ETEF 2020

21. 4. 2018, Ostrava - Barrák

Na třetí dubnovou sobotu jsem se docela těšil, protože jsem měl nalajnovanou cestu do ostravského Barráku, kde ten večer bylo naplánováno trochu té death metalové „moderny“. Za jiných okolností by mě možná takto akce minula, ale minimálně ORIGIN (jenž za dobu svého působení na scéně jsou vším možným, jen ne moderním trendem) byli lákadlem, jemuž nešlo odolat. Večírek sliboval mnohé, jen ne nudu. Navíc na druhý den většina volno, tudíž jsem byl zvědavý i na to, kolik lidu se na tuto interesantní sešlost dostaví.

Na stránkách fb plánovaný začátek v 19.00, dorážím ve čtvrt na osm, v klubu cca 20 postav, klid též na podiu, tak jsem se i začal bát, jak to s tou návštěvou bude. Kromě času byla na oblíbené modrobílé sociální sítí uvedena i jako jedna z předkapel SOREPTION, ti se ale nekonali, takže vše odstartovalo úderem osmé mladou cháskou GRAVESLAVE. Tito juniorští Amíci produkují právě takovou tu „modernu“ zmiňovanou výše, kterou osobně nějak moc nevyhledávám, ale živě to nuda nebyla, možná i vzhledem ke krátkosti setu. Kluci mají na kontě loňský debut „Sick/Nasty“, takže základ setlistu víceméně předvídatelný. Tenhle večer byl hodně o bubenicích, i ten z GRAVESLAVE uměl za to vzít, podporovaný dvěma sedmistrunkama a sympatickým zpěvákem, který kromě klasického growlu zvládl i občas zakvičet, tudíž vše ok. Bylo znát, že hoši teprve sbírají ostruhy, na nic si nehráli, a tak první předskokani tentokrát v pohodě.

Pak už ale začalo jít do tuhého, protože měl přijít první vrchol večera. HIDEOUS DIVINITY z Říma jsou už dostatečně profláklým jménem, a přiznám se bez mučení, že pro mou osobu byli největším lákadlem večírku. V rozbaleném distru CD za 300 kachlí (všechna 3 alba), přijatelná byla i cena trik (400), a měl jsem tušení, že jestli italští bardi odehrají, co jsem očekával, tak po jejich setu se jim zásoby marche trochu provětrají. A taky že jo. Otvírák stejný jako na loňské novince, zabijácký track „Ages Die“, a z alba „Adveniens“ byl sestaven vlastně celý set. Což je možná trošičku škoda, protože i předchozí placky byly vysoce kvalitní, ale zase je logické, že římská pětka měla určitý vymezený čas a ten věnovala hlavně propagaci aktuálního alba.

Zvuk tradiční, tedy s důrazem především na bicí (nevím, proč je většina zvukařů přesvědčena, že základem dobrého zvuku na koncertě jsou nade vše nástroje vytažené škopky a co nejvíc vytuněné kopáky), ale o to více jsme si mohli vychutnat hru bicmena Galatiho, který s metronomem na uších předváděl první ligu a byla to pastva pro uši i oči. Ani ostatní spoluhráči se neflákali, a tak je jasné, že ve výsledku jsme se dočkali skvělého vystoupení, které pro mě uteklo až moc rychle. Aplaus, a o úspěchu HIDEOUS DIVINITY svědčila i následná fronta u distra, kde basák Stefano měl co dělat, aby uspokojil všechny koupěchtivé, přesto s každým prohodil pár slov a působil stejně skromně, jako zbytek kapely.

Krátká pauza, klub už poměrně zaplněný, a před podiem se začínají shlukovat mladé čapky ve stylu „žokej Váňa“. Tudíž je jasné, že bude trochu toho deathcoru a dalšího moderního mixu extrémních stylů v podání RINGS OF SATURN. Ti nastoupili v sestavě bicí – kytara – vokál, ale levoruký sekerník Miles Baker byl natolik šikovný, že absence druhého kytaristy nějak moc nevadila, zvláště když jeho hra na sedmistrunný nástroj byla často podpořena samply dalších kytarových partií.

