Nejbližší koncerty
  • 08. 11. 2024Dostala se nám do rukou možnost pomoct legendárním Japonc...
  • 09. 11. 2024Chorobopop, Anurrn, Bruce nemá odpoledne čas ... hudba zd...
  • 13. 11. 2024Švédská heavy metalová kapela Lucifer vyráží na turné, je...
  • 14. 11. 2024Miserere Luminis - atmosférický black metal (Montréal, Qu...
  • 18. 11. 2024Benighted a Baest vyrážejí na turné a jednou ze zastávek ...
  • 21. 11. 2024https://pandemia-deathmetal.cz/ https://bandzone.cz/dysa...
  • 22. 11. 2024METAL & GRINDCORE B-DAY NIGHT ″REBIRTH OF THE DEATH″ Už ...
  • 22. 11. 2024Vánoce v předstihu?! Brněnská sajtna harcovníků bude křt...
LLYR

CD 2018, Spinefarm Records / melodický death/power metal / Finsko

Mé první seznámení s touto finskou metalovou mašinou proběhlo před nějakými osmnácti lety, v době, kdy KALMAH vydali své debutové album. Již tenkrát mě cháska okolo bratrů Kokkových hodně oslovila. Pravda, tehdy se jednalo především o přitvrzený power metal, ale vzhledem k mé tehdejší oblíbenosti tohoto hudebního žánru se není čemu divit. Během několika let jsem pak kapelu stihnul několikrát zavrhnout a opět vzít na milost. Proč tomu tak je, si nejsem dodnes pořádně jistý. Nicméně i novinková placka na mě působí jako den a noc, s protichůdnými emocemi.

První věcí, o které nevím, jaký postoj k ní mám zvolit, je samotný obal desky. Stejně jako již mnohokrát, tak i dnes je obrázek na přední straně spíš doplněk než ozdoba. Oceňuji, že protentokrát kapela zvolila trochu jiný motiv, než tomu bylo například na debutu. Ale ani teď to není žádné terno. Osobně si myslím, že bytosti z močálů jde ztvárnit i lépe. Nehledě na název alba. Pokud budu brát doslovný překlad finského slova „Palo“, tak ten znamená požár a tady to na žádnou vatru nevypadá.

Nicméně hudební nahrávky jsou již dle prvního slova především o hudbě. Proto nezbývá, než si novinku trochu rozebrat. Jestli se mi na „Palo“ něco opravdu líbí, tak je to absence intra, outra a veškerých meziher. Prostě se jede od začátku do konce. Album otvírá song „Blood Ran Cold“, skladba pojednávající o pocitech, jež nejspíše cítí člověk, který se ocitne na úplném dnu svých psychických sil. Navíc se jedná o pilotní singl, ke kterému byl natočený i videoklip. Ten se ale žel bažinám vůbec nepovedl. Zde se tedy potvrzuje, že KALMAH mají v grafických ztvárněních vlastní hudby ještě co dohánět. Další starosti mi dělá i samotná skladba. Ta sice funguje na první dobrou a nesmírně dobře se poslouchá, ale člověk pohybující se v metalu má ihned pochybnosti o pravosti takovéhoto skvostu. Nemohu si stále pomoci, ale ta skladba zní, jako bych ji už někde slyšel. Snad od jejich krajanů CHILDREN OF BODOM někdy v době alba „Hate Crew Deathroll“. Druhá položka v pořadí, „The Evil Kin“, je opět kousek na který člověk narazí v hudebních archivech docela často. Nechci říct, že by finské bažiny vyplivly na svůj nestabilní podklad nějakou kopírku. Možná se jen kapela o něco málo zpozdila a jiní byli prostě rychlejší. Protože právě tento song je kytarovými riffy a frázováním nejblíže našim sousedům z Němec, LYFTHRASYR. Pouze s tím rozdílem, že KALMAH používají pouze klávesy namísto elektroniky. V podobném duchu bych mohl pokračovat i u jiných skladeb. Jen s tím rozdílem, že u nich není tak úplně jasné, kam přesně kapela pro melodie sáhla. Někdy mám pocit, že ve skladbách na „Palo“ slyším i nějaké popové melodie, jež jsou i mně notoricky známé, ale nikdo přesně neví, odkud pocházejí. Možná to bude tím, že kapela má kořeny ve Finsku. Tedy v zemi, kde mají snad všichni líbivé tóny v krvi.

