DARK GAMBALLE

Hudební magazín z podsvětí, 154 stran, A4, březen 2020, Česko

Rok uběhl jako nic a je tady loňský objev na zinařském poli. Ten opět zdobí skvělá malovaná obálka, která je snad ještě lepší, než ta u prvního čísla. Andy je fakt machr a dovedu si představit nějaký jeho obraz na zdi doma nebo na těle. Stejně tak je super, že se podařilo udržet rozsáhlý redakční kolektiv, který může přispívat k rozmanitosti obsahu. Navíc se každý jednotlivec může víc věnovat jen těm svým pár článkům. Celkem by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby to měli na starosti dva lidé, popř. jeden, jak je obvyklé u ostatních zinů. To by asi taková paráda nebo periodicita nebyla, co? (úsměv)

Na začátek jsou tady sloupky všech zúčastněných místo klasického úvodníku, což je rozumné navození k dalšímu čtení. Jsou tací, kteří čtou vše od začátku do konce, stránku za stránkou. Já si spíš vybírám nejdřív to, co mě zajímá nejvíc a různě přeskakuju. Jako první jsem si přečetl anketu „2000/2020: 20 let očima dvaceti osobností“, protože mě zajímalo, když už jsem mezi respondenty i já, co vypověděli jiní ze scény. Tohle je pěkný začátek.

Pak samozřejmě následují rozhovory, jež jsou vždy v obsahu stěžejní. Tady jsou obsáhlé a čtivé, protože jdou do hlouby. Pro mě je asi nejzajímavější rozhovor s Tomem Weyškou, který zpíval např. v deathových EPICARDIECTOMY. Ale hlavně je to zpověď dlouholetého fanouška metalu. Ty vzpomínky, jako že: „Jdu domů se dívat na Twin Peaks“ nebo o nachystané kazetě během pořadu Gung-Ho v rádiu, ve mně vyvolaly stejné dojmy (chybí mi tam snad akorát zmínka o televizním pořadu Tim Sikes Videoshow). Sáhodlouhý je rozhovor s Ondrou nejen o kapele LYCANTHROPHY, ale dojde samozřejmě řeč i na zin Go And Kill, pořádání koncertů a jiná témata. Další z vrcholů čísla. Pak je tady zpovídán David Zíka, který za svou kariéru hrál v desítkách kapel. Taky jsem s ním kdysi rozhovor dělal, tak vím, že to by mohlo být fakt na dlouhé povídání a pořád by to bylo málo. Rozhovor se všemi členy ČAD není jen o aktuálním albu, ale rozebírá dění kolem kapely od minulosti po současnost. Perfekt. To Tomáš Poláček před časem napsal super knížku Totálně vytroubený mozek, což je životní rozhovor s Lacem Deczim. Ta mě fakt bavila, tak jsem se chtěl o autorovi dozvědět víc. Zde se probírá muzika, cestování stopem a žurnalistika celkově. Hodně zajímavý a netradiční člověk na rozhovor. Něco podobného jsem čekal i od LVMEN, ale je to spíš povídání v hospodě o věcech, které zajímají autora (jak sám zmínil). Mě by zajímaly úplně jiné věci, ale i tak to jde a mě navnadil, abych po čase oprášil album „Raison D´etre“.

Dále jsou tady navrátivší se GOSPEL OF THE FUTURE, kteří u nás znovu povznesli prapor žánru sludge, jihomoravští RISPOSTA zase popisují hardcore/punk na malém městě. David Mikkelsen z kapely UNDERGANG (a pár dalších) představí death metalovou scénu v Dánsku, pro změnu Tomáš Mládek svůj label Pushteek. Zatímco ABIGAIL z Japonska drhnou thrash načichlý blackem, oproti tomu němečtí DER WEG EINER FREIHEIT „přemýšlivý“ black metal. Nejvíc mě asi překvapil pokec s Petrem Wagnerem, kterého jsem do teď vůbec neznal. Hraje v kapele SAFENAT PANEACH, je farářem a má pořad na rádiu Wave. Zajímavé a inspirativní.  

Nedílnou součástí zinů bývají cestopisy. Tady je sepsáno evropské turné amerických ABNORMALITY, které s nimi odzpívala Dahlien z tuzemské deathové party DILIGENCE. Druhým je pak trošku kratší z výletu DECULTIVATE po Izraeli (čtyři koncerty). V dalším článku je rozpitváno album INSANIE „Rock & Freud“ až na dřeň, kde jsem se dozvěděl další pikantnosti ze zákulisí. Jen by mě zajímalo, proč padla volba zrovna na tuto desku a ne třeba jiný klenot z jejich diskografie. Hodně obsáhlý (26 stran) je scene report z jihozápadních Čech, který mapuje dění na tamní scéně za posledních deset let. V něm jsou rok po roku připomenuty stěžejní události či nahrávky v tamní lokalitě. Záslužní práce hodna kronikářů. To krátká úvaha o cenách vinylů mi přišla zbytečná a spíš bych ji chápal na Berryho webu. Na úplný konec jsem si nechal článek Umrlčí prkna, který popisuje jedno historické pohřbívání.

Obecně se ví, že Johan je pedant na překlepy a pravopisné chyby a vždy to dá dotyčným hříšníkům patřičně sežrat. I tady se nějaké najdou, ale naštěstí jich není moc. Z vlastní zkušenosti vím, že to fakt nejde uhlídat a toto je názorným příkladem. (úsměv) Jestliže u prvního čísla byla laťka nastavena hodně vysoko, tak letos rozhodně nespadala. Takhle na začátku sezony by se dalo říct, že světový rekord zatím zůstal neohrožen, ale „na bednu“ to určitě je. (úsměv) Vyšlo ve 400kusovém nákladu (dotisk se prý nechystá), takže je možné, že už v tuto chvíli je tohle super čtení téměř pryč. Nezaváhali jste?

telepatiezine@seznam.cz

Facebook

 


Zveřejněno: 30. 03. 2020
Přečteno:
655 x
Autor: Bury | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář