Kapely, které u nás holdují gotickému rocku, je možné spočítat na prstech jedné ruky. Prořídlé řady loni na podzim rozšířili CATHEDRAL IN FLAMES, jejichž kořeny sice sahají do devadesátých let, ale velký otisk tehdy nezanechali, myslím co do fyzického nosiče. Nyní ale přicházejí „bez varování“ rovnou s debutovou gramodeskou, přičemž materiál na ní je označený jako EP, neboť čítá jen pět skladeb a hraje cca jednadvacet minut.
Ahoj, CATHEDRAL IN FLAMES je nové jméno na scéně. Nebo je to trochu jinak? Kdy se tóny z „KATEDRÁLY V PLAMENECH“ ozvaly poprvé? A proč onen název?
Phil: Kapela vznikla dávno v temných časech před pádem Zdi, s Gatsbym se známe už od školy a už tehdy jsme věděli, že chceme dělat gothic rock.
Gatsby: A proč název CATHEDRAL IN FLAMES? Protože jsme chtěli, aby už z názvu bylo hned jasné, co hrajeme. Na začátku byla jen KATEDRÁLA jako esence gotiky, po pár dnech jsme přidali i V PLAMENECH.
Zanechali jste před pádem Zdi (nebo i po něm) nějaký otisk v hudebních archivech? Myslím, jestli existuje nějaký záznam, ať už veřejně šířený, nebo jen kdesi v temných archivech z dávných časů?
Phil: Kdysi dávno jsme nahráli pár demáčů, které se občas hrály na Radiu 1, ale kde je jim dnes konec.
Gatsby: I video z koncertu na Sedmičce náš tehdejší kytarista ztratil, takže jsme dneska nepopsaný list.
Pod dojmem jakých kapel jste v počátcích tvořili? Zůstaly vám někdejší vzory mezi oblíbenými interprety dodnes?
Phil: Je jasné, že SISTERS OF MERCY, FIELDS OF NEPHILIM nebo JOY DIVISION nás v počátcích ovlivnili, stejně jako trio Cash, Cohen a Cave. Z klasických postpunkových kapel máme rádi třeba SIOUXSIE & THE BANSHEES nebo THE DAMNED. Nicméně děláme vlastní hudbu – gothic rock pro 21. století.
Co si představit pod gothic rockem pro 21. století? Podobně se před léty vyjadřovalo XIII. STOLETÍ na albu „Metropolis“, jež neslo podtitul gothic horizon for new millenium...
Phil: Snažíme se ten žánr dál rozvíjet. Dneska se za gotiku označují i různé pseudooperní metalové party a my chceme dát jasně najevo, co hrajeme. I v tématech textů se posunujeme jinak, v „Gunsligner‘s Blues“ se zpívá i o Facebooku a tom, jak ovlivňuje běžný život.
Gatsby: V naší muzice najdete vlivy všech výše zmíněných kapel nebo interpretů, ale nic nekopírujeme. Já to ani neumím. Do všeho přidávám něco, co je netradiční, nečekané. Pro někoho máme hodně elektroniky, ale je to tím, že při skládání využívám všechno, co je dostupné, abych docílil zvuku, který chci. Někdy to jsou syntezátory a někdy banjo. A já chci sound, co vyvolává atmosféru, proto mám tak rád filmovou hudbu. Chci, aby každá naše věc mluvila k lidem v příbězích, když zavřou oči. Aby si každý v hlavě pustil svůj vlastní film. A co nejvíc na tomhle žánru miluju, je, že mi nebrání používat klišé, jako kostelní zvony nebo vytí vlků. Není to ale prvoplán, je to o atmosféře.
Čím si vysvětlujete, že u nás nemá gothic rock status silného žánru? Kapel, které s gotickým rockem koketovaly v devadesátých letech, několik bylo, většina ale usnula spánkem spravedlivých, případně vyvíjí jen velmi sporadickou činnost. Aktivně se projevují jen XIII. STOLETÍ a z novějších projektů pak BRATRSTVO LUNY…
Phil: Děláme muziku pro radost, takže nemusíme sledovat žádné trendy. A ohlasy na desku jsou dnes větší v zahraničí než v Čechách. Já osobně českou gotickou scénu moc nesleduju.
Gatsby: Gothic rock je minoritní žánr. Sice silná a stabilní subkultura, ale pořád subkultura. Proč u nás o něj není zájem? Prostě protože jsme přes dvacet let hybernovali a tady se v tomhle směru nic nedělo.
