Nejbližší koncerty
  • 20. 04. 2024Kapela Bloody Obsession a Barrák music club pořádají třet...
  • 20. 04. 2024DROM, MAYON, DRUTTY
  • 22. 04. 2024DEAF CLUB (USA) + FUCK MONEY (USA) + DECULTIVATE + SKIPLIFE
  • 23. 04. 2024Joshua Zero (UK) & Wczasy (Pol) & Blue Chesterfield > 23....
  • 23. 04. 2024Výjimečný kytarista a hudebník, několikanásobný držitel B...
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
HUSMAN FEST

NECRODEATH, SODOMIZER, LAHAR, RAVENOUS, PREDICTION, WILDHUNT

Kouzlo trvá. Nebo lépe řečeno sílí. Do Písku si na thrashmetalovou akci roku našlo cestu tři sta lidí, a to počítám jen ty platící. Věhlas festu, který vyrostl z ničeho a živí jej nadšení několika bláznů v pořadatelském týmu, několika bláznů na pódiu a několika dnes už stovek bláznů pod pódiem, přerostl hranice republiky a po nesmělých návštěvách z ciziny na minulých ročnících tentokrát dorazila spousta německy hovořících odžískovaných postav. My jsme dojeli v DéPéHá sestavě tradičně doplněné o Standu, který se ujal role řidiče, za což mu patří dík. (Johan)

Dorazili jsme tak akorát na začátek, který obstarala kapela ne úplně thrashového ražení. Ono ale tentokrát čistého thrashe nebylo tolik, většina kapel produkovala thrash smíchaný s death či black metalem, v případě úvodních Rakušanů WILDHUNT pak i s heavy či speed metalem. Vzpomněl jsem si na loňský start festivalu v podání FIRST STRIKE, kteří taky sázeli na melodie a technickou zručnost;  WILDHUNT no tom v tomto směru byli opravdu dobře a i přes relativní mládí (jednomu z kytaristů je teprve dvacet) působili vyspělým dojmem. Trochu chyběla baskytara, ale díky dvěma kytarám nepůsobil zvuk chudě, víc chybělo větší nasazení – nemyslím hráčské, to bylo v pořádku, ale více pohybu, protože oba kytaristé stáli na pódiu jako sochy a věnovali se technickým finesám. Jako rozjezd ale zafungovala melodická muzika ideálně, lidi zatím přicházeli a postupně vplouvali do víru dění, všude vládly úsměvy a radost z toho, že se tady kdekdo s  kdekým zná a rád vidí. (Johan)

Z trojice rakouských kapel jsem se nejvíce těšil hned na tu první. Mladíci z WILDHUNT svým těžkotonážním metalem trochu připomínají METALLIKU z nejkrásnějšího období. Hltal jsem jim každý riff, sólo a změnu. Je nevýslovnou škodou, že čtyři dny před  festivalem opustil bandu basový kytarista. I když byl kvůli tomu zvuk neúplný, tak propracované kompozice jednotlivých skladeb mohou býti předzvěstí skvělé budoucnosti. Při nejnovější písničce „Made Man“ jsem si mohl spokojeně v první řadě vrnět. (Kubina)

U druhé kapely jsem měl trochu obavy, jestli není Divadlo příliš veliké jen pro dva muzikanty a ti se nehodí spíše do nějakého většího obývajícího pokoje, hehe. Překvapení. Zvuk byl plnější než u první kapely, možná protože na pódiu bylo hned několik bedýnek. PREDICTION předvedli jednoduchou špinavost a festival okořenili. (Kubina)

V Písku není problém narazit na kapely připomínající metalový pravěk. V klubu Pí to letos potvrdili vyslanci z Chile či Nového Zélandu, a do stejné sorty patří i rakouské duo PREDICTION. Bubeník plus kytarista, lehké warpainty kolem očí a totální peklo (úsměv)! Oběma muzikantům je dvacet čtyři let, ale hrají muziku, která je mnohem starší. HELLHAMMER, VENOM, DARKTHRONE, to jsou pojmy, které asi napadly každého, kdo dvojici sledoval. Že by šlo o něco výjimečného, to se určitě nedá říci, spíš naopak, pánové po instrumentální stránce působili jako dřevorubci (úsměv), ale na tom v tu chvíli nezáleželo, protože to byla velká zábava. Křepčící fanoušci to taky dávali náležitě najevo a mávali vlasatými hlavami do primitivních riffů a v podstatě docela chudé muziky. Ale ona ohlodanost na kost nikomu nevadila, stejně jako cover DARKTHRONE „Circle the Wagons“ nebo obřadně roztržený růženec a jeho zbytky rozházené mezi lidi. (Johan)

RAVENOUS je pojem, díky kterému do Písku přicestovali pamětníci z nemalé dálky, mezi které se neřadím. Však jejich jediná deska vycházela v roce mého narození. V bandě jsou z původních členů asi jen zpěvák a bubeník, přesto to na zážitku vůbec neubíralo. Písničky z desky „Book Of Covetous Souls“ si zrovna na nedostatek kreativity stěžovat nemohou a drtí vše, co jim přijde do cesty. Publikum dostalo skutečný old school se vším všudy a nepřestávajícím headbangingem se rozehřálo na vystoupení LAHAR. (Kubina)

První polovina Thrash Nightmare 2018 patřila Rakousku. Trocha paradox den před státním svátkem,  bez jednoho dne sto let po rozpadu mocnářství. Oba národy ale pořád cosi spojuje a hudba může být jednou z oněch věcí, stejně jako podobná mentalita. Není divu, že kapely zpoza naší jižní hranice u nás rády hrají a že si jejich členové užívali celý večer i jako fanoušci. Ze tří vyslanců pak působili nejlepším dojmem RAVENOUS, protože jednak měli dvě kytary i basu a tudíž nejsilnější zvuk, jednak hráli tak akorát technicky náročný thrash metal, který měl hlavu i patu, i když nejspíš pocházel z roku 1991, kdy RAVENOUS vydali své jediné album, načež se na dlouho odmlčeli. Přesto se mohou pyšnit statusem nejstarší rakouské thrashové kapely, která vznikla v roce 1988 a v jejíchž řadách pořád působí dva zakládající členové, kteří si vystoupení užívali jako zamlada. I když se mi set líbil, vyložené nadšení se u mě nedostavilo, přece jen se hrálo na můj vkus pomalu, většinou vládla střední tempa a tak se mi na mysl draly myšlenky o lehce zabrzděném thrash metalu. (Johan)

To LAHAR naopak hrají thrash odbrzděný a nespoutaný, a v podstatě jako jediní za celý večer předvedli thrash ryzí, přesně podle mého gusta a s přehledem převálcovali všechny zahraniční party. Nasazení, jeden hit za druhým, skokani z pódia, běs. „Lebka a hnáty“, „Jít cestou slepou“, „Už mě to nebaví“, „Hra stínů“, „Neviditelná fronta“, „Fekete Peter“, „Řecko“, „Dva hroby“. Pětatřicet minut nářezu bylo tak akorát, aby se divadlo zpod čáry nepropadlo pod zem, protože jančení fanoušků neznalo mezí a často jich bylo na pódiu víc než muzikantů. Já si jako vždycky LAHAR užil měrou vrchovatou, „díky“ bývalým kamarádům (smích) i v pozici nad hlavami pařmenů, na pódiu s Peťanem a nic jiného, než skočit dolů, mi v podstatě nezbylo (smích). (Johan)

Když vzali za kliku LAHAR, v momentě se mi rozlilo po těle teplo z příjemného pocitu, že tohle je ONO. LAHAR silou uragánu opanovali dění v celém klubu a pomocí svých notoricky známých sloganů a hudebních postupů rozpoutali výheň, kdy se pódium a jeho blízké okolí změnilo v saunu. Tohle byl pot, řev, mosh a odbrzděná ruční brzda. Tři rakouské kapely před LAHAR prominou, ale oproti jediným tuzemským zástupcům na festivalu vypadaly jako školáci, se kterými si tahle písecká hladová šelma pohrála. Díky drobnému skluzu se hrálo poměrně krátce, ale o to to byl set výživnější. Stejně jako blbli fans, užívali si to i muzikanti, a jelikož Růža má oproti jiným jedincům ještě rozumnou váhu, i on si užil plavbu nad lesem rukou. (Coornelus)

Hrát po miláčcích davu v jejich domovině není zrovna lehké, ale SODOMIZER to zvládli se ctí. Sál sice lehce prořídl, řada vyšťavených divochů si šla odpočinout, ale postupně se vracela na místo činu a pokračovala v blbnutí. Žakyn samozřejmě kraloval, přidali se i Peťan s Pájou, ale letecké choutky dostal i Vejška a to bylo tedy dílo (smích). Chytat bych ho opravdu nechtěl, ale vždycky se nějakých deset siláků našlo a tak si velikán nenatloukl ústa (smích). SODOMIZER se na stage objevili jen ve třech – basa, kytara, bicí – a s vervou se pustili do další cesty do historie, do časů, kdy se black, thrash a speed metal prolínaly, kdy se hrálo nahlas a jednoduše. Často mě napadali MOTÖRHEAD, když muzika sklouzla až k špinavému rock´n´rollu, jindy staří SODOM, prostě ta staletá škola. Místy zamrzela absence druhé kytary, hlavně když se kytarista pustil do sólování to bylo takové suché, ale jinak to bylo solidní šou a lidem se líbilo. (Johan)

Exotická atrakce SODOMIZER předvedla podstatně jiné vystoupení než předchozí účinkující. Dbalo se více na gradující atmosféru, při které by se mohly pálit čarodějnice, a daleko lépe se v kotli ve středním tempu na mokré podlaze běhalo/bruslilo; v zatáčkách jsem si chvíli připadal jako Martina Sáblíková. Pokud se budeme bavit o metalu jako pojmu, tak parta kolem Fabiana Telese byla určitě ten večer nejmetalovější. Neučesaná a přesto hravá hudba – tohle byla trefa do černého! (Kubina)

Pořadatelé si pro mě připravili předčasný vánoční dárek; taky si společnou fotku se zpěvákem Flegiasem dám nejspíše do rámečku, hehe. Italská legenda NECRODEATH patří mezi kapely, které dotvářely můj hudební vkus. O tomto vystoupení se nemůžu vyjadřovat kriticky, byl jsem v totální euforii. Nicméně si někteří posluchači stěžovali na přehulený zvuk. Třeba jsou jen rozmazlení (úsměv). Došlo i na „Black Magic“ od SLAYER. Při tomto kultovním fláku jihočeský ďábel Gary Holt (tedy Žakyn) vytahoval kotelníky na divadelní prkna; chvíli jsem byl vyjukaný, když jsem najednou stál vedle muzikantů. Výtečná tečka za úžasným večerem, kde mi možná trochu vadily jen fronty na pivo, které se při rekordní návštěvě daly pochopit. Celkově se dá říci jen jedno slovo. Děkuji! (Kubina)

NECRODEATH jsou označováni jako legenda, jejich kořeny sahají hluboko do osmdesátých let a v třiatřicetileté existenci mají jen pauzu v devadesátých létech. Zato sestava se měnila několikrát, z té původní v sestavě vydržel jen bicmen, a ten byl podle mého názoru kamenem úrazu. Jeho hra mi přišla chaotická a plechový zvuk rytmičáku mi trhal uši. Úplně po chuti mi nebyly ani silácké pózy vokalisty, které působily úsměvným dojmem… Muzika obecně nebyla něčím, co by mě uzemnilo, směs thrash, death a black metalu ale na lidi zase fungovala a zase se to zvrhlo, takže pokračovalo pod- i napódiové skotačení. Naší výpravě ale docházely síly, únava si začala brát daň a když jsme se shodli, že nás to baví nejméně ze všech kapel, kacířsky jsme v polovině setu italské veterány opustili. (Johan)

I šestý ročník Thrash Nightmare se povedl na sto procent. Hlavně co se týká jedinečné atmosféry, kterou člověk zažívá jen jednou za čas, měl by si jí vážit a být za ni rád. I za to, že na ne zrovna profláklé kapely se do Písku z celé republiky i zpoza hranic sjelo tolik nadšenců. Z mého pohledu byla úroveň zahraničních kapel spíše průměrná, z žádného setu mně nenaskakovala husí kůže ani nepřicházelo mrazení v zádech, ale i tak jsem si to všechno užil a věřím, že si to užijeme za rok znovu. Nebo už na jaře, když se v Písku bude konat první ročník heavymetalového festivalu. A nebo ještě před koncem roku, 16. 11. 2018 zahrají v Píčku WITCHUNTER, BLACKEVIL a CHAINBREAKER. (Johan)