Také RINGS OF SATURN disponují bicmenem na slušné úrovni, střihl si dokonce sólo jak za starých metalových časů, ostatně docela značná část setu byla postavena na čistě instrumentálních úsecích, což rozhodně neškodilo, spíše naopak. Kluci i přes své mládí jsou na tom po stránce hráčské zručnosti víc než dobře, i když se dle očekávání  ukázalo, jak moc v této odnoži na albech vypomáhají studiová kouzla. Takže žádné permanentní kopákové kulomety nadzvukové rychlosti, dokonce jsem měl pocit, že bubeník byl jistější na rukách než na nohách, ale to jsou nepodstatné detaily. Důležité je, že vystoupení „aliencoristů“ mělo šťávu, úspěch byl založen na šikovném mixu deathcore s nezbytnou příměsí slamu a BDM, a příjemným kořením krom zmiňovaných nadprůměrných instrumentálních schopností byla i patřičná dávka nadhledu a smyslu pro humor. Slušná odezva byla i ze strany převážně mladší části publika (měl jsem pocit, že nejvíce lidí ten večer přišlo právě na RINGS OF SATURN), takže opět vše ok a všeobecná pohoda.

ORIGIN, to je parta nadmíru sympatických lidiček, kteří sice co do vzrůstu nejsou žádni velikáni, ale jiné je to s její rolí a významem na scéně. Věčně vysmátý kytarista Paul Ryan či bassmajster Mike Flores nemají problém producírovat se po klubu mezi lidmi, fotit se na přání či jen tak klábosit. A na pódiu to vypadá, že se celý kvartet chystá vypustit duši. Od úvodních pecek „Infinitesimal to the Infinite“ a „Accident and Error“ to byl tajfun, který se nevidí každý den.

Bylo celkem jedno, zda se hrálo z poslední desky „Unparalleled Universe“, nebo z „Echoes of Decimation“, „Antithesis“ (song „Wrath of Vishnu“ vyhlazoval) či „Entity“. Maximální nasazení v převážně vraždící rychlosti, Keyser si mohl hrdlo vyřvat, svými hlasivkami ho podporovali i Ryan (psycho ječáky) s Mikem (v nižších polohách), a zmiňovat hráčské kvality zúčastněných? To by bylo opravdu ono obligátní nošení dříví do lesa. Extraliga, a John Longstreth, na toho je radost koukat, tato už dnes legenda je absolutní špička ve svém oboru, a důkazem, že lze zahrát nepředstavitelné a ani se u toho moc nezpotit, jeho technika hry je ukázková. Energie z podia se i za přispění Keyserova hecování přenesla rovněž mezi fans, takže pochopitelně došlo na tradiční divoký moshpit a dokonce i na menší „Wall of Death“. ORIGIN opět museli nadchnout každého, kdo je má rád, a naplnili očekávání do puntíku.

Z předchozích řádků je patrné, že každý, kdo akci navštívil, musel být spokojen, leda by se na místě ocitl omylem. Odhadem byla návštěva +/- 150 lidí, což jsem čekal trochu více, navíc při sobotě. Ale je pravda, že lidi jsou už rozmlsaní, akcí je spousta, a doma určitě zůstali i snobáci, kteří chodí jen na „legendy“ a dělají si zářezy na pažbu. Na druhé straně o to pohodovější a přátelštější atmosféra byla, protože přišli většinou srdcaři. A v neposlední řadě bylo hezké vidět, že na jednom koncertě se dokážou společně veselit junioři i senioři, kteří moc neřeší škatulkování a trendy, a vůbec – dík Barráku za akci a jen tak dál.


Zveřejněno: 24. 04. 2018
Přečteno:
2821 x
Autor: Prepil | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář