Většinou chodí člověk na akce tzv. na jistotu. Tentokrát jsem to hodlal porušit a šlápnout do neznáma. Pořadatelé nazývající se Těžká psychedelika přitáhli do Prahy italské potemníky HAUNTED, které tady ale nikdo nezná. Nebudu si hrát na hrdinu a tvrdit, že jsem do této doby měl o kapele byť sebemenší tušení. Zaujala mě ale škatulka doom, slovo okultní a celkem nadějný poslech z Bandcampu. Na akci jsme měli vyrazit ve třech, čímž jsem tipoval, že budeme tvořit 10 % osazenstva. Nakonec jsme dorazili s kamarádem Bhutem dva, ale ta procentuální cifra zůstala.
Vlastně se ani nedivím, že víc lidí nedorazilo. Přišlo mi, že je to akce dělaná pro kámoše pořadatelů. Vstup se vybíral až v průběhu večera ve formě dobrovolného příspěvku do klobouku. Kromě FB události jsem jinde info nezaznamenal a jak už jsem zmínil výš, HAUNTED nepatří mezi známá jména ani na doomové scéně. Samotnou kapitolou byl potom prostor baru Balada nacházejícího se v Dejvicích mezi paneláky. Byl jsem tu prvně a podle samolepek na hajzlech a plakátech na zdích v interiéru se není čemu divit, Balada je evidentně doupě pankáčů. Když to shrnu, nechtěl bych být v kůži italské kapely, která dojede do Prahy a skončí v takovéto díře…
Role předskokanů se ujali tuzemští ADONIS DNA, o kterých jsem věděl stejné prd jako o Italech. Letmý pohled na pódium prozradil, že se v sestavě nachází jeden z kytaristů mých velkých oblíbenců OLAF OLAFSONN…, což mě donutilo zbystřit. Nicméně kapela mě moc nepřesvědčila, protože se nebylo čeho chytnout. Občas ADONIS DNA připomínali kytaristovu hlavní kapelu, to se mi líbilo, sem tam zněli jako black metal, chvílemi koketovali se sludge, najednou zpět k rocku… rozpačitý projev navíc umocňoval nedobrý zpěvák, který svým silově pojatým řevem na pomezí špatného black metalového chrčení a metalcoreového vrčení od příjemného poslechu docela odrazoval.
Co je potřeba zdůraznit, je, že HAUNTED měli dobrý zvuk. Což bylo plus. Jejich zemitý a od podlahy pojatý doom byl sice hodně velkým worshipem WINDHAND, ale bohužel béčkové kategorie. Někdy bylo až úsměvné, jak kapela používala totožné kompoziční prvky (sóla hned na úvod skladeb) jako jejich slovutnější kolegové zpoza oceánu. Samozřejmě HAUNTED disponovali zpěvačkou, která zpívala dobře a stejně jako kapele jí po technické stránce není co vytýkat, ale celé to působilo jako doom pro chudé. Což ke zmíněné účasti, nedělní deštivé náladě i prostoru bylo až nápadně stylové. HAUNTED sázejí na delší songy, kterým vládne nosný riff, pomalé tempo a dámský vokál. Musím říct, že kvůli neznalosti materiálu se mi ke konci skladby slévaly v jednu a byl jsem docela rád, že už je konec. Ale „publikum“ si vytleskalo „one more song“ a sympatičtí Italové, kteří se těch pár hlav nezalekli a odehráli koncert bez sklíčené nálady, zahráli ještě jednu věc, která se mi paradoxně líbila nejvíc. Asi nepřekvapí, že za to mohly bubeníkovy rytmické odbočky, kdy to jednolité tempo narušil a celkový dojem vylepšil.
Z akce jsme s Bhutem odjížděli s divnými pocity. Celý večer na mě působil jako počasí nedělního podvečera. Šedo, potom tma, déšť, vítr… a divná nedělní nálada.
Fotky si můžete prohlédnout zde.