Fotky: Jindra Kosák, Coornelus, Syky, Skalík

Coornelusova galerie

Sykyho galerie

Skalíkova galerie

KubaAjzova videa
WILDHUNT 1
WILDHUNT 2
PREDICTION 1
PREDICTION 2
RAVENOUS 1
RAVENOUS 2
RAVENOUS 3
LAHAR 1
LAHAR 2
SODOMIZER 1
SODOMIZER 2
NECRODEATH 1
NECRODEATH 2
NECRODEATH 3
 
Berryho videa
WILDHUNT
PREDICTION
RAVENOUS 1
RAVENOUS 2
RAVENOUS 3
RAVENOUS 4
LAHAR 1
LAHAR 2
LAHAR 3
SODOMIZER 1
SODOMIZER 2
NECRODEATH 1
NECRODEATH 2
NECRODEATH 3


Zveřejněno: 30. 10. 2018
Přečteno:
3827 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

30. 10. 2018 11:24 napsal/a Kubina
thx
Já děkuju Tobě Peťane a celému pořadatelskému týmu za nevšední zážitek. Letos se Vám to povedlo sestavit opravdu rozmanitě. Každá kapela přilákala své posluchače, kluci z LTW se těšili na Wildhunt, Berry zas na Ravenous, já na Sodomizer, proto možná rekordní návštěva. Tak velká gratulace! S kamarádem (Sigim) jsme tak namlsaní, že v listopadu máme v plánu (pokud se nic nepokazí) Písek navštívit znovu. :)
30. 10. 2018 09:38 napsal/a Peťan
Starci na thrashi
Coornelus: A to je přesně ono. V rozhovoru jsem to zapomněl zmínit, ale jednou z filozofií našeho festu je snaha, alespoň pocitově, oddálit blížící se důchod některým návštěvníkům i pořadatelům. Myslím si, že se nám tento projekt celkem daří a pevně věřím, že dostaneme i podporu píseckého domova pro seniory :-)))
30. 10. 2018 09:24 napsal/a Coornelus
letci
I když jsem hudebně někde jinde, bylo to, Peťane, Žakyne a Pájo fajn. Každej máme z festu nějaké silné dojmy a něco, co v nás zůstane z tohoto setkání asi navždy. Já si třeba se „šestkou“ i za pár let vybavím řádění „padesátníků“. Jak to ty jihočeši dělaj. Pět křížků na krku a blbnou jak omladina. Že řádí Žakyn, to už jsem si zvyknul, Pája létání vzduchem za poslední dva roky mohutně zdokonalil, Štěpán se taky nestyděl (škoda, že neřekl do mikrofónu nějaký vtip…), ale že se přidá i Johan a nechá se nosit sálem, jako sultán… klobouk dolů, pánové :-))))
30. 10. 2018 08:23 napsal/a Peťan
Díky za poctivý report!!!
Pánové, takhle to má vypadat! Pěkně popsaný set všech kapel, atmosféra i to, co se vám líbilo a nelíbilo. Ne reporty, kde se o kapelách nedočtete téměř nic. A že se takové blitky objevují! :) Moc díky všem, kdo jste přišli náš festival podpořit. Sešlo se vás více než 300, což je na underground krásné číslo. Nás to bavilo moc, vás evidentně taky, takže se již nyní chystá další ročník! Jak píše Johan, mezitím se můžete stavit 16.11. na Witchevil Attack tour a na první ročník Heavy Metal Thunder festivalu 23.3. 2019. Termín pro další (již sedmý) ročník TN festivalu je stanoven na sobotu 19.10. 2019!!! PS: Je nám líto nekonečné fronty na baru. Bohužel, toto byla věc, kterou podcenil klub a my ji nemohli ovlivnit. Díky všem, že i přes tuto nepříjemnost jste měli úsměv na rtech a personálu nic nevyčítali. PS2: Johane, tvůj přílet na pódium v dobové džísce je již nyní legendární. Láďa Křížek by to komentoval jako \"Návrat krále\" :D