Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TELEPATIE VI

13.–15. 6. 2019, Červený Kostelec - ATC Brodský 

Čtvrtek 

Už to sice začíná být trapné, ale znovu musím poznamenat, že na Czech Death Fest jsem se opět těšil celý rok. Je to zkrátka jediný festival, kde si odpočinu od životních strastí, nedostává se mi panických záchvatů z davů lidí a kapely mohu sledovat jak z mola u rybníku, tak i ve stínu starých stromů. Stále na něj jezdí spousta přátel i muzikantů a pohodová atmosféra zůstává všudypřítomná.(Aleš)

Již po jedenácté nás přivítal jeden z nejlepších tvrděmetalových festivalů v Česku – Czech Death Fest. Pro ty, co ještě neměli příležitost navštívit tuto parádní akci, stručný popis místa, kde se koná. Jde o krásný autocamp u rybníka Brodský v těsném sousedství města Červený Kostelec. Na výběr máte ubytování v chatkách, karavanu, nebo klasika ve stanech. Samotná vystoupení probíhají na dvou pódiích na zatravněné pláži u již zmiňovaného rybníka. S každým dalším rokem si pánové mohou odškrtnout zajímavé a atraktivní bandy. Tento ročník nebyl výjimkou a my se mohli těšit například na VADER, MELECHESH, MARDUK, ASPHYX a mnoho dalších… (horaguru)

Protože pro mne CDF není jen a pouze o muzice, ale i o setkávání s přáteli se kterými se vidíme v podstatě jednou za rok, nečekejte chronologicky seřazené a popsané vystoupení všech kapel. Jde spíš o výtah z těch, které mne více či méně zaujaly. (horaguru)

Po relativně bezproblémové cestě z Plzně jsme dojeli na místo činu až během setu NEUROTIC MACHINERY. Po doplnění tekutin jsme si všimli několika úprav v areálu. Přidání záchodů za backstage kvituji s povděkem, přesun pivního odpočinkového stanu už trochu méně. Díky jeho nakloněné rovině jsem si i po druhém pivu připadal ve stavu mnohem pokročilejším. Až do večerních hodin jsem si dávkoval kapely vždy jen po pár skladbách, takže erudovanější a pseudointelektuální eseje si nechám raději až na kapely, kterým jsem věnoval plnou pozornost. (Aleš)

Úvod měla obstarat Trutnovská EXORCIZPHOBIA, na kterou jsem se po naposlouchání aktuálního CD „About Us Without Us" těšil a byl hodně zvědav. Žel, má zvědavost ukojena nebyla. Kapela z důvodu onemocnění bubeníka nedorazila (z neověřených zdrojů šlo prý o neštovice, takže z toho určitě vyleze zlomená noha a budu za blbce). Jako náhradu se organizátorům podařilo sehnat mládežníky REFORE. Chlapci se úlohy zhostili beze strachu a s totálním nadšením. Thrash v jejich podání bavil. (horaguru)

ISACAARUM. Je k této legendě grind-blacku třeba něco dodávat? Chymus se na pódiu mění v totálního šílence posedlého ďáblem a parta exorcistů by měla plné ruce práce s nevalným úspěchem. Zbytek grupy ale příliš nezůstává pozadu a vystoupení mělo šťávu. Parádní set!!!(horaguru)

Další, koho jsem si nemohl nechat ujít, jsou v podstatě domácí TORTHARRY. Jedna z nejdéle hrajících deathmetalových skupin. Chlapi rozhodně nezůstávají zakopáni na svých tvrdě vydobytých pozicích, ale s každou novou deskou a stovkami koncertů u nás i v zahraničí se snaží posunout dál. Nejvíce se hrálo logicky z poslední fošny „Sinister Species", ale sahalo se i hodně do historie. Vystoupení mělo spád a fanoušci byli právem spokojeni. Poslední tóny „Epilogue" oznamují konec setu a já jsem rád, že jistoty jako východ slunce a kvalitní tortharracký koncert přetrvávají. (horaguru)

Mou první kapelou se stala mnohými rozporuplně přijímaná UADA. Někteří tvrdí, že se jedná o špatně provedenou kopii MGLY, jiní haní MGLU a velebí UADU, zbylé tato polemika nezajímá vůbec. Já tuto kapelu objevil před jejich setem na předloňském Brutalu a debut „Devoid of Light“ mě docela bavil. Jejich image je sice již v dnešních dnech mírně klišovitá, ale tu řeším u kapel jen málokdy. Horší pro mě bylo zjištění, že na Brutalu zněla kapela ještě jednodušeji a bigbítověji než na desce a „ej ej“ během každého songu mě otrávilo úplně. To se naštěstí na CDF neopakovalo, ale nepřesvědčili mě ani tak. Hudba je to opravdu jednoduchá, staví na pár vzorcích a ty se rychle ohrají. A tak jsme si řekli, že si ověříme teorii a vždy, když po sypačce začne hrát bubeník TU PA TU TU PA, přihneme si calvadosu. Po chvíli jsme to ale vzdali, protože nám skoro došel. Nemám sice nic proti jednoduchým kapelám, ale tohle na mě bohužel nefunguje. A aby to nevypadalo, že jsem se proti nim spiknul, musím opravdu pochválit vokály – zní totiž téměř stejně jako na desce. A to se slyší málokdy. (Aleš)

Semifinále čtvrtečního večera a Izraelští ARALLU. Energií sršící muzikanti pálili do publika ostrými svůj black/thrash metal kořeněný zhusta orientálními melodiemi a vyhrávkami. Hodně zajímavá kapela. (horaguru)

