SELFEXILE

LP+CD 2019, Magick Disk Musick / melancholic post rock / Česko

Je na čase začít hledat kováře, který dokáže spojit zlomený meč. Ten se válí v prachu skoro tři roky, které uplynuly od vydání alba „Na svůj příběh jsme sami“, po kterém jsem ten meč nad HEIDEN zlomil. Ale to je pryč; novinka, kterou jsem si poslechl na netu, mi i při zběžném exkurzu přišla mnohem zajímavější než minule, ale ukázky mě mnohem víc zaujaly při živém provedení na festivalu Magick Musick. Tam ze „Země beze mě“ zaznělo několik skladeb, při jejichž poslechu jsem si říkal, že si to musím poslechnout znovu a pořádně. A jak už jsem psal v reportu z koncertu, osud mi desku přihrál ještě onen večer a neskromně si myslím, že mám v ruce nejslavnější exemplář, protože jde o ten, který se křtil a poté, co jej pan vydavatel mrštil mezi lidi, přistál nejblíže ke mně. Mám k fyzickým nosičům úctu, tudíž jsem jej z mokré trávy „zachránil“, obal ke mně pak taky od dalších přihlížejících doputoval a po očistě dočista se mi vinyl už pár dní protáčí na gramofonu a CD v práci v počítači. A je to docela rozdíl. Kulisový poslech i z relativně slušných repráčků u PC nelze co do dojmů srovnávat s poslechem LP v klidu domova. Kvalitní zvuk zprostředkovává dojmy z alba mnohem silněji, pánové ve studiích UnArt (František Šebák) a JáMOR (Ondřej Ježek) odvedli kvalitní práci, všechny nástroje pěkně sejmuli a následně pěkně smíchali. A zvuk z vinylu mi přijde „nepřepálený“, po delším čase jsem dal zesilovači prostor zhruba ve čtvrttině rozsahu a teprve z desky rozšifroval v intru „030701“ slova „osmačtyřicetiletý muž vezl v autě své dvě děti“, slova, jež předznamenávají koncepčnost alba. Ale s příběhem to není zrovna snadné, prolínají se v něm roviny pozemské i nadzemské a dokonce i úryvky z Písní kosmických Jana Nerudy, které si kapela „s laskavým svolením vlastního vkusu a uměleckého záměru“, jak uvádí na obalu, od autora vypůjčila v „bláhové a bezelstné naději, že to jejich autor přežije“. Pokud se pan Neruda prohání vesmírem a přečetl si to z nebeské výše, tak je otázkou, zda v jeho případě se dá mluvit o dalším přežití… (úsměv)

V určitém směru je pro mě těžké HEDIEN vstřebat, protože některé jejich teze mi přijdou příliš intelektuální, třeba: „Život každého jedince je silný koncepční příběh a silné příběhy nejsou zadarmo.“ Nebo: „Hudba pro smyšlené životy a skutečné sny.“ Ono to vypadá zajímavě, ale mně je to tak nějak fuk, důležitější je muzika plus texty, tedy to, o čem by hlavně měla být řeč. A tady už se kapelou potkávám a jsem rád, že „Země beze mě“ je z mého pohledu poměrně vzdálená nemastné neslané, místy protivné poprockové druhé polovině minulé desky. Jakoby se HEIDEN maličko vrátili k tomu, co jim sedělo, k albu „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“. A sem tam zabrousili (když kytary nabrousili…) i k „Dolores“. Ony nechybí ani nějaké ty provzdušněné řekněme jednodušší a snadno stravitelné pasáže, ale k mé potěše se jimi šetří a sází na nenucenost, nikoliv lacinost. A druhá záležitost, která je delší dobu předmětem diskuzí – Kverdův zpěv – taky dopadla lépe než minule. Ne že by se vokalista vzdal čistého hlasu, ale většinou se nepouští na tenký led a používá civilní nezpěvné (nebo jak to lépe popsat) polohy. A občas se zapojí i Werlinga, což je jev, který by klidně mohl být použit častěji, byť samozřejmě chápu její roli, do níž se vpraví až ve čtvrté stopě.

Předchází jí hodně pestrý materiál, po intru následuje svěží svižná rocková písnička, v níž „K má strach“ a děje se toho dost jak na melodickém, tak na alternativním poli. Jistě, každý si po několika posleších zapamatuje ty chytlavé kytarové motivy a docela dobře zvládnutý refrén, ale jsou tu i další záležitosti, třeba pěkně zahraná baskytara (nevím, zda je tahle deska premiérou basáka V, nebo už nahrával minule) či souhra kytary s klávesami v zjemňující pasáži.

