Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

18. 5. 2018, Praha – Rock Café

Ačkoliv SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY už nelze brát jako čistě doommetalovou kapelu, prvky nejpomalejšího metalového subžánru se v jejich tvorbě stále vyskytují – takže když na úvod reportáže z pražské zastávky Smutnice tour napíši, že jsme vyrazili na dvě v současné době nejlepší a nepopulárnější tuzemské plus/minus doommetalové kapely, mýlit se nebudu. Jistě, jsou tu další žánrová seskupení, ale jejich věhlas určitě nedosahuje popularity těchto dvou. A v pátek večer se tyhle proklamace potvrdily. K výčtu faktů je třeba přidat ještě jeden velmi důležitý, a sice, že obě party na společném turné propagují nové nahrávky – a jak „Epigrammata“ ET MORIEMUR, tak „Smutnice“ nabízí pozoruhodný materiál; oběma se brzy budeme podrobně věnovat v recenzích. (Johan)

Na výlet do hlavního města jsme tentokrát z jihu vyrazili ve dvou, protože „ten, který ,Epigrammata‘ opatřil zvukem“ usoudil, že by měl vidět, jak pánové přehrají materiál na živo. V Dobříši jsme tradičně přesedli k mému souputníkovi nejvěrnějšímu a kolem 20. hodiny už stepovali před Rock Café, kde nám kluci z ET MORIEMUR upřesnili, že začátek je plánovaný na pozdější hodinu, než bylo původně avizováno. Nevadilo, aspoň jsme si v klidu mohli popovídat, třeba s Datlem, který jel do Čech sedm hodin vlakem, dát nejhnusnější pivo, jaké jsem za poslední rok pil (budvar je fuckt močůvka) a taky zjistit, že „Smutnice“ na místě ve fyzické podobě není, protože tiskárna zkazila obaly… To nepotěší, když se jede turné na podporu alba a to není k mání, nicméně SSOGE to vyřešili alespoň tak, že kdo si jej na místě předplatí, přijde mu poštou, jakmile bude venku. (Johan)

Koncert SSOGE a ET MORIEMUR byl v určitém úhlu pohledu událostí. Obě kapely mají venku čerstvě vydaná alba a obě byly natěšené představit svou aktuální formu posluchačům. Pražské Rock Café nabízí velkorysé prostory na úrovni a díky moravským matadorům bylo jasné, že nouze o diváky nebude a prostor klubu tak bude důstojně naplněn. Toho náležitě využili plzeňsko/pražští ET MORIEMUR v sestavě s bubeníkem/cestovatelem Datlem, který dojíždí na koncerty vlakem z Německa. Doporučuji přečíst si poslední číslo Pařátu a zajímavý rozhovor s tímto sympaťákem. ET MORIEMUR díky své pomalé formě doom metalu mají v Čechách danou roli uzavíračů koncertů, případně festivalů, což v překladu znamená, že hrají buď jen pro lidi, které jejich hudba opravdu zajímá, nebo pro ty, kteří mají ještě dostatek sil. Buď jak buď, většinou si přízně početného publika neužijí. Což je dost škoda. Tohle naštěstí tento večer neplatilo a bylo až s podivem, jakých vřelých reakcí se parta chlapců v černém a jednoho pána v bílé košili dočkala. A ono to nebylo náhodou. Protože kdo sleduje tuhle skupinu a měl již možnost slyšet jejich poslední album, je mu jasné, že to na něm doslova vře. Kapela se vyšponovala k velkému výkonu a posunula laťku oproti předešlému albu o další stupeň výš. Logicky tak set obsahoval hlavně věci z novinky, které jsou hojně naplněny hosty, tudíž dost stop jelo z playbacku, což mi ale radost nekazilo. Novinkový materiál obsahuje i o něco přístupnější pasáže než v minulosti a menu, jež ET MORIEMUR nabízejí, je pestřejší i o rychlejší úseky. To řádně dokumentovala věc „Communio“, jejíž začátek by rozhýbal i hosty na smuteční slavnosti. ET MORIEMUR za přízně publika, které každou skladbu odměnilo mohutným jásotem, odehráli velice slušný koncert a byla radost je po delší době vidět na pódiu. Stejně tak potěšilo, že tahle kapela nestojí na místě, což nové album plně dokumentuje. (Coornelus)