Jdeme do finále na největší hvězdu večera. Tou nemohl být nikdo jiný než naši Polští sousedé VADER. Peter rozdává úsměvy od začátku na všechny strany, ohnivé efekty ozařují pódium a kapela jako celek šlape jako dobře namazaný stroj. Kapitolou samou pro sebe je bubeník James Stewart, to je opravdová nefalšovaná bestie. Už při zvukovce před začátkem vystoupení, kdy projížděl činily, mně spadla čelist až někam do úrovně kolen. Polští bratři dostali relativně pěkný hrací čas a tak došlo k provětrání diskografie a k uspokojení požadavku kamarádova zahráním titulky „Black To The Blind“, i mého, a to „Triumph Of Death z „Tibi Et Igni". Parádní vystoupení legend žánru. (horaguru)


Pátek

Po čtvrtečním večírku jsem se vyplazil ze stanu a ještě na chvíli usnul v prvním stínu, který jsem potkal, protože vedro bylo vražedné. Pak jsme se vypravili nasnídat a potkali jsme klasické trio ve složení Otus, Aleš a Frodys u stejného stolu v backstagei, jako tomu bylo ve večerních hodinách. Docela nás zarazilo, že na devátou byly všechny stánky zavřené a jediná možnost snídaně tedy byla v přilehlé hospodě. Jejich snídaňová nabídka ale zrovna oslnivá není, takže bylo lepší se vypravit do hospody za řekou. To je docela škoda a je to vlastně jediná má výtka k organizaci festivalu. A přestože jsem všežravec, zamrzela mě i absence jídla pro vegany. V horkách na festivalech mě zajímavé zeleninové jídlo vskutku neuráží a myslím, že nejsem sám. (Aleš)

Páteční slunečný den pro mne začal až se čtvrtou skupinou v pořadí, thrashery V.A.R. I když mne thrash metal v podání těchto matadorů z nosičů vcelku míjí, musím říci, že naživo mě pánové hodně bavili a frontman Berun je živelný běs. Ještě ty cédéčka proženu přehrávačem a uvidím. (horaguru)

Další kapelou na mém seznamu (bez nich nesmíš odjet) je tentokrát legenda grindu a deathu, FLESHLESS z Děčína. CDF byl jednou ze zastávek na právě probíhajícím turné k aktuálnímu CD „Doomed“. Opět skvělý set a došlo i na oblíbené rozmáchlé kompozice plné improvizací a neskutečných výkonů všech hudebníků – tuším „Noise 4“ a „Noise 5". Respekt zaslouží kytarista Luděk hrající se zraněným ramenem. Palec nahoru! (horaguru)

Jelikož jsem nedeathmetalista, který jezdí na deathmetalový festival, program byl pro mě zajímavý až ve večerních hodinách. Když začínali pro mě neznámí američané INVIDIOSUS, potuloval jsem se zrovna kolem. Jejich energické vystoupení mi nakonec zabránilo v další rekreaci po areálu. Odehrálo se pro mě největší překvapení celého festivalu. Rytmika měla grády, kytary rozjížděly skvělé technické peklo. Hudba byla opravdu pestrá, občas se zpomalilo až do sludge/doomu, jeden z rozjezdů byl skoro až post/blackový a i přesto to všechno dávalo perfektní smysl. Celá kapela a především zpěvák si koncert očividně užíval a jeho projev bylo radostí sledovat. Nakonec si zaběhl i mezi křepčící lid do circle pitu a nadchnul přítomné. Set INVIDIOSUS mi utekl až příliš rychle, takže si jejich hudbu pouštím i během psaní tohoto reportu. A baví mě stále stejně. (Aleš)

MELECHESH jsou seskupením pocházejícími z dalekého Jeruzaléma, ale jelikož se hraní black metalu v těchto krajinách nesetkává s úplným pochopením, jsou nyní již napevno zahnízděni v Evropě, konkrétně v Holandsku. Živá vystoupení těchto borců jsou opravdovým zážitkem a tady to nebylo jinak. Už samotná hudba MELECHESH svádí k pohybu a dálný východ dýchá doslova z každého riffu. Hrálo se především z alb „Enki" a „The Epigenesis". Hlásím absolutní spokojenost. (horaguru)

Zlověstné intro, kapela nořící se z mlhy, první hrábnutí do strun, Mortuusův výkřik „Panzer Division… Marduk“ a blackmetalové inferno se rozjíždí. MARDUK jsou kapelou, která ke své produkci nepotřebuje desetimetrové plameny a jako dům vysokého draka, aby vám bylo jasné, kdo že je tu hlavní hvězdou večera. Opět docela solidní hrací čas umožňuje průřez diskografií. Z aktuálního alba zazněla překvapivě jen skladba „Werwolf" a vlastně jediný nosič, ze kterého se bralo dvakrát, byl výše zmíněný „Panzer". Solidní rozhoupání davu měla na svědomí „Blond Beast" z předposlední fošny „Frontschwein". Zaplněná pláž nadšeně reaguje na každou skladbu a ke konci setu mi přišlo, že se Mortuus pod maskou bubáka usmívá. MARDUK zvítězili na celé čáře a jejich vystoupení mi v paměti poběží ještě dlouho po konci festivalu. (horaguru)

Sobota se již odehrála bohužel bez mé účasti. Každopádně super akce a za rok jistojistě na viděnou. (horaguru)

Čtvrtek a pátek - report
Čtvrtek - fotoreport
Pátek - fotoreport
Sobota - report
Sobota - fotoreport


Zveřejněno: 21. 06. 2019
Přečteno:
4643 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář