GHOST jsou všude. Ať chcete, nebo ne, tahle omaskovaná parta v poslední době vykukuje zpoza každého rohu. Bylo jasné, že se kolem jejich novinky „Prequelle“ strhne mela, ale i tak je ten humbuk až nad očekávání veliký.
Když pomineme vše, co se kolem GHOST dělo před vydáním „Prequelle“, převážně v negativním smyslu, je tady čtvrtá řadovka kapely, u které bylo jasné hned od začátku, že je potřeba ji brát jako produkt. Jenže tenhle tajemný produkt nabízel na svých prvních dvou deskách skvělou porci hudby, která měla kouzlo, nechyběla jí atmosféra a hlavně nebyla hloupá. Čpěl z ní odér starého hard rocku, doplněného sem tam okultně znějícími klávesami, a lehce stravitelného zla, to vše v podobě skladeb, které i přes své mouchy dávaly smysl. I tenkrát GHOST hráli na první dobrou, ale pořád to byla rafinovaná hudba, která dokázala zaujmout i jiné lidi než jen ty, kteří touží po senzaci a potřebují k hudebnímu zážitku divadlo a vše naservírované na zlatém podnosu.
Po druhé desce „Infestissumam“ se díky narůstající popularitě Švédů něco změnilo. Nechci tvrdit, že následující „Meliora“ byla úplná blbost, obzvlášť při porovnání s novinkou, ale kouzlo GHOST se v podstatě vytratilo. Kapela ale zaznamenala mnohem větší komerční úspěch a v dnešní době je v pozici mezinárodních stars. GHOST se vezou na vlně velké popularity a to velí jediné, komerčně úspěch zhodnotit a tím pádem udržovat fans ve střehu a servírovat jim každou chvíli novou porci muziky. I když od poslední velké desky uběhly standardní tři roky, v mezidobí GHOST vydali tragikomické EP „Popestar“ a jeden živák. Oheň se prostě musí udržovat a pramen nesmí nikdy vyschnout…
Aniž bych si hrál na nějakého vizionáře, bylo před první poslechem „Prequelle“ jasné, o co tady půjde. Tématika odvrácené strany dobra se sice prolíná do textů a image, ale v hudbě se už pro temné odstíny mnoho místa nenajde. Kapela sází na chytlavé refrény, to ostatně dělala vždy, ale teď už jejich sladkost dosáhla hranice cukrové vaty, kterou jste dětem koupili v neděli na pouti u kolotočáře. A tak fanoušci stadiónových odrhovaček budou nakojeni do syta.
GHOST vždy používali klávesy, ale na nějaký temný nádech hammondek jako před lety zapomeňte. Momentálně jsou klávesy na úrovni Dua Jamaha a podobných blbostí. Přes ještě snesitelný začátek desky se postupně začínají dít doslova příšernosti. Slaboduchost nahrávky podtrhuje předposlední instrumentálka „Helvetesfönster“, jíž nelze brát snad ani jako špatný vtip. Ve věci „Miasma“ zazní dokonce sólo na saxofon, nad kterým nestíhám kroutit hlavou. U začátku songu „Pro Memoria“ jsem se zastyděl sám za sebe, že si tohle pouštím a hned to nevypnu, závěrečná „Life Eternal“ je potom čistokrevný pop rockový doják jak z osmdesátek; tady mi k pocitu, že jsem se ocitl v totálních sračkách, schází už jen trvalá na hlavě…
Ne, nemá cenu trápit se vzájemně dál. Kapela nakopla zlatou žílu a své neustále rostoucí publikum se rozhodla podojit. GHOST tak složili (?) skladby, které mi připadají totálně vlezlé a nevkusné a řadím je na úroveň vesnických zábav, kde by jistě zabodovaly.
Seznam skaldeb:
- Ashes
- Rats
- Faith
- See the Light
- Miasma
- Dance Macabre
- Pro Memoria
- Witch Image
- Helvetesfönster
- Life Eternal
Čas: 41:43
Sestava:
- Tobias Forge - zpěv
- Nameless Ghouls - všechny nástroje
- Papa Nihil - saxofón