Pojďme zpět ke CATHEDRAL IN FLAMES. Kdo dnes kapelu tvoří?
Phil: Já zpívám a píšu texty a Gatsby si k base a psaní hudby přibral programování, klávesy a kytary. Na desce nás doplňují svým andělským hlasem Ambra von Bernstein a nekompromisní kytarista Billac de Ville. A nově se k nám přidal i kytarista Mr. Theorodick.
Venku máte debutovou desku „Children Of The Blackest Hole“. Kde jste nahrávali?
Phil: O celou nahrávku včetně produkce se postaral Gatsby ve svém domácím studiu, jenom vokály jsem nahrával ve Fat Dogu uprostřed karlštejnských lesů. Mimochodem na stejném místě a na stejný mikrofon točil své poslední desky Karel Gott. Závěrečné zvukové úpravy včetně masteringu proběhly v Londýně u legendárního Petera Mahera, který pracoval třeba s ROLLING STONES, PIXIES nebo DEPECHE MODE.
Gatsby: Pracujeme jako kapela dost neobvykle. Vzhledem k tomu, že jsem introvert a nerad se s někým potkávám, tak mi všichni svoje party pošlou nahrané a já si to pak dosazuju do zbytku. Výjimečně se stane, že se ke mně někdo zastaví něco nahrát. Stejně většinu instrumentace obstarávám sám. Takhle mi to prostě vyhovuje a vlastně nám všem.
Jak složité bylo dostat nahrávku k Peteovi Maherovi? Šlo to přes nějaké známosti, nebo jste ho zkusili kontaktovat e-mailem a snadno se dohodli?
Gatsby: Bylo to naprosto jednoduché. Stačí mu napsat a požádat ho. Pete razí heslo, že nejlepší muzika vzniká mimo velký labely, a tak rád pomáhá neznámým kapelám. Vedle toho se mi přiznal, že je fanoušek old school gotiky a naše tracky se mu moc líbily. Nicméně Petea znám ze své předchozí hudební práce ve Skotsku, kde jsem spolupracoval s legendárním studiem Substation v Rosythu, které je mimochodem domácím studiem THE JESUS AND MARY CHAIN nebo NAZARETH. Oni mi Petea doporučili jako nejlepšího zvukového inženýra v Londýně.
Na jakých formátech je nahrávka k mání?
Phil: Deska je k dispozici na vinylu a pochopitelně na všech digitálních platformách. Takže Spotify, YouTube Music, iTunes, Bandcamp, Google Play a desítky dalších. Jako dárek těm nejvěrnějším fanouškům jsme navíc připravili speciální „Coffin Edition“ – rakev s logem kapely, obsahující jednak flashdisk s hudbou, videem a unikátními fotkami a informacemi o kapele, dále zapalovač a také papírový model katedrály, takže si majitel může při poslechu naší desky kdykoli udělat opravdovou Cathedral In Flames.
CD vám přišlo jako nevhodný formát?
Phil: Primární pro nás byla digitální distribuce. Já osobně si už cédéčko nemám ani kde pustit. A pro audiofily je vinyl jednoznačně plus, včetně toho, že grafika vynikne mnohem lépe na elpíčku než na malém cédéčkovém obalu.
Vinyl jste si vydali vlastním nákladem – vydavatele jste nehledali?
Phil: Byli a jsme s několika firmami v kontaktu, ale „Children of the Blackest Hole“ jsme nakonec vydali sami. Máme k dispozici kvalitní Gatsbyho studio a v dnešní době s použitím moderní techniky a internetu už služby klasické gramofirmy nejsou vlastně potřeba. Navíc se nemusíme s nikým dělit o to, co vyděláme a můžeme to dát zpátky do muziky a do kapely. Díky tomu nemusíme dělat žádné kompromisy.
Gatsby: Já to dělám proto, že mě to prostě baví. Představa vyjednávání kontraktů a nějakého tlaku od vydavatele je mi nepříjemná. Navíc si nemyslím, že bysme byli jako Ed Sheeren, okolo kterého běhá mraky lidí. Takže jak říká Phil, jsme svobodní, neděláme kompromisy a stejně se naše hudba dostává k lidem.
Jak důležitá je pro vás grafika a vizuální prezentace kapely?
