TELEPATIE

LP 2017, PHR Records / punk / Slovensko

O slovenský punk jsem se začal zajímat kolem roku 1990, kdy začaly oficiálně vycházet desky s muzikou ZÓNY A, DAVOVÉ PSYCHÓZY, SLOBODNÉ EURÓPY či EX TIPU. Tou dobou už fungovali i HOTEN TOTEN, kteří do roku 1996 vydávali jen demáče a k mým uším se nedostali. Když jim na sklonku roku 1997 vyšlo druhé album, měl jsem dobu punkovou za sebou a obecně jiné starosti, takže jsem o nahrávce „Hotentot´n´roll!“, která vyšla pod zkráceným názvem kapely HT, neměl potuchy. A HT mě míjeli dál, poprvé jsem s jejich nahrávkou setkal na sklonku loňského roku, kdy jim chocholatý ptáček z Říčan u Brna vydal hned dvě gramodesky.

Lehce modifikovaný úvod jsem ukradl z předchozí recenze na album „Predstieranie šťastia“, protože mě lepší nenapadl. (úsměv) Sluší se ale dodat, že obě alba vyšla k 30. výročí založení kapely plus k 20. výročí vydání a že první album obsahovalo hlavně písně známé z předchozích demosnímků a druhé z větší části skladby nové.

A sluší se dodat i to, že obě alba vyšla ve velmi pěkných provedeních, „Hotentot´n´roll!“ má přední stranu obalu v duchu požárního hydrantu, zadní obsahuje fotku kapely a seznam skladeb, příloha pak další fotky, kredity a samozřejmě texty. Vlastní deska je karmínová a transparentní, Papagáj opět boduje.

Zato kapela tentokrát boduje mnohem méně. Podobně jako na předchozím počinu i na „Hotentot´n´roll!“ se nehraje jen klasický punk, ale kapela nakukuje do různých s punkem koketujících zákoutí – a někdy žel i za roh. Úvodní „Ena“ si pohrává s grunge, následující „Deti zla“ jsou idnie rock jako vyšitý, v obou případech jde o silné skladby, jimž nechybí hitový potenciál ani kompoziční cit, o instrumentální zručnosti nemluvě. Potud OK, ale „Nikdy viac“ už mi přijde oslazená a rádiová příliš, jako kdyby si pánové chtěli potykat s mainstreamem. Synťáky v „Mostech“, v kooperaci s unylým zpěvem, mají na svědomí vyloženě rozplizlý song – kdyby tahle píseň nebyla na albu punkové kapely, řekl bych, že je to nesmysl, ale když ji nahráli pankáči, říkám, že je to eufemicky řečeno průjem. Zlatá rozjuchaná punková vypalovačka „Ži pre svoje drogy!“, která navzdory názvu působí pozitivně a vesele, a hlavně je to po dvou nemastných věcech kytarová jízda, v níž zpestření v podobě samplů nepůsobí nepatřičně. Zpěvák taky s hlasem pracuje a působí naléhavě a rozervaně. I „Stena“ tepe v punkrockovém rytmu, prim v ní hraje rytmika, hlavně basa bručí jako medvěd v zimním spánku, k tomu opět zabírá silný refrén, až si říkám, jestli měli HT předtím zapotřebí pouštět se na tenký poprockový led. Kapitolou samou o sobě je „Špliechajúca garniža“, pomalá, smyčci podbarvená balada; tady to nemyslím, jako že jde o kapitolu nepodařenou – naopak.

Druhou stranu otevírá nejtvrdší skladba „Kafka“. Metalové a hardrockové riffy i bicí,  temný zvuk, další tvář kapely, která jich má víc než pověstná lež. A to pořád není všechno, následuje španělka na začátku dvojky „Prasobiphonia“, po níž se rozjíždí hardcorová rotyka – a já si říkám „proč úvod na akustickou kytaru, když skladba po chvíli nabírá úplně jiný směr, a je jedno, zda jde o ten HC rotykoidní, nebo nervy drásající pasáž uprostřed“. „Pravá tvár“ je taky šlapající punk, ale po ní se zase brnká na kytaru akustickou a fouká na harmoniku foukací, akustická písnička, takřka folková, s punkovým zpěvem, mě nebaví, a pozornost postupně upadá… HT jsou na druhém albu z mého pohledu na mnohem nižším levelu než na debutu, který mě bavil od začátku do konce. Na „Hotentot´n´roll!“ je řada příliš hodných věciček, které jsou sice řemeslně v pořádku, ale po minulé posmutnělé a hloubavější muzice se tentokrát hraje jakýsi hybrid punku, grunge, hard i indie rocku, popu – prostě miš maš, leckdy zajímavě zaranžovaný, často chytlavý, místy agresivní, většinou ale tak nějak bezzubý. Až na samém konci se nachází song, který má zuby pěkně ostré, „Stále sme v hovne“ totiž s kapelou zpívají dvě dámy a dvě holčičky a slova o tom, kde jsme (viz název skladby) zní z jejich úst a pusinek hodně dobře. (úsměv)

V textech zůstali HT na solidních pozicích, věnují se tématům aktuálním jak v době vydání, tak dnes. Takže lež, beznaděj, sociální problémy, drogy, rasismus, fašismus, politika + nabádání typu „urob to hneď“ nebo „tak sa vzchop“ + tradiční „nechajte ma na pokoji“ či „na rozdiel od teba som svoj“. Ač to takhle vytržené z kontextu vypadá jako klasické punkové agitování, jsou texty napsané zručně a v daném žánru určitě patří k těm lepším.

Když ale srovnám alba „Predstieranie šťastia“ a „Hotentot´n´roll!“, vyhrává u mě to první rozdílem ne jedné, ale dvou tříd.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

  • Strana H:
  1. Ena
  2. Deti zla
  3. Nikdy viac
  4. Mosty
  5. Ži pre svoje drogy!
  6. Stena
  7. Špliechajúca garniža
  • Strana T:
  1. Kafka
  2. Prasobiphonia
  3. Pravá tvár
  4. Nestarajte sa!
  5. Preč
  6. Škola
  7. Berry
  8. Stále sme v hovne

Čas: cca 45 min.

Sestava:

  • Sveťo Vladař – spev, elektrická a akustická gitara
  • Michal Ciba – basová gitara, tamburina (11), zbor (10, 12)
  • Marcel Randa – bicie
  • + řada hostů

www.hotentoten.sk
http://bandzone.cz/ht
Facebook
Bandcamp
www.phr.cz

 


Zveřejněno: 05. 05. 2018
Přečteno:
2818 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář