DARK GAMBALLE

kniha 2019, Nová forma / Česko

Od Elly Fitzgerald… přes Anneke van Giersbergen… po Chelsea Wolfe. Spisovatel a velký hudební fanoušek Václav Votruba (mimo jiné autor úspěšné trilogie Kniha kovu mapující tuzemský metal) ve své nové knize Monumenty vzdává hold světovým zpěvačkám a jejich nejzásadnějším nahrávkám. Čtenářům dává tip na pětapadesát ženských alb, které by dle jeho slov neměly chybět snad v žádné sbírce. Jelikož vůbec neřeší žánrové hranice, stojí tak v jedné knize vedle sebe nahrávky s hlasy zpěvaček jako například Billie Holiday, Nico, Janis Joplin, Joni Mitchell, Doro Pesch, Anneke van Giersbergen, Madonna, Amy Winehouse, Diana Krall, Beth Hart, Jennie-Ann Smith nebo Chelsea Wolfe. Autor do výběru zařadil i tři tuzemské desky, kterým vévodí Bára Basiková, Věra Mazánková a Zuzana Jelínková.

Toliko oficiální zpráva vydavatele, nebo chcete-li anotace k dalšímu dílu Václava Votruby, který sype knihy (skoro) s kadencí Miloslava Švandrlíka. (úsměv) Jeho pracovitost je příkladná (kromě psaní táhne tři kapely) a navíc se dá říci, že vše, co vydá, má velmi dobrou úroveň i ohlasy, Knihy kovu budiž dobrým příkladem. Tentokrát se ale vypravil i do jiných než metalových zákoutí, pokud tedy zůstaneme v hudební branži (Václav kromě toho napsal několik povídkových knih i román). Do Monumentů I vložil, na rozdíl od Knih kovu, hlavně své myšlenky a pocity a v podstatě odkryl svůj posluchačský vkus i velmi široký záběr. Na mě vlastně široký až moc. Přesto jsem si knihu dokázal užít a postupoval přesně podle návodu: „Čtěte pomalu, poslouchejte u toho muziku a nechejte se unášet.“

Unášet jsem se nechal úsporným stylem – hlavně u těch nahrávek, které jsem neznal – a pouštěl si ke čtení autorův tip z daného alba. Zpočátku to unášení nebylo snadné, protože mě hudba padesátých a ve většině případů i šedesátých let nebaví. Uznávám, že zařazené dámy byly zpěvačky s velkými hlasy, ale když je doprovod mimo můj vkus, co nadělám. První vlaštovkou, která mi do noty vletěla, je Nico, rok 1969, pak zase dlouhá pauza, až do roku 1984. Mezitím samozřejmě zajímavé hlasy, ale muzika, která mě nedokáže oslovit. Jazz, soul, blues, pop, obyčejný rock… prostě někdo rád to a někdo ono. Každopádně je zajímavé, že když jsem si pouštěl ukázky, některé skladby se mi vynořily z paměti, stejně jako umělkyně – některé jsem samozřejmě znal (Janis Joplin, Patti Smith, BLONDIE nebo Barbra Streisand), protože byly vidět, řada pro mě byla nepopsaným listem… Změnilo se to v polovině osmdesátých let, kdy jsem se o muziku začal zajímat a i když s mírným zpožděním způsobeným neprůchodností hranic a omezenými možnostmi dostat se k tvrdé hudbě jsem samozřejmě vnímal WARLOCK i hair metaly (které mi dnes přijdou směšné). Devadesátky byly v mainstreamu o THE CRANBERIES, Alanis Morissette, NO DOUBT, v metalu o nástupu zpěvaček do tvrdých kapel, v čele samozřejmě byla, alespoň pro mě, Anneke v THE GATHERING, pro jiné Tarja, pro další Kimberly Goss… a tak bych mohl pokračovat do dnešních dnů… Na oné cestě se moje kroky s Václavovými velmi často protínají, ale taky velmi často jdeme každý jinudy, což je pochopitelné, protože, jak autor píše, kniha je subjektivní, stejně jako vnímání hudby.

Z pohledu českého fanouška je zajímavé, že se do knihy vešly tři tuzemské zpěvačky, přičemž v případě Báry Basikové (STROMBOLI, „Shutdown“) to ani jinak nešlo. Tahle dáma sice pro řadu lidí bude „tou z bulváru“ a „tou, která nazpívala tu kostelní písničku“, ale pro ty, kteří v polovině osmdesátek hltali „Dobu ledovou“ a následně alba STROMBOLI logická volba. Pro mě „stálá láska“, včetně položek „Aurora“, „Fiat Lux“ nebo „Slzy“. Metalisty s otevřeným hledím potěší zařazení Zuzany Lípové (Jelínkové) z DYING PASSION, většinu pak překvapí Věra Mazánková, o které jsem dosud nevěděl nic.

Abych to shrnul – vyslechl jsem všechny zpěvandule. V řadě případů, jak už jsem napsal výše, mě neoslovuje muzika, takže s tím nenadělám nic. V řadě případů jsem si připomněl doby dávno minulé a s řadou písniček mám spojené nějaké období svého života, vybavuji si, kde jsem třeba studoval, pracoval, bydlel v časech vydání oněch nahrávek. A taky si připomněl alba, která mám léta doma a léta jsem si je neposlechl – v tomto směru mi kniha poskytla dobré vodítko k návratům. A taky mi představila slečny, nad kterými jsem zatím ohrnoval, často neprávem, nos, a tak jsem si kromě tipů poslechl i další tvorbu.

Pěknou předmluvu napsala Žántí (MATAHARI, RockOpera Praha), doslov plný zápalu autor. I po grafické stránce vypadá knížka dobře a těch pár překlepů se nechá přežít, stejně jako chybně uvedený vydavatel u alba STROMBOLI, i když v oficiálně vydané publikaci by se tyhle věci objevit neměly. Kniha vyšla jako brožovaná, ke každému albu je v podstatě napsaná recenze, ke každé zpěvačce krátký medailonek, nechybí ani fakta (rok vydání, label, žánr, seznamy skladeb, sestavy) i tip na nejlepší položku nahrávky, označenou jako „emoce na maximu“, plus tip na další desku od vybrané interpretky. Recenze jsou psané se zápalem fanouška a se znalostí tvorby vybraných dam, a nutno uznat, že má Václav Votruba velmi široký rozptyl od popu po doom metal. Chybí fotky i obaly alb, ale ty si v dnešní době může každý najít na internetu. Stejně to teď máme snadné – jedno dvě kliknutí a už nám zpěvačky zní v obýváku… dlouhou dobu byla spousta umělkyň v komunistickém marasmu ČSSR nedostupná.

  • 190 stran

Facebook
http://www.vaclavvotruba.cz/


Zveřejněno: 27. 04. 2019
Přečteno:
3039 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář