Kniha kovu je zpět! Exkurze, kterou po českých metalových polích sledujeme prostřednictvím autora Václava Votruby, si vyžádala třetího pokračovatele. Zatímco první díl se věnoval hned třem metalovým subžánrům (black, death a thrash metal) a druhé pokračování zacílilo na dva na první pohled zásadně odlišné metalové proudy (doom a grind), tak aktuální počin se věnuje jedinému žánru.
Metal se v průběhu dekád rozrostl do takové míry, že jej lze směle přirovnat k mohutnému, košatému stromu, jenž dává tak různorodé plody, že si z něj vybere takřka každý. Právě v této mimořádné rozmanitosti tkví jedna z jeho největších krás. Pošetilé by bylo snažit se odpovědět na otázku, která z metalových větví je ta nejvýznamnější (právě proto, že metalové žánry nejsou a priori o vzájemném soutěžení ale naopak o doplňování se). Odpovědět na to, z jakých kořenů metalový strom vzešel, je též na delší rozpravu, přičemž o skutečném původu se dodnes živě debatuje. Co ale lze celkem úspěšně a s velkou mírou konsenzu popsat, je kmen tohoto pomyslného stromu. S největší pravděpodobností totiž v tomto případě dojdeme k závěru, že tímto kmenem je klasický heavy metal.
Takhle pěkně košatě popisuje třetí díl Knihy kovu vydavatel. Oba předchozí díly – black, thrash, death, resp. doom & grind – lze považovat za velmi úspěšné, a ač jsem měl k oběma nějaké ty připomínky, ve finále jsem si dvakrát pěkně početl. Početli si i fanoušci extrémních metalových divočin, jejichž chutě byly tímto ukojeny, zato melodici zatím přišli zkrátka. Ale rok se sešel s rokem a pod stromečkem mohli i heavymetalisté najít dárek, který pak nejspíš stihli přelouskat za tři večery. Soudím podle sebe, protože jsem to za ty tři večery v pohodě stihl, a to i přesto, že mě ze všech Vencou zpracovaných metalů těžký kov zajímá nejméně.
Ale nebylo tomu tak vždy, kdysi jsem na klasice začínal... v osmdesátých letech. Právě ta tvoří jednu ze šesti kapitol, do kterých je kniha rozdělena. Je nazvaná Do roku ´89 a všechno, co se v ní píše, jsem zažil na vlastní kůži, uši i oči. (úsměv) A proto mě tahle část bavila nejvíc. Možná bych mohl polemizovat nad chronologií, v jaké jsou kapely uvedeny – napřed zábavový bigbít/metal, poté ARAKAIN, VITACIT, CITRON, TUBLATANKA (do roku 1989 kniha mapuje československou scénu), aktivity Petra Jandy („Rockmapy“) a pak další už ne tak významné party. Já bych začal od CITRONU, protože ať si říká kdo chce co chce, CITRON byl prostě první kapelou, která za komoušů vydala LP. A pak mi první kapitola přijde krátká, mohlo se v ní objevit více informací, více vzpomínek…
Další dekády jsou zpracované podrobněji a prezentovány jsou kapely různého významu, což je klasicky dáno vkusem autora i upovídaností respondentů (jako v předchozích částech, i tady dostávají velký prostor muzikanti a metaloví pisálci a komentují dění a nahrávky). Těžko tady něco vytýkat, každý fanoušek žánru „velikost“ kapel vidí jinak. Důležité je, že zmíněny jsou desítky skupin, nahrávek i událostí. Pro mě je to místy španělská vesnice, protože řadu kapel neznám, myslím jejich tvorbu, protože mě heavy, power a speed už řadu let zajímají nejméně ze všech metalů. (úsměv)
Trochu jinak je pojatá kapitola Kapely, kde není deset nejvýznamnějších podrobněji a další stručněji – tentokrát jsou si všechny rovny a v přehledu jich je šedesát šest! To už je pěkná porce hevíkářů, ani by mne nenapadlo, že tu tolik kapel v heavy (speed, power) ranku působilo/působí. Opět nechybí ani Časové přehledy, které na časové ose reflektují nejdůležitější mezníky žánru.
I když mě třetí Kniha kovu zaujala nejméně, nelze jí upřít čtivost a nejspíš se dá souhlasit s větou, která všechno tak nějak shrnuje: „Když se řekne český heavy metal, většina nostalgiků vzpomíná především na alba z druhé poloviny 80. let a první poloviny 90. let. Jak se snad tato kniha dokázala, i v následujících letech se zde vyrojilo plno zajímavých kapel, natočilo se několik kultovních desek, odehrálo nepočitatelně nezapomenutelných koncertů… Zkrátka heavy metal stále žije!“ Ale zrovna tak se dá souhlasit s tvrzením, že se český heavy metal neprosadil za hranicemi, na rozdíl od tvrdších odnoží, kdy nejen MASTER´S HAMMER, KRABATHOR, ROOT či GUTALAX zanechali významný otisk.
I třetí Kniha kovu vyšla jako paperback, znovu se o grafiku postaral Chymus a když si všechny tři knihy položím vedle sebe, musím pochválit šikovně využité hřeby na titulní straně. Což jsem signalizoval už minule, že nebude problém s hřeby vystačit i pro třetí díl. (úsměv) Grafika vnitřku je rovněž prakticky stejná jako v předchozích případech, tedy bez obrázků, ale na oko pěkná, hlavní text zpestřují různé citáty na bocích jednotlivých stran, kvalitní papír pak dobrý dojem podtrhuje.
Seznam kapitol:
- Do roku ´89
- 1990-2000
- 2001-2011
- Současnost
- Kapely
- Časová osa
204 stran