ET MORIEMUR spustili svůj pohřební doom ve tři čtvrtě na devět a hned na úvod trefili hřebíček do správné rakve. Jak „Requiem Aeternam“, tak „Agnus Dei“ patří na novém albu mezi tutovky. Silnou atmosféru dokreslují piano i chorály, oboje bylo pochopitelně pouštěno ze záznamu, stejně jako housle nebo recitace. Většinou to dopadlo dobře, ale v „Agnus Dei“, jinak naprosto strhující písni, byl ženský recitativ ztracený kdesi v mlze… škoda, protože jde o silnou chvíli. Těch i tak nabídl kvintet, v jehož řadách jsem poprvé viděl nového kytaristu Honzu, celou řadu, nejen ty z nového alba, jež je prošpikováno spoustou překvapivých momentů, které dokládají, jak hlavní autor, zpěvák a pianista Zdeněk, o muzice přemýšlí a kolik různých vlivů do ní dokáže implantovat. Z alba zní všechno úžasně, spousta nástrojů vykresluje atmosféru zádušní mše naprosto dokonale, živě to tak křišťálově čisté nebylo, ale i s trochu horším zvukem playbacků byla hodina, během níž zazněly i starší songy, ve společnosti ET MORIEMUR příjemně prožitá. Vše hodně prožíval i Zdeněk střídající různé polohy hlasu, od čistého přes murmur po zoufalé hořekování, až si člověk říkal, kde se v drobném těle takové zvuky berou. Kapela vůbec na pódiu dobře vypadala, pánové vepředu byli sladění v černé, pán vzadu pak oblékl bílou košili (aby byl taky vidět… – úsměv) a k výslednému dojmu z vystoupení přispěla i citlivá hra se světly, kdy se pódium střídavě halilo vždy do jedné barvy. (Johan)

Krátce po 22. hodině se do toho opřeli SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Stejně jako „Epigrammata“, i „Smutnici“ už mám naposlouchanou, a tak jsem byl zvědavý, na kolik skladeb dojde a na které. Těšil jsem se na hlavně první dvě položky nahrávky a obával se úvodu „Za nevěstou“, protože hostující zpěvačky nedokáži unést. (úsměv) A byl jsem spokojený, protože se všechno vyplnilo. Ale postupně – úvod koncertu patřil starším songům z „Návazu“ i z „Relic Dances“ (resp. „Osamělých“). Jako rezehřívačka fanoušků to fungovalo výborně, kapele záhy velmi slušně zaplněné Rock Café zobalo z ruky, a tak mohl přijít čas nových věcí. A jestli správně počítám resp. dobře slouží paměť, zaznělo jich pět: „Ten, který ukoval Slunce“, „Kdo z nás je víc“, „Synečku“, „Ptakoprav“ a „Malověrná“. Začátek poznamenal nevyrovnaný zvuk, kdy se z pódia valily salvy bicích podpořené bublající basou a smyčcovými nástroji – hlavně housle hrály prim. Radkova kytara nikde, i když jí ve skladbách pravda moc není. Postupně se to samozřejmě zlepšilo, ale i tak mi přišlo, že je kytara nejméně důležitý nástroj v sestavě, naopak nejvýznamnějším jsou housle. Ty držela v rukou nová posila sestavy, mladičká Gabriela, která svůj nástroj ovládala naprosto suverénně; stejná slova platí na novou rytmickou sekci, kterou tvoří protřelí muzikanti – bicmen Michal (ex-ENDLESS) a basák Standa (alias Vjacki, ex-DYING PASSION). Koncert měl řadu skvělých momentů, mezi které lze zařadit i většinu nových skladeb, jak skočnou „Ten, který ukoval Slunce“, která mi evokuje hitovky z „Behind The Shadows“, tak zemitou „Kdo z nás je víc“, jejíž spodky míří k death metalu. V „Synečku“ Hanka nádherně vystřihla úvodní pasáž, kde zpočátku pěje osamocena, posléze s doprovodem cimbálu, který jel samozřejmě z playbacku, z něhož byly slyšet i nějaké doprovodné vokály. Když jsem u zpěvů – pěvecký „souboj“ byl smutný pro Pavla, který z něj vyšel poměrně těžce poražený; zatímco na albu jsou jeho vokály v pohodě, jak ty ostřejší, tak čisté (ve studiu se holt dá leccos), na pódiu byl Pavel tím „druhým“. Možná byla na vině i technika, protože občas skoro nebylo slyšet, co Pavel zpívá, a když slyšet byl, nebyl zdaleka tak přesvědčivý jako Hanka. Celkově SSOGE nic neošidili, odehráli poctivý koncert, který trval hodinu a půl, což už mi přišlo o fous delší, než by bylo třeba, ale lidi reagovali vstřícně, tak proč je nepotěšit. Mě to bavilo celé, znám všechny skladby nazpaměť a líbí se mi jak ty posmutnělé, tak ty mírně veselejší. Ke kladům určitě patřilo i nasazení kapely, všichni si to opravdu „dávali“ a užívali, Hanka s Pavlem komunikovali s publikem, sem tam hodili nějaký vtípek a neodepřeli si ani halekání – a byť ono „hej, hej, hej“ bytostně nesnáším, tak co s tím nadělám, když to většině fanoušků dělá radost... (Johan)

