Prořídlé řady tuzemských blackmetalových kapel rozšířila nová akvizice. V její sestavě se nachází bicmen Sarapis, který se zapsal do kronik hlavně v INFERNU a ŽREC, přičemž na skon druhých jmenovaných navázal zrod DEPTHS ABOVE. V nich se se Sarapisem sešli další tři muzikanti, jejichž jména zatím ve všeobecné známosti nejsou, snad kromě Itala, jenž si říká Vama Marga – toho si možná někdo spojí s BOODY LAIR a albem „Warhate“, které nazpíval i nabasoval a které jsme před časem recenzovali. DEPTHS ABOVE ale jdou na black metal z jiného pekla – pekla o poznání obskurnějšího a hlubšího.
Na poli potemnělého black metalu u nás příliš kapel neorá, napadají mě pouhé tři – INFERNO, BOHEMYST (AVENGER) a MALLEPHYR. A k nim teď přibyla brněnská parta, která přišla s vyspělým debutem, aniž by se s některou z tří (čtyř) uvedených skupin dala ve větší míře srovnávat. To už má blíž k zahraničí, odkud se jim zalíbila hlavně francouzská blacková škola, takoví DEATHSPELL OMEGA či AOSOTH jí nebudou cizí a jako inspirační zdroje v jisté míře zapůsobili. Ale obecně si DEPTHS ABOVE jedou svou linii, nikam se bezhlavě neženou a sází na chladnou atmosféru, kterou dokáží navodit prověřenými prostředky, aniž by to působilo lacině. Se skladbami a jejich stavbou si pohrávají, neřeší stopáž (třikrát přes sedm a jednou přes devět minut) a postupně budují chrám, z nějž se rozléhají nářky trpících. Těmito plky se snažím naznačit, že z nahrávky sálá zlo, temnota, zánik a zmar, nicméně najdou i místa, která jinak pochmurnou náladu trochu prosvětlují.
Úvod samotný se ale utápí v bažině, ze které se postupně ozývají podivné tóny i zvuky, až dojde na hudební rozjezd, který obstarává hlavně bicí artilerie – Sarapis to neúnavně řeže jako v blackovém marši, nicméně kytara tento nálet zvláštním způsobem zmírňuje. Zajímavý kontrast, po němž se opět sklouzne k podivnu, a teprve po dalším intermezzu se skladba rozjede. Tempo není jenom zběsilé, střídají se rychlé nálože se středními, zachmuřenou muziku zdobí kytarové melodie nestavěné na odiv a variabilitou nešetří ani vokály. Hlavní je samozřejmě ten zlý, ale netradičně jsou zařazeny i čisté vysoké zpěvy, jež se ozývají odkudsi zpovzdálí za těmi špinavými. Působivý kousek, nicméně ještě působivější následuje pod číslem dva. Ani tady nechybí časem prověřené postupy a atributy: šepot, pochodové rytmy, skřehot jak z hororu a hlavně potemnělé melodie. Pokušení valit to od začátku do konce pánové naštěstí nepodlehli a i tady se objevuje oddychová pasáž francouzského typu. (úsměv) Vybrnkávačky, civilnější projev vokalisty, rozvláčné tempo, postupné budování nálady, zdánlivě odnikud nikam, aby se v závěru najelo na vichřicoidní tempo a kytara začala seversky řezat.
Bez mezery navazuje instrumentálka „A Prayer“, zpočátku pomalá pocitovka, později běsnící vulkán, ve finále opět klidnější… Celkem chápu, že to někomu může přijít rozkročené až moc, ortodoxní blackers mohou nad množstvím a délkou pomalých úseků ohrnovat nos, ale v tom případě jim tahle nahrávka určená není. On se tady tu a tam mihne snad i náznak heavy metalu, stejně tak i rozladěné rádio na konci třetího zářezu. Devítiminutová titulní kompozice začíná ponuře a následně zoufalým řevem, přes divokou pasáž se přehoupne k melodické pomalejší a pořád se něco děje; z mého pohledu jsou zajímavější místa, v nichž kytara kouzlí melodie vystupující ze zastřené masy, to jsou ta zpestření, která mi přijdou nezbytná a která dělají nahrávku interesantní. Když se kapela brodí v bahně a Vama Marga do toho huhlá, až tak atraktivní mi to nepřijde… S vokály je to taky takové složitější. Už u BLOODY LAIR jsem nad artikulací tohoto pána nejásal, tady je to o poznání lepší, i barvitější, ale ona zašpiněná podoba není nikterak originální a výraznější vokály by nahrávku postrčily ještě o stupínek výše. Výše naopak netřeba mířit v oblasti zvuku, k produkované muzice mi sound ze studia Zounds přijde adekvátní, lehká zastřenost k tomu patří.
Celkově si „Ex nihilo“ určitě zaslouží pozornost, v daném ranku u nás příliš kapel nepůsobí a DEPTHS ABOVE to dělají na velmi slušné úrovni. Totéž lze uvést na adresu obalu, který zdobí obrazy Vamy Margy – hlavně ten titulní (pokud se nepletu, tak jde o olej) působí tajemným dojmem a fantazie při jeho zkoumání může pracovat… Vnitřňák obsahuje taky obraz (spíše bych jej hledal u UMBRTKY než u temno metalu – úsměv) a texty, nechybí ani další informace, ale chybí sestava (ta níže uvedená je uloupená z MA), za což bych vždycky nejradši kapelu vytahal za uši. (úsměv)
Seznam skladeb:
- Here and everywhere
- The Descent
- A Prayer
- Ex nihilo
Čas: 31:10
Sestava:
- Vama Marga – zpěv, kytara
- Dreamancer – kytara
- Ivan Teleranko Dvorsky – baskytara
- Sarapis – bicí
