KLADIVO NA PÝCHU

CD 2018, Magick Disk Musick / black metal / Česko

Po patnácti letech od předchozího plnohodnotného alba, po třinácti od poslední nahrávky (splitu s TROLLECH) a cca deseti letech spíše nečinnosti než činnosti se připomíná někdejší blacková stálice SORATH. Ona už se připomněla v roce 2017, kdy vyšlo na vinylu v reedici „Matache Chavala“, taky sem tam zahrála živě, ale že by šlo o aktivní kapelu, to si nemyslím. Dva tři koncerty ročně prostě k tomu, aby se kvartet znovu dostal do nějakého širšího povědomí, nestačí. Uvidíme, jestli vydání novinkového kompletu SORATH k nějaké větší aktivitě popostrčí, zatím tomu ale nic moc nenasvědčuje – na letošek mají v zatím v plánu dvě vystoupení.

Když tak CD s prapodivným názvem „Orízontas gegonóton“ („Ορίζοντας γεγονότων“) poslouchám a prohlížím si při tom obal, přijde mi, že jsem se propadl v čase. Všechno mi připomíná doby dávno minulé, zvuk, skladatelské postupy i ta grafika. Titulní cover, to je v dnešní době zlý sen, a mezi produkty Magick Disk Musick, labelu, který se dosud mohl pyšnit skvostnými grafickými pracemi, vypadá booklet SORATH jako pomsta pekel. (úsměv) On svůj účel plní, nechybí nic, co je třeba (texty, sestava, fotky, doplňující info), ale když vidím logo MDM, čekám klenot, nikoliv omyly v názvech skladeb.

Obal pravda nehraje, to obstarává CD a pro fanoušky plzeňských pekelníků je znovushledání při poslechu novinky určitě radostné. Jako kdyby neuplynulo patnáct (třináct) let, ale roky dva. Kdo měl v oblibě „Vivimos en perpetua guerra“, ale i starší počiny, bude se určitě dobře bavit i u řecky pojmenované placky. Ta na optimální půlhodinové ploše přináší dvanáct skladeb, z toho tři instrumentální (1, 6, 12). Intro by spíš pasovalo k nějakému symfonickému metalu, po něm se ale z beden valí melodický black metal plný momentů, které disponují slušným potenciálem zaujmout. Zpočátku jsem si ale musel zvykat na sound – zatímco ke kytarám jsem neměl výhrady, bicí se mi po zvukové stránce nelíbily a taky bych si dovedl představit vytaženější vokál. Na všechno se dá časem zvyknout, a dá se to svým způsobem vzít jako pozitivum, že to nezní sterilně jako spousta soudobých produkcí.

SORATH na albu nedští jen pekelnou síru, ale i muziku smířlivější, která místy zakoketuje s heavy metalem. Třeba v takové „Fear“ se střídají svižné (ale ne ultra svižné – úsměv) pasáže s pomalejšími, chytlavé melodie podporuje civilnější zpěv a k tomu hevíku to opravdu nemá tak daleko.

To následující „Rather Die“ frčí v totál old school duchu, místy to připomíná začátek devadesátek „nakažený“ black´n´rollem, místy severskou vichřici; tahle lehce rozháraná pecka by klidně mohla kdysi zdobit třeba „Gnosis“. A co potom čekat od skladby pojmenované (trochu podivně) „Old Schull“? Podobné retro a to nejen po hudební stránce, i text je cesta do pravěku jak satan káže („At night with Satan, And day with Lucifer, From war to war...“). Po těchhle retro záležitost následuje mezihra připomínající, i díky využití cajónu, exotickou lidovou hudbu a po ní „Close To Hell“, která mi dělá docela hluboké vrásky. Nechápu, proč do vcelku propracované kytarové (i zvukově) hry bubeník mastí ty nejjednodušší rytmy, které si lze v black metalu představit – jakoby se vůbec s kytarami nepokoušel dostat na pocitovou vlnu. Jasně, takhle se to kdysi hrálo, ale tady mě to vyloženě ruší. On to Ottar takhle sype i v předešlých věcech, ale tam to nepůsobí tak rušivě. Ale bych jen neremcal, spousta pasáží mě baví, třeba kytarové hrátky v úvodu „Oak Hill“ jsou parádní, basa se taky nezdráhá vylomenin a skladba postupně nabere úplně jiný směr, odlehčený, a nabídne rockový feeling, z něhož se nenásilně vrací k nářezu; nejlepší položka kompletu.

Obecně jde o dílo, které zaujme hlavně pamětníky starých časů, kteří si podupou nožkou, potřesou hlavou, řeknou, že to těm SORATH pořád hraje, a budou mít pravdu. Fanoušci soudobého temného řemesla se asi budou tvářit jinak a budou nechápavě kroutit hlavou. Já jsem kdesi uprostřed – staré SORATH mám rád, „Orízontas gegonóton“ mě v lecčems baví, v lecčems ne.

Seznam skladeb:

  1. Intro
  2. Event Horizon Beta
  3. Fear
  4. Rather Die
  5. Old Schull
  6. Chronicles Alfa
  7. Close To Hell
  8. Volcano
  9. Oak Hill
  10. No Earth
  11. Chronicles Beta
  12. Event Horizon Alfa

Čas: 30:14

Sestava:

  • Admirerforestae – vocals, guitars
  • Ottar – drums
  • Francis – guitars
  • Sir – bass

Hosté:

  • Lord Morbivod – bass solo (7)
  • Martin Tauber – cajon (6, 12)

Bandcamp
Facebook

www.madmusick.cz


Zveřejněno: 29. 01. 2019
Přečteno:
2896 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

30. 01. 2019 08:54 napsal/a Sir
Dobrý!
Ahoj Johane, děkujeme za recenzi. Ahoj Immortale, vzhledem k našim hráčským schopnostem, času, rozpočtu a ambicím znamená pro nás hodnocení 6/10 nadprůměrné až vynikající! Díky za názor.
29. 01. 2019 20:39 napsal/a immortal
Přísné...
Tentokrát docela přísné hodnocení od Johana. Jelikož jsem si u MDM zakoupil jeden kousek (společně s Murder Inc. Tímto děkuji za velice rychlé dodání), tak jsem tuto fošnu již dvakrát protočil. Vokál mi nepřijde nějak utopený, čitelný a srozumitelný je, což se o některých kapelách tvrděmetalového ranku říct nedá. Někdy a to nejen na koncertech, aby jeden měl uši netopýra a frontmana ve zvuku hledal jako jehlu v kupce sena. Obal mi vůbec nevadí, někdy je v jednoduchosti krása. S chybami v názvech skladeb je to už horší. Jinak když mohou zabrousit do hevíku daleko slavnější kapely, tak proč ne Sorath. Mně to oldschool pojetí nevadí. Jsem asi starolmilec, ale rozhodně se mi to poslouchá lépe než různé implemetované moderny do BM či jiných metalových škatulek. No, uvidíme co dál Sorath provedou. Např. nad po dlouhé odmlce vydané desce Mantras od MH jsem také kroutil hlavou a poté co deska to skvost a naživo fantazie.