Gatsby: Grafiku, logo, video, obal desky, ale i fotky považujeme za podstatnou součást naší umělecké prezentace a věnujeme jim velkou pozornost. Ostatně jsme si ověřili, že to i naši fanoušci oceňují. Hodně jsme ovlivněni estetikou westernů Sergia Leoneho, ale třeba i sicilským barokem. Logo a grafiku má na starosti art directorka Lu, videa nám režíruje turecký motion designer Bedirhan Akcan a náš dvorní fotograf je Michael Kratochvíl. A nesmíme zapomenout na naši manažerku, éterickou krásku Jindru Vostrou.
Obal gramodesky má grafiku úspornou – nic okázalého, přesto dobře padnoucí k muzice; doprovodné informace jsou uvedeny velmi malým písmem, takže jsem zpočátku vůbec nezaregistroval.. Což se dá pochopit, ale proč nejsou součástí balení texty?
Phil: Součástí každého uměleckého díla je i určitá forma tajemství a mystiky. A možná jdeme trochu proti proudu, ale nechceme všechno servírovat na stříbrném podnose až před pusu. Kdo má zájem si texty najít, na internetu je snadno dohledá.
Gatsby: Jde o celkovou prezentaci našeho uměleckého záměru. Knížečka s texty, křížovkami a omalovánkami pro děti není naše cesta. Nikdy nečekejte, že na našich obalech bude víc informací. Obal je obraz, do kterého je zabalená naše hudba, tak proč ho kazit?
Texty máte v angličtině – byla to jasná volba? O čem vlastně zpíváte?
Gatsby: Angličtina k naší muzice patří od začátku. Gothic rock podle nás není primárně muzika o strašení a o upírech, takže texty, které píše Phil Lee, popisují spíš moderní partnerské vztahy, většinou ovšem z té temnější stránky.
Phil: Například „Red Car“ je o jednom hrůzostrašném autostopu, „Gunslinger‘s Blues“ je o tom, co znamená mít sebedestruktivního partnera a titulní „Children Of the Blackest Hole“ je o krvavém konci mileneckého vztahu v levném hotelu.
A klipovka „Python“? O programovacím jazyku asi nepojednává (úsměv) – takže krajta? Jako symbol čeho?
Phil: Text je jako obvykle o partnerském vztahu. A krajta, tedy škrtič, je takovou metaforou ke vztahu, kde jeden dusí toho druhého. Navíc jak já, tak produkční Pavel Matuška, trpíme strachem z hadů, takže natáčení bylo trochu plnění bobříka odvahy. Naopak Ambra se o pauzách s tou obří krajtou pořád mazlila.
Jak jste na tom byli s koncerty v „pravěku“ – máte v paměti nějaký „památeční“? A jaké plánujete teď, s novým materiálem?
Phil: Náš nejlepší koncert proběhl před lety v Praze v kostele Sv. Martina ve Zdi. Ten byl ostatně v tehdejším Rock&Popu vyhlášen jako jedna z událostí roku. Dvě důchodkyně tehdy dokonce volaly policii. Když viděly, jak se z oken kostela valí umělý dým, blikají pochodně a do toho zaznělo Gatsbyho basové intro, myslely, že se tam zjevil ďábel.
Gatsby: V současné reinkarnaci jsme zatím naživo nehráli. Připravujeme další písničky a pomalu chystáme koncertní program. V minulosti jsme si projeli české kluby, takže v hlavě máme spíš speciální vystoupení podobné tomu v kostele Sv. Martina ve Zdi. Budeme si tak pečlivě vybírat místa, kde zahrajeme. Chceme, aby každý náš koncert byl pro diváky unikátní a nezapomenutelný zážitek. Ovšem poměrně zásadní otázkou je, jestli budeme hrát v Čechách, protože naši fanoušci jsou z více než 90 % zahraniční.
Směřují vaše ambice i do zahraničí?
Phil: Nahrávku si dnes díky internetu můžou koupit fanoušci po celém světě. Naše video k písničce „Python“ má po měsíci na youtube přes 23 000 shlédnutí a další tisíce přímo na FB, nejvíce fanoušků na Facebooku máme z USA, Polska, Španělska, Portugalska, Řecka a Německa, pak teprve jsou Češi.
Gatsby: Recenze vycházejí v Anglii, USA, Itálii a dalších zemích. My budeme rádi, když nás budou poslouchat lidi kdekoliv na světě a zatím se ukazuje, že poctivá gotika si k nim cestu najde. Upřímně ambice prosadit se u nás nemám žádné. Ani nevím, co by to znamenalo? Postavit se vedle kapel jako CHINASKI nebo nedej bože ORTEL? Jezdit kulturáky? Na to zvysoka seru. Podstatná je jen hudba.