Vrcholem alba je pro mě „Hledám klíč“, která začíná jakoby ospale, melancholicky, s lehkými elektronickými hrátkami, pokračuje naléhavě i střídmě, ale ona jednoduchost je předzvěstí naprosto úchvatné druhé poloviny písně – když Kverd spustí „hlava mi padá únavou“ a muzika zhutní a nabere lehce psychedelický sedmdesátkový odér (synťáky), smekám imaginární klobouk. A dobrý pocit mám z následující „F43“, v níž zní piano a zasněný výraz hudební i vokální opatrně „rozvrací“ docela ostře řezající kytara – sice nehraje kdovíjaké složitosti (naopak), ale působí jako zneklidňující element, stejně jako recitace Werlingy. V pětce navazuje na úvod komentář o tom, jak „auto vezoucí muže a jeho dvě děti dostalo na mokré vozovce smyk a narazilo do stromu“. Příběh začíná nabírat aspoň jakés takés kontury, byť vyznat se v něm je stejně nad mé síly. „3. července“ je v tomto směru, na rozdíl od vesmírných cest a vzpomínek, konkrétní, popisná, hudebně pak roztěkaná, ale opět plná zajímavých motivů i dobře zvládnutých vokálů, které působí naléhavě, což je i tím, o čem se zpívá a mluví (není to nic pěkného). Pěkné jsou ale ústřední melodie zdobené syntetickými (pa)zvuky. 

To „Čas“ se zpočátku artrockově převaluje, ale znovu se postupně zrychluje, pak zpomaluje, přičemž v pomalejších úsecích hrají prim zase jinak znějící syntezátory, které jsou obecně na albu hodně pestré. Kytarové sólo možná není vrcholem kreativity, ale když se takhle vynoří jen na chvíli, nepřekáží. Trochu horší je to s pochodovým začátkem „Signál slábne“ i násilným přechodem do jiné dimenze, a vůbec s celou skladbou, která mě z kompletu baví nejméně, až na pasáž s repetitivním „neboj se, vydechni, bude ti líp“, která je naopak hodně silná, stejně jako zpěvaččin šepot. Trochu se peru i s „Nebe je stejné, můj den je jiný“, v níž mi něco chybí, něco, co by ji rozčíslo, nějak osvěžilo; ona se neposlouchá špatně, je to takový uklidňovák, ale mně v ní prostě něco chybí a nakonec i přebývá závěrečná vokální linka. Finální „Nechci si nic pamatovat“ je o poznání silnější káva, nechybí v ní potemnělé zatěžkané doomrockové pasáže, ale záhy se písnička jen tak líně převaluje… Na poslech není zrovna snadno přístupná, spíše naopak, nervy asi sem tam lehce pocuchá, ale po chvíli zase uklidní – to když se objeví melodická linka.

Celkově mi přijde povedenější první strana gramodesky, na níž se mi líbí všechny skladby, což o druhé říci nemůžu. Na druhou stranu je logika věci jasná, atmosféra je budována k neveselému konci a tudíž i muzika postupně ubírá na chytlavosti… Teoreticky bych měl být spokojenější právě s těmi zadoomanými písněmi, ale co do nápadů mi přijdou silnější ty živější. Každopádně mě „Země beze mě“ baví mnohem víc než předchůdce a jsem zvědavý, kam cesty HEIDEN povedou příště.

Na závěr jsem si nechal provedení desky i obalu. Oboje je tip top. Vlastní vinyl je transparentní splater, což vypadá na gramofonu moc hezky, přední stranu přebalu zdobí motiv od STRXart z Itálie (parádní kresba!), zadek a kapsu graficky zaštítil HUATH a vše vypadá perfektně, což je ostatně u kapely, potažmo vydavatele obvyklým jevem. Trochu zamrzí absence textů, do kterých bych se rád začetl, ale kapela asi hodlá držet posluchače v určité nevědomosti, nebo chce nechat na každém, jak si některé  abstraktní myšlenky vyloží.