Možná tato recenze může působit jako žalozpěv potápějícího se chudáka někde uprostřed nekonečných močálů. Věčné „remcání“ nad tím, jak je možné, že někdo nahraje již jednou slyšené a navíc tak okatě. Ale pak je tu druhá strana téže mince. I přes veškeré výtky, které ke kapele mám, si umím všechny skladby náležitě užít. Hudba zní naprosto kompaktně a muzikanti svým nástrojům skvěle rozumí a dokážou na ně úžasné věci. Několikrát jsem byl během poslechu pohlcen melodiemi kláves, které jsou v některých skladbách jedním z nosných nástrojů. Stejně tak kytary chvíli sekají jednotlivé rify s přesností rukou chirurga a posléze kouzlí množství melodií. Mnohokrát mě sice při poslechu vyruší myšlenka, zda se ještě jedná o autorskou tvorbu, nebo je to už přes čáru, ale jakmile tuto myšlenku zaplaším, tak mi nic nebrání k tomu, abych si příjemný kvapík vychutnal i nadále.

Zvukově nahrávce není co vytknout. Vzhledem ke stylu, jaký KALMAH hrají, je v pořádku, že je zvuk naprosto čistý a vyleštěný. Dokonce bych i řekl, že se kapela snaží o rozšíření své základy fanoušků. Možná právě proto sází na někdy až vatovou výplň své hudby. Nicméně u mladších ročníků, nebo těch, kteří ještě mnohé neslyšeli, by album „Palo“ mohlo mít úspěch. Co se mé osoby týče, tak protentokrát jsem z KALMAH chvílemi rozčarovaný a v době psaní této recenze netuším, zda kapelu opět nechám chvíli spát, nebo jí půjdu naproti.

Seznam skladeb:

  1. Blood Ran Cold
  2. The Evil Kin
  3. The World of Rage
  4. Into the Black Marsh
  5. Také Me Away
  6. Paystreak
  7. Waiting in the Wings
  8. Through the Shallow Waters
  9. Erase and Diverge
  10. The Stalker

Čas: 46:05

Sestava:

  • Antti Kokko – kytara, zpěv
  • Pekka Kokko – kytara, zpěv
  • Timo Lehtinen – baskytara
  • Janne Kusmin – bicí
  • Veli-Matti Kananen – klávesy, zpěv

http://www.kalmah.com/
Facebook
YouTube


Zveřejněno: 14. 07. 2018
Přečteno:
4233 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Luma | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

16. 07. 2018 11:40 napsal/a DW
Dharmito
souhlas a podepisuju. Přestal jsem je sledovat právě po The Black Waltz, ale ta deska byla kult v době, kdy COB už pár let hráli pěkný sračky, ve kterých pokračují zdárně doteď.
14. 07. 2018 10:17 napsal/a Johan
LYFT
... opraveno.
14. 07. 2018 09:59 napsal/a Dharm
Kalmah
Kalmah jsou kapelou, ke ktere ma hodne lidi tezkou cestu. Na jednu stranu jsou obcas az moc melodicti, na druhou v tom samem dokazi cas od casu prekvapit necim fakt dobrym a na poli melodickeho death metalu svym zpusobem ukazovat cestu. Jako hlavni klad beru, ze se od kopirky Children Of Bodom celkem rychle vzdalili a na Black Waltz uz je o hodny kus predcili. Kazdopadne diky za recku, Kalmah by nemeli zapadnout. P.s. Lyfthrasyr jsou nemci