DARK GAMBALLE – Hluboký nádech

DARK GAMBALLE mají výhodu. Nějaké kulaté výročí mohou slavit takřka každý rok. (úsměv) V roce 2018 třeba dvacet let od alba „Dark Gamballe“, podle kterého si následně upravili jméno. V roce 2020 budou slavit dvacet let od prvního alba pod názvem DARK GAMBALLE, v roce 2021 třicet let od vzniku DARK, v roce 2022 třicet let od debutu „Sex´n´Death“ a pak už zase dojde na „Dark Gamballe“. (úsměv)

DARK GAMBALLE asi oficiálně oněch dvacet let neslavili, ale pokud budu brát „Hluboký nádech“ jako jakousi skrytou oslavu, pak si ji nechám líbit. Nahrávka je to bezesporu kvalitní a originální, přičemž to druhé lze vnímat ze dvou úhlů pohledu. Ten první na album nahlíží prismatem „srovnávám s jinými tuzemskými kapelami“ a tady je originalita stoprocentní. Nevidím podobně znějící kapelu, která by dokázala oslovit mainstreamové publikum i undergroundové potemníky. V druhé řadě vnímám novinku jako originální i ve srovnání s dalšími alby kapely – ono se sice dá použít povrchní konstatování, že „DARK GAMBALLE to dělají pořád stejně“, ale tohle zdání klame. Jistě, kapela má svůj trade mark, který si nechala zaknihovat v roce 2004 s albem „Superstar“, ale kromě oněch prověřených postupů vždycky nabídne nějaký ten krok stranou.

Když si pustím předchozí „Panoptikarii“ a poté „Hluboký nádech“, přijde mi, že kapela na novince omezila strojová tempa a „pochodovost“, která mi minule přišla signifikantním prvkem, a vsadila na větší rozmanitost, na kterou moc hezky sedí přirovnání vypůjčené od názvu jednoho songu –  „Těkavci“. DARK GAMBALLE těkají, od romantických poloh se dostávají do vzdušných poprockových pasáží a po nich vystřelují ostré náboje v podobě tvrdých kytar. Desed se v tomto koloritu výtečně pohybuje, většinou zpívá zachmuřeným hlasem, jemuž nechybí agresivita, ale samozřejmě nechybí vzletné refrény, recitace/deklamace ani hodně umírněný projev v baladických úsecích. V posledním směru překvapí místy minimalistická „Tenata“, která sice nelze označit jako baladu v běžném smyslu vnímání tohoto útvaru, ale jako jemná určitě ano; je určitě potěšitelné, že se kapela dokázala udržet v křehkém módu a nesáhla k očekávanému ataku, který mohl přijít s refrénem, kdy to mohli všichni řádně rozbalit. Neudělali to a podle mě je to dobře, takhle to působí mnohem věrohodněji, byť tahle položka není tou, jež by album nejlépe přiblížila. Ale zpestřuje jen příjemně.

Zbytek materiálu docela fičí, většina skladeb sází na kontrast mezi pohodovými úseky a dravými výjezdy, přičemž v každé skladbě je to pojato jinak, pokaždé to působí přirozeně a v podstatě nedokáži vybrat jedinou vyčnívající skladbu, nepočítám-li výše zmíněnou „baladu“, jež album šikovně dělí na dvě zhruba stejně dlouhé části. Výběr velehitu je potom věcí vkusu; mně jsou bližší melancholickým oparem obalené pomalejší „Kapky“ než předchozí dvě energické písně, jež zřejmě zachutnají fanouškům energické jízdy stejně jako „Protichodci“, jež přecházejí z industriální polohy do chytlavého refrénu.

Z první půlky mi pak sedí hlavně titulní kompozice, která dokáže krásně navodit „podvodní“ pocit, z druhé „Těkavci“, v nichž se objevují zajímavě zabarvené tóny i originálně pojatý vokál gradující s zřejmě nejsilnějším refrénem alba, který sice může vyznívat až moc ostře, ale mně to přesně takhle v daném okamžiku vyhovuje. Kdo dává přednost melodickému Desedovu zpěvu podobnému výrazu Davida Kollera z LUCIE, taky se dočká, třeba v „Meteoru“, ale obecně Jirka s čistými polohami celkem šetří, což jsem si uvědomil ve chvíli, když jsem CD poslouchal s dcerou, která tvrdila, že zpěvák skoro pořád řve. Mně to tak nepřišlo, ale většinou poslouchám větší nářezy a tak mi Desítka přijde jako melodik. (úsměv) Za zmínku určitě stojí i cover verze vlastní skladby „Netopýr“ z alba „Zatím dobrý“, která je v nové verzi jednodušší – ale že by se jednalo o něco extrovního, to si nemyslím. „Hluboký nádech“ jako celek mi ale extrovní přijde, při každém poslechu lze objevit něco nového, nějaké zpestření, které při předchozím poslechu unikalo.

Počítám, že každý fanoušek/posluchač si vybere svůj oblíbený kousek, kapela ještě před vydáním alba vypustila dva klipy a posléze ještě třetí, vzorky jsou na různých profilech a celé album se dá samozřejmě pořídit i na „obchodní“ síti ulož.to. Digitální verze sice poslouží jako dobré vodítko, ale (nejen) u DARK GAMBALLE platí, že hudba je pouze částí mozaiky. V případě „Hlubokého nádechu“ totiž víc než kdy jindy uvedu (svoje) oblíbená slova o obalu, jež dojem z produktu umocňuje. Digipack o šesti stranách i vložená skládačka vypadají parádně, připomínají mi časy, kdy jsem hltal verneovky a třeba v románu Dvacet tisíc mil pod mořem mě fascinovaly černobílé obrázky. Ty mi krásné perokresby Michala Hladíka připomínají nejvíc: potápěči, velryba, žralok. Jen ta holčička v uniformě, která „stříhá za nitky“, je tu trochu navíc. (úsměv) Řemeslně skvělá práce, což platí o obalu jako celku, vše vypadá dokonale, až na jednu drobnost, „ů“ ve slově medúza – v bookletu je to správně, na přebalu chybně. V bookletu samozřejmě nechybí texty, Desed je v psaní mistr, se slovy si pohrává a staví z nich fascinující příběhy plné různých podobenství, skrytých významů, až si kolikrát říkám, co tím vším vlastně myslel. A to je jedině dobře, že se všechno neukazuje na první dobrou, jak v textech, tak v muzice, že to DARK GAMBALLE nechávají na posluchačově fantazii...

Seznam skladeb:

1. Kamikadze
2. Kult samorostu
3. Kapky
4. Protichodci
5. Žihadlo
6. Hluboký nádech
7. Tenata
8. Těkavci
9. Meteor
10. Medúza
11. Netopýr
12. Hybrid

Čas: 45:17

Sestava:

• Desed – zpěv
• Tom – basa, klávesy
• Gothyšh – bicí
• Spajsi – kytara
• Deady – kytara

www.darkgamballe.cz
Facebook
Bandzone
www.redblack.cz