Seznam skladeb:

  • Strana 1
  1. 030701
  2. K má strach
  3. Hledám klíč
  4. F43
  5. 3. července

    

  • Strana 2
  1. Čas
  2. Signál slábne
  3. Nebe je stejné, můj den je jiný
  4. Nechci si nic pamatovat

Čas: cca 37 min.

Sestava:

  • Einsk – bicí
  • Kverd – kytara a zpěv
  • Tom – kytara
  • V – baskytara
  • Werlinga – stage piano a syntezátory
  • Ondřej Ježek – tamburína

www.heidenhorde.com
Facebook

Magick Disk Musick

 


Zveřejněno: 24. 06. 2019
Přečteno:
3674 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

12. 11. 2019 17:49 napsal/a Radim
obal cd
A já si taky přidám. Opravdu mne dost zamrzelo, když mi CD přišlo poštou, že je to jen v pošetce. Nejhorší varianta pro lidi, kteří si rádi koupí klasický nosič. Přeci jen, potřebujeme to někde uložit v regále a vidět na to. Bez toho hřbetu je to fakt na houby. To už si vlastně mohu kupovat digitální hudbu a obal si jen vytisknout. :-/ Na vinylech se to dnes přehání, vymýšlí se různé nesmysly, skládané obaly, které za chvíli není kam dávat, CD se odflákne.
26. 06. 2019 20:05 napsal/a Honza
Edice
Kverd, celkem úsměvné vyjádření, jako když nadnárodní výrobci obhajují rozdílné složení potravin😆 Ano chápu myšlenku vše v jednom, ale proč lze tedy zakoupit i samostatné CD? Tím si tak trochu protiřečíte, nemyslíš? CD v papírové pošetce beru jako promo, rozhodně ne plnohodnotný titul do sbírky. Nová deska mě docela zklamala, hudebně opět výrazný posun, ale ten \"zpěv:) to se prostě nedá poslochat. Až se téměř nebojím napsat, že je to falešný
26. 06. 2019 18:31 napsal/a kverd
edice
Ahoj, díky všem za podnětné i nepodnětné reakce a komentáře. Jsem rád, že se tu vyjadřujete. Coby autor celé edice, cítím povinnost napsat sem alespoň pár slov na vysvětlenou. ZBM jsme od první chvíle viděli a chtěli mít jako all-in-one produkt. Jedna edice, ve které jsme pustili uzdu fantazii a nákladům s cílem udělat to co možná nejdotaženější. Hlavním a cíleným produktem ZBM je tedy 250 kusy zalimitovaná sběratelská edice. Do ní by se blbě vkládalo cokoli jiného než pošetka s lisovaným CD. O tom zřejmě netřeba pochybovat. Možností koupit si samostané CD jsme chtěli jít trochu naproti CDčkářům, který nechtěli koupit drahý vinyl do poličky (se hřbetem :-)) a nebo jim prostě přijde vhod skladná, cestovní edice. Třeba lidé, kteří si stále ještě rádi pouští hudbu v autě z originálního nosiče (ano, existují). Chápu, že to pro někoho je limitující a nepříjemné, ale forma (hudební nebo vizuální) desky je výlučným právem autora. Nikoho jiného. Nic není lepší a nebo horší, nic se nevyvyšuje ani neponižuje. Všechno je plně podřízeno svobodné vůli autora - právě tohle na undergroundové hudbě milujeme a právě proto ji s láskou píšeme už docela dlouho. Celou edici jsme s maximální pozorností a péčí sestavovali několik měsíců, stála docela dost desítek tisíc korun a před našima očima skutečně byl fanoušek - sběratel, kterému jsme chtěli k uším a očím složit produkt bez kompromisu. Tak se také stalo. Všem se do noty netrefíme, promiňte nám to a buďte shovívaví našim hlavám v oblacích a uměleckým vrtochům :-), bez toho bychom to nebyli my.
26. 06. 2019 08:21 napsal/a Coornelus
To je teda rada
Johane :-))) Na všechny pošetky a digisleeve sračky hodit kletbu. Tohle je zlo. CD si už kupujou jenom pacienti jako jsme my a pak máš mít v regálu něco, co ani nevíš, že tam je časem. My potřebujem hřbet!!! Bhut má recht.
25. 06. 2019 20:32 napsal/a Johan
-> Bhut
Tak si tu pošetku rozstřihni, dej do krabičky na CD a hřbet si vyrob :-) Dělal jsem to kdysi s každou pošetkou... :-)