (doufám) zařadí do koncertního playlistu na věčné časy a nikdy jinak. (úsměv)

U „Shark Attack“ způsobilo předešlé namlsání, že mi ve finále přijde oproti ostatním skladbám strohá a nevýrazná. Nevím, třeba mi ji budoucnost nasvítí přitažlivějším světlem.

To u „War Song“ už zase letěl tep do závratných výšin. Kytary krásně bzučí a Ingo se překonává. V některých momentech si nezadá s Chuckem Billym z věhlasných TESTAMENT. Výborná energická věc.

„Chemtrails, Pt 1.“ nechává kompletně zapomenout na vše, co se doteď na albu odehrávalo a obléká se do industriálního hávu. Od zbytku naprosto odlišná instrumentálka, která svojí temnou atmosférou rozhodně neurazí ani thrashové ultras. (úsměv)

Závěrečná „Chemtrails Pt 2.“ nemá jiné ambice, než dokončit, co započaly skladby předchozí. Dotrhat, dořezat, dorazit…

Bestie z obalu už zase nedočkavě natahuje zkrvavené pařáty a já mám obavu, že i s vědomím neodvratné bolesti opět a znova podlehnu. 

Seznam skladeb:

  1. The Swamp Thing
  2. How Much Can I Take
  3. No More Lies
  4. Not Like You!
  5. The Wall
  6. Hell’s Work Done
  7. The Killing Light
  8. Shark Attack
  9. War Song
  10. Chemtrails, Pt 1.
  11. Chemtrails Pt 2.

Čas: 49:00

Sestava:

  • Jürgen „Scholli“ Scholz – guitars, vocals
  • Joachim Kremer – bass, vocals
  • Björn „Burn“ Sondermann – drums
  • Ingo Bajonczak – vocals
  • Frank Blackfire – guitars

https://assassin-band.de/
Facebook

 

 


Zveřejněno: 18. 05. 2020
Přečteno:
838 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

23. 05. 2020 21:14 napsal/a Johan
ASSASSIN
První dvě desky byly tehdy kult. Věhlas ASSASSIN nebyl o moc menší než KREATOR nebo SODOM. Hlavně druhá deska Interstellar Experience je parádní jízda. Tenkrát jsme to poslouchali do úplného zblbnutí, a když jsem to teď oprášil, v podstatě mě to pořád baví...
23. 05. 2020 18:49 napsal/a Horaguru
Uff...
Už je to lepší, vrací se chuť do života :-)
23. 05. 2020 17:49 napsal/a Coornelus
Vulgar a Far Beyond...
Jsou u mě 10/10. V pohodě, Lukáši? :-)
23. 05. 2020 17:43 napsal/a Bury
Ty jo...
...redakční porada na fóru?! U toho nesmím chybět.:) ASSASSIN šli kolem mě, u nás kolovaly jiné kazety. A co jsem je kdysi viděl na Obscenu, tak taková druhá liga. Jdu si pustit "Cemetary Gates"! Za mě je od PANTERY v pohodě i živák "101 Proof"...
23. 05. 2020 11:02 napsal/a Horaguru
Alespoň jeden...
Je na Fobii alespoň jeden, co si myslí, že Cowboys, Vulgar a Far Beyond...jsou skvělá alba, že jo? ;-)