Asmodeus

CD/LP 2018, Century Media Records / black metal / Německo

V loňském roce, konkrétně v říjnu, vyšla třetí velká deska německých ULTHA. Na to, že mě tahle nahrávka silně uhranula a považuju ji za jednu z nejlepších z těch, co loni vyšly, je dost zvláštní, že jsem recenzi neustále odkládal. Poprvé jsem se vymlouval, že si to musím pořídit na LP, když už jsem si to na vinylu koupil, tak se zase nějaký ten důvod, proč to nenapsat, našel. Nicméně tohle album mi hraje z gramce poměrně často a stále mě baví a tak právě nastal ten správný čas sepsat pár dojmů.

Kapela si mě omotala kolem prstu s minulou nahrávkou a dvěma živými sety, a i když jsem byl i s předchozí produkcí spokojen, až na „The Inextricable Wandering“ mi přijde, že ULTHA plně vyzrála. Na desce, která je velkoryse pojatá (67 minut), je šest skladeb. Tento fakt ale nehraje žádnou podstatnou roli, protože je v podstatě jedno, na kolik kompozic je rozdělená, tenhle materiál si prostě plyne svým vlastním životem a ani není nijak bezpodmínečně nutné sledovat, jaký track zrovna hraje. ULTHA dokázala namixovat blackmetalový koktejl, v kterém se daří blast beatům, ale hojné jsou až doommetalové pasáže a místa, kdy se hudba zpomalí a dostane až hypnotickou náladu.

ULTHA se pustila do black metalu, který v sobě spojuje dvě školy a míchá tak staré s tím novějším. Produkce je bezesporu načichlá norským pojetím z kraje devadesátých let, zároveň je pěkně slyšet, že kapelu ovlivnila vlna amerických kapel, které pracují s atmosférou a taky s časově velkoryse pojatými skladbami. Do toho se ULTHA neštítí ani synťáků, které jsou často přítomné, ale fungují spíš jako koření, než že by byly dominantní složkou a i když zrovna tvoří nosný bod, nikdy nezní jako laciný orchestrion.   

Zvuková složka není čistě metalově přísná, naopak má spíš blíž k moderně zašpiněnějším produkcím, ale na druhou stranu na mě nepůsobí jako většina post kapel – na to mají ULTHA jasno, jak chtějí znít. Zvuk je jejich silnou stránkou. A to, že nechtějí být další post blackmetalovou kapelou, je jasné ze slov hlavního mozka kapely Ralpha, který se otevřeně hlásí k vlivům, které už byly zmíněny, s tím, že kapela dodává vlastní tvář – s čímž můžu jenom souhlasit.

Nahrávka sází spíš na tajemnou auru než na tu výpravnou. Tady se nejedná o toulky po lesích a vzývání přírody, ale cílí se do vnitřního „já“. Hudební produkce tak vhodně koresponduje s textovou náplní, která se věnuje osobním problémům/démonům, které vrchní textař dennodenně prožívá. Silně znepokojujícímu dojmu (myšleno v dobrém) přispívá střídání dvou vokálů, kdy si svoje role rozdělují basák a kytarista. Zatímco jeden disponuje hrubším řevem, druhý používá standardnější blackmetalový krákor. Nechybí ani mluvené slovo, které dokáže napětí ještě vystupňovat.

ULTHA nahrála během tří let tři velké desky, mezitím ještě nabídla několik krátkometrážních nahrávek. Energie a nápady partě okolo Ralpha nechybí a křivka kvality neustále stoupá, tak uvidíme, jak to bude vypadat s kapelou do budoucna. Každopádně album „The Inextricable Wandering“ se jim hodně povedlo a je zábavné se jím nechat pohltit a proplouvat.

Seznam skladeb:

  1. The Avarist (Eyes Of A Tragedy)
  2. With Knives To The Throat And Hell In Your Heart
  3. There Is No Love, High Up In The Gallows
  4. Cyanide Lips
  5. We Only Speak In Darkness
  6. I’m Afraid To Follow You There

Čas: 67 minut

Sestava:

  • Ralph Schmidt – guitars/vocals
  • Andy Rosczyk – electronics
  • Manuel Schaub – drums
  • Chris Noir – bass/vocals

https://templeofultha.com


Zveřejněno: 06. 05. 2019
Přečteno:
2825 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

07. 05. 2019 21:05 napsal/a immortal
Hurá
No vidíš jak jsi to pěkně napsal. To víš BM to je hudba. Fakt dobrá recenze.