Necelé tři týdny po Thrash Nightmare se do Písku opět sjely kapely přísahající na staré pořádky. V podstatě by se všechny tři mohly objevit i na velkém pódiu Divadla Pod Čarou, ale to není nafukovací. Navíc bylo předem jasné, že WITCHUNTER a BLACKEVIL to časově nevyjde, protože rozpis jejich společného turné se do termínu Thrash Nightmare netrefil. Ale Peťan a spol. usoudili, že takové kapely nemůžou nechat jezdit kolem republiky a že kde jinde než v hlavním městě špinavé oldschoolové muziky by měly zahrát. (Johan)
Opět jsem úplně zanedbal přípravu a věřil instinktu pánů pořadatelů, a když jsem na poslední chvíli chtěl poslechnout aspoň jeden song od každé kapely, ozval se dobrodinec Standa, že jede taky a že mě opět odveze tam i zpět, a že neví, jestli se nám tam bude něco líbit, protože to, co si poslechl, znělo divně a abych to radši nezkoušel (úsměv). OK, jedu tedy úplně naslepo. (Johan)
První hrábli do nástrojů CHAINBREÄKER. Jejich letošní debutová deska rozhodně nepatří mezi moje favority. O to více mě překvapil herní projev. Draví mladíci pilovali kytary, jako by soupeřili s větrem o závod. Věděli kdy přidat a kde ubrat. Některé party byly učebnicové případy na házení hlavou. Malinkou kaňkou na povedeném vystoupení byla zpěvákova utopená kytara. Při sólování a duelových vyhrávkách to nebylo vůbec ideální. Na druhou stranu se ten večer povedlo zvukaři vychytat vokály u všech kapel. (Kubina)
Začátek ve 20.00 při třech kapelách působil nevěrohodně, nicméně když jsme krátce po uvedeném čase vlezli do Píčka, CHAINBREÄKER už na pódiu dováděli. Tahle rakouská skupina nepatří mezi známé pojmy, což je při tříleté existenci logické. A v podstatě je fajn, že se jako předkapela objevila parta mladých muzikantů zpoza hranic, protože v Česku už pomalu není kde brát, všechny tuzemské thrashovky už v Písku během posledních let zahrály a proč se opakovat… Rakušané si vystoupení užívali a lidi se taky tvářili spokojeně, muzika na pomezí speed a thrash metalu působila svěžím i zábavným dojmem a tak se dá říci, že první setkání s CHAINBREÄKER dopadlo velmi dobře. (Johan)
Zatímco první banda vystřílela všechny patrony ze svých pásů, druhá na to šlo malinko jinak. BLACKEVIL nás chtěli upálit zaživa. Však i ve výškách zpěvákovy skřeky připomínaly kacíře na hranici. Když bylo třeba, tak na vokálech vypomohl kytarista, jenž ctil speedmetalové tradice. V kombinaci se svižnými bicími šlo o plynulý old school nápor. Písecký metalový stroj času opět zafungoval na jedničku. Troufám si tvrdit, že trio z Německa mělo nejlepší zvuk večera; ono na malém prostoru klubu, který byl ještě zmenšený opravdu bohatou nabídkou titulů, nášivek a triček nejen vystupujících kapel, to vypadalo, že čím méně nástrojů, tím lépe. Loňská úžasná fošna „The Ceremonial Fire“ byla stvrzena i parádním vystoupením. (Kubina)
Další (pro mě) neznámá parta dorazila z Německa, kde vznikla před pěti lety a začala hrát muziku, která vznikla před třiceti pěti lety. (úsměv) Podobně jako u většiny kapel, jež organizátoři na své akce zvou, se dá mluvit o kořenech, o časech, kdy se metal nedělil na tolik podžánrů a kdy se hrálo jednoduše, svižně, křičelo tak, jak zobák narostl, a hlavní byla zábava. A tohle všechno BLACKEVIL plnili na sto procent, ve třech nadělali poměrně slušnou paseku s muzikou čerpající od MOTÖRHEAD, VENOM a podobných fosílií. (úsměv) Trio to ještě trochu víc ušpinilo a zrychlilo a zhruba čtyřicet minut sázelo do dobře se bavících fanoušků jeden šlágr za druhým. (Johan)
Ještě větší rotyka vypukla na heavy/speed/thrash špínu v podání WITCHUNTER. Kapela při příjezdu vypadala poměrně unaveně, i nějaké to umakartové čelo by v backstage našlo, ale jakmile se Italové srovnali na nevelkém pódiu, rozproudila se jim v žilách divoká jižanská krev a začali si to užívat. Aby ne, když přední řady začaly okamžitě šílet a hlavně Peťan, Žakyn, Pája a Vejška se pustili do nespoutaného veselí, i nějaké ty skoky z pódia přišly na řadu. WITCHUNTER byli sice nejmelodičtější kapelou večera, ale zároveň působili celkem démonicky – zpěvák se chvíli producíroval v kozlí masce, pak popíjel „krev“ z lebky, což korespondovalo s tím, že kapela připomínala třeba i MERCYFUL FATE. Nechyběly odkazy na BLACK SABBATH a další veterány, ve finále došlo i na cover KISS. Konec setu byl vůbec výživný, lidi nechtěli kapelu z pódia pustit, ta musela několikrát přidat a v závěru se k mikrofonu natlačil i Peťan a co víc, i prodavač merche. Koncert nakonec s přídavky trval snad osmdesát minut, což jsem v klubu asi ještě neviděl, ostatně podobné divočení je možné zažít jen v Písku. (úsměv) (Johan)
Celý večer se nenápadně zpomalovalo, až se dostalo na poslední kapelu. WITCHUNTER z Itálie hráli asi ten úplně nejstarší heavy metal a dbali dost na vizuál, ať už šlo o pouštění mlhy, nebo rohatou masku. To neznamená, že by samotná hra byla druhořadá. Pomalejší tempo dalo prostor vyniknout oběma kytaristům, kteří měli ve svém arzenálu nejedno sólo. Legrační bylo, když mezi muzikanty vlítnul prodavač desek a zazpíval si s nimi. Sečteno a podtrženo: CHAINBREÄKER byli nejrychlejší, BLACKEVIL nejpekelnější, WITCHUNTER nejmelodičtější a hlavně všichni spokojení, což se dalo vyčíst z úsměvů návštěvníků. Koncerty v Písku jsou sázkou na jistotu a ojedinělou záležitostí. Díky za ně. (Kubina)
Akce z mého pohledu dopadla (nečekaně) skvěle, kapely mně přišly zajímavější než ty, které letos hrály na Thrash Nightmare, snad jen lidí mohlo přijít víc, ale v koncerty přeplněném Písku i okolí se není možné návštěvě lehce přes čtyřicet platících divit – metal se hrál ve čtvrtek v Papíráku, v pátek v Píčku a v sobotu v Divadelce, navíc v sobotu ještě punk Pod Čarou a k tomu v nedalekých Strakonicích metal v pátek a posty plus hardcore v sobotu. By se člověk musel rozkrájet, aby všechno stihl… (Johan)
Fotky: Skalík, Syky
KubaAjzova videa
WITCHUNTER 1
WITCHUNTER 2
WITCHUNTER 3
WITCHUNTER 4
WITCHUNTER 5