Se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mám od doby, kdy skončila Staňkova éra, rozporuplný vztah. Uznávám jejich kvality, líbí se mi, že když něco udělají, má to vždy kvalitu a je to odvedené na 100 %. Prostě kapela, ve které je přístup na vysoké úrovni a to v podstatě ve všem. Od skvělých instrumentálních výkonů, přes grafiku, až po komunikaci s publikem, která mi je ale hodně cizí – za hecování by se mělo dávat dvacet na holou – ale na druhou stranu to chápu. To, že se s každou další deskou rozcházíme, je věc jiná. Asi nebylo překvapením, že se hojně čerpalo z předešlého alba „Návaz“, které mají lidé evidentně pod kůží, což bylo znát. Díky několikatýdennímu „nalejvání“ novinky do hlavy jsem byl zvědav hlavně na živé provedení právě ze „Smutnice“. Ta zabrala zhruba třetinu setu uprostřed vystoupení a odstartovala v pořadí tak jako na desce, kde se kapela až překvapivě pohybuje v syrové poloze. Po svižné „Ten, který ukoval Slunce“ došlo i na dle kapely nejtvrdší věc v jejich repertoáru „Kdo z nás je víc“. Je pravda, že její úvodní pasáž už od SSOGE nečekal zřejmě nikdo. Nové album potom doplnila „Synečku“, na níž je krásně vidět, jak se s kapelou rozcházím, protože mi přijde jako nejslabší věc na nové desce a přitom se na ni právě zpracovává videoklip. (úsměv) Poslední třetina, kdy se opět čerpalo hlavně z „Návazu“, se set přehoupl přes hodinu, skladby dostaly zřetelně pomalejší tempo i melancholičtější ráz, začalo vystoupení uspávat a nudit, než aby naopak gradovalo. Od usnutí ve stoje potom zachránila hitovka z „Relic Dances“ – „I Would Dance“. Celkově jsem od kapely dostal to, co se dalo čekat. Profesionální vystoupení s kvalitní porcí hudby, která i přes pocit, že jí lze těžko něco vyčítat, ve mně nedokáže vykřesat tu pravou jiskru. (Coornelus)

 


Zveřejněno: 23. 05. 2018
Přečteno:
3462